64 Co 291/2024-143 — Krajský soud v Plzni

Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a oběma žalovaným uložil zaplatit žalobkyni 3 221 477,70 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 245 220,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 755 690,36 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení a z částky 465 787,34 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení s tím, že plněním jednoho žalovaného zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I), jen první žalované uložil povinnost zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 904 534,52 Kč (výrok II), zastavil řízení o požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v této výši druhým žalovaným (výrok IV), zamítl žalobu (evidentně vůči první žalované, ačkoliv to ve výroku vyjádřeno nesprávně není) na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z 2 755 690,36 Kč a z 465 787,34 Kč za dobu od 3. 2. 2023 do zaplacení (výrok IV) a oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 344 869,45 Kč. Dospěl k závěru, že žalobkyně a 1. žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2022 smlouvu o dílo podle § 2586 občanského zákoníku (o. z.), žalobkyně dílo řádně provedla a předala žalované. První žalovaná v této části žalovaný nárok uznala, kromě toho prokazuje existenci jejího dluhu podle faktury č. , hodnota, uznání dluhu a částečné zaplacení faktury částkou 280 563,39 Kč. Existenci dluhu vyúčtovaného fakturou 202240 prokazuje 1. žalovanou podepsaný položkový rozpočet stavby. Skutečnost, že 2. žalovaný za tento dluh převzal ručitelský závazek ve smyslu § 2018 o. z. je prokázána dohodou o převzetí ručení ze dne 21. 7. 2022. Sporným zůstalo pouze to, zda byla platně sjednána smluvní pokuta a zda existují důvody pro její moderaci dle § 2051 o. z. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 227/2022 a shledal ji přiměřenou, jak s ohledem na dohodnutou denní sazbu pokuty 0,1% z výše dluhu, tak i vzhledem k okolnostem případu, které posuzoval s ohledem na okolnosti, za kterých byla smlouva o dílo uzavřena, jak je zjistil z výpovědi svědka , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , tak i s ohledem na chování 1. žalované během jejího prodlení s úhradou utvrzeného dluhu. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení smluvní pokuty vůči 2. žalovanému. Ve zbylé části soud podle upraveného žalobního návrhu žalobě vyhověl, vyjma požadavku na zaplacení smluvní pokuty do budoucna, neboť soudně lze přiznat pouze splatnou smluvní pokutu (viz. 26 Cdo 1121/2013). Stejné účinky jako vyúčtování smluvní pokuty má doručení stejnopisu žaloby (viz. 23 Cdo 4384/2014), ke kterému došlo u 1. žalované dne 2. 2. 2023. Soud žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení z jistiny uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Oba žalovaní podali proti rozsudku včasná odvolání. První žalovaná napadla odvoláním výroky I a II a závislý výrok V, jímž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení. Poukázala na to, že její tvrzení k okolnostem, za kterých došlo k uzavření smlouvy, je v rozporu s tvrzeními žalobkyně. Jestliže soud neprovedl důkaz účastnickými výpověďmi , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, k prokázání tvrzení žalované k těmto okolnost a k důvodům sjednání smluvní pokuty, nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem k jí označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav věci. Závěry soudu ohledně okolností případu jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy. Jediný závěr o funkci sjednané smluvní pokuty, který soud mohl učinit, je ten, že ujednání o smluvní pokutě v čl. 8 odst. 8.2. Smlouvy nebyla sjednána cíleně s ohledem na osobu žalované a smluvní pokuta je spíše jakýsi pozůstatek právního vědomí o poplatku z prodlení v případě prodlení se zaplacením faktury, jak jej upravoval § 378 Hospodářského zákoníku (o čemž svědčí i formulace čl. 8 odst. 8.2. Smlouvy). Podle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 227/2022, soud nemá zkoumat nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu a má objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele. K přiměřenosti nároku žalovaná uvádí, že v součtu smluvní pokuty s rovněž požadovaným úrokem z prodlení je žalobkyni přiznáván nárok ve výši 51,5% jistiny dluhu, což za rok činí 1 659 061,02 Kč, přičemž žalobkyně netvrdí, že jí v důsledku prodlení vznikla konkrétní škoda. Závěr soudu o přiměřenosti smluvní pokuty a odmítnutí návrhu na její moderaci spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla moderovat smluvní pokutu na 0,005% denně. Vůči nákladovému výroku namítla, že soud nesprávně přiznal náhradu odměny za dvě předžalobní výzvy (každému z žalovaných); odměna za tento úkon měla být přiznána pouze jednou, a navíc v poloviční výši. Druhý žalovaný podal odvolání proti výroku I a V přezkoumávaného rozsudku. I on soudu prvního stupně vytknul neprovedení důkazu účastnickými výpověďmi. Rozsudek je podle něj nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje žádné skutkové ani právní hodnocení dohody o převzetí ručení. Ručitelské prohlášení žalovaného nevymezuje určitý, ručením zajišťovaný závazek a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník. Zajišťovaný závazek není identifikován tak, že je nezaměnitelný s jiným závazkem. Vůči nákladovému výroku má stejnou výhradu jako 1. žalovaná, s tím, že on by k úhradě nákladů řízení neměl být zavázán vůbec. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. První žalovaná ani z části dobrovolně neuhradila cenu za provedené dílo. To, co žalobkyně na úhradu tohoto nároku získala, jí poskytla třetí osoba – , právnická osoba, . Žalovaná při prvním jednání uznala jistinu nároku, její zmocněnec avizoval urovnání věci dohodou, pročež soud jednání odročil, ovšem k žádnému serióznímu jednání nedošlo. Odvolání žalovaní staví z velké části na neprovedeném důkazu výslechem žalovaného a dalšího člena statutárního orgánu žalované, kteří se k žádnému ze tří jednání nikdy osobně nedostavili. Odvolání podali blanketní, odůvodnili je až v nadstandardně dlouhé lhůtě 45 dnů, jejich postup je obstrukční. K otázce posouzení přiměřenosti smluvní pokuty zdůraznila odst. 62 odůvodnění soudem aplikovaného rozhodnutí 31 Cdo 2273/2022, dle něhož břemena tvrzení a důkazu ohledně okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, tíží dlužníka, tj. žalovanou stranu. Ani žalobkyně, ani žalovaná, netvrdila konkrétní výši škody, která jí v důsledku prodlení žalovaného vznikla. Za této procesní situace nebyl důvod provádět žalovanou označené důkazy. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu daném odvoláními obou žalovaných podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že v meritu věci tato odvolání důvodná nejsou, důvodnými je zčásti shledal ve vztahu k výroku přezkoumávaného rozsudku o nákladech řízení. Předmětem řízení je (po jeho částečném zastavení) požadavek žalobkyně na zaplacení neuhrazené části ceny díla, které žalobkyně jako zhotovitel provedla pro objednatele – 1. žalovanou na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi těmito účastníky dne 3. 2. 2022. Dílem bylo provedení stavebních prací na stavební akci „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž žalovaná na této stavbě sama působila v právním postavení zhotovitele provádějícího dílo pro , právnická osoba, . V řízení žalobkyně požaduje zaplacení ceny provedeného díla 3 221 477,70 Kč, představující neuhrazenou část z původně čtyřmi fakturami žalobkyně vyúčtovaných 7 021137,18 Kč, z nichž bylo žalobkyni plněním poskytnutým společností , právnická osoba, . (na základě dohody sjednané s ní a žalovanou) zaplaceno, byť po splatnosti 3 519 436,61 Kč (dne 27. 9. 2022) a 280 222,87 Kč (dne 20. 12. 2022). Požaduje také úrok z prodlení jdoucí ve výši určené předpisy práva občanského jak z neuhrazené jistiny (465 787,34 Kč, dosud zcela nezaplacené faktury č. , hodnota, a 2 755 690,36 Kč, nedoplatku faktury č. , hodnota, ), tak za dobu prodlení z již zaplacené části ceny díla, tj. s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně 3 230 334,61 Kč (fa. č. , hodnota, ) za dobu od 1. 5. 2022 do 27. 9. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 289 102 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do 27. 9. 2022 (fa č., hodnota, ) z 3 035 913,23 Kč. Vůči druhému žalovanému nárokovala zaplacení tohoto plnění na základě jím převzatého ručení za splnění dluhu 1. žalované, které měl žalovaný převzít dohodou o převzetí ručení z 21. 7. 2021. Po částečném zpětvzetí žaloby a jemu odpovídajícímu zastavení řízení se jen proti první žalované žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo ve výši 0,1% za každý den prodlení žalované se zaplacením ceny díla; jelikož výrok IV, jímž soud prvního stupně zamítl požadavek na její úhradu za dobu od 3. 2. 2023 do zaplacení (ze základu 3 221 477,70 Kč), nabyl právní moci, je předmětem odvolacího řízení smluvní pokuta ve vý