64 Co 418/2024-348 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I zamítl návrh žalované na přerušení řízení a výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni jednotlivé částky v celkové výši 507 359,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 176 855,42 Kč od 23. 2. 2022 do 27. 6. 2022, z částky 172 620,42 Kč od 28. 6. 2022 do 18. 8. 2022, z částky 152 620,42 Kč od 19. 8. 2022 do 13. 9. 2022, z částky 90 063,22 Kč od 14. 9. 2022 do 19. 7. 2023, a dále z částky 9 787,22 Kč od 20. 7. 2023, z částky 160 551,72 Kč od 19. 3. 2022, z částky 160 469,52 Kč od 21. 4. 2022, částky 110 886,61 Kč od 20. 5. 2022 a z částky 65 664,73 Kč od 24. 6. 2022 vždy do jejich zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem III žalobu zamítl v části úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 80 276 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení a výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 131 710,25 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 12. 11. 2021 smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa , adresa, za cenu 4 155 Kč/MWh. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky dodávky (VOPD) účinné od 1. 8. 2021. Cenu elektřiny dodanou v období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala 5 předmětnými fakturami, a to fakturou č. , hodnota, ve výši 176 855,42 Kč splatnou 22. 2. 2022, č. , hodnota, ve výši 160 551,72 Kč splatnou 18. 3. 2022, č. , hodnota, ve výši 160 469,52 Kč splatnou 20. 4. 2022, č. , hodnota, ve výši 110 886,61 Kč splatnou 19. 5. 2022 a č. , hodnota, ve výši 65 664,73 Kč splatnou 23. 6. 2022. Žalovaná z první faktury zaplatila před podáním žaloby třemi platbami celkem 86 792,20 Kč (4 235 Kč dne 27. 6. 2022, 20 000 Kč dne 18. 8. 2022 a 62 557,20 Kč dne 13. 9. 2022) a k zaplacení z ní zbylo 90 063,22 Kč. Další 4 faktury do doby podání žaloby nezaplatila. Žalobkyně proto žalobou uplatnila nárok na přiznání částky 587 635, 80 Kč s úrokem z prodlení smluveným ve VODP ve výši 0,05 % denně ode dne následujícího po splatnosti každé z faktur až do doby jejího zaplacení, popř. částečného zaplacení.2. V průběhu řízení žalovaná zaplatila dne 19. 7. 2023 částku 80 276 Kč, o kterou bylo řízení zastaveno. Přestože žalobkyně v žalobě požadovala úrok z prodlení z fakturovaných částek „do zaplacení“, což v případě částky 80 276 Kč bylo tedy do dne 19. 7. 2023, soud prvního stupně z nějakého důvodu dovodil, že je třeba neexistující požadavek žalobkyně „od 20. 7. 2023 do zaplacení“ zamítnout, i když k tomu nebyl žádný důvod.3. Předmětem sporu po částečném zpětvzetí žaloby zůstala částka 507 359,80 Kč se smluveným úrokem z prodlení. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok na její zaplacení podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) a § 2079 a násl. občanského zákoníku (o. z.) se závěrem, že účastníci řízení uzavřeli platnou kupní smlouvu, na základě které žalobkyně dodala žalované do smluveného odběrního místa elektřinu v účtovaném rozsahu uvedeném ve fakturách za smluvenou cenu. Jako nedůvodnou soud prvního stupně shledal námitku žalované zpochybňující množství účtované elektřiny a překročení rezervované kapacity, z čehož dovozovala právo faktury do doby rozhodnutí ombudsmana ČEZ a ERÚ, na kterého se obrátila, nezaplatit. Poukázal na to, že porovnáním údaje o spotřebě elektřiny uvedeného ve fakturách se spotřebou uvedenou na distribučním portálu naměřených dat je sice zřejmá malá odchylka (u faktury za leden 1,078 MWh, za únor 1,327 MWh, za březen 1,159 MWh, za duben 0,637 MWh a za květen 0,132 MWh), která je však způsobena tím, že na portálu naměřených dat je uvedena spotřeba za časové období o 2 dny kratší oproti období fakturovanému, takže je logicky nižší. Přepočet průměrné denní spotřeby elektřiny na celé měsíční období však potvrzuje správnost fakturované částky. Poukázal také na to, že žalobkyně jako obchodník s elektřinou při fakturaci vycházela z údajů od , právnická osoba, . jako operátora na trhu. K tvrzení žalované, že v lednu 2022 nepřekročila rezervovanou kapacitu (která podle smlouvy a její přílohy činila 0,120 MWh), a že proto jí neměla být za leden 2022 účtována částka 1 189,69 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná žádný důkaz k tomu ani po počení nenavrhla, a proto vycházel z toho, že částka za překročení rezervované kapacity byla žalované vyúčtovaná oprávněně.4. Jako nedůvodný soud prvního stupně shledal návrh žalované na přerušení řízení do doby, než bude prošetřena její žádost ze dne 6. 11. 2023, kterou podala ombudsmannovi ČEZ a ERÚ podle článku XI. bod 11. 9 VOPD. K tomu uvedl, že správnost vyúčtování elektřiny si dokáže posoudit sám a nemusí čekat na výsledek reklamačního řízení, které navíc žalovaná zahájila značně opožděně. Poukázal také na to, že žalovaná zpočátku správnost faktur nezpochybňovala, ještě v podání ze dne 4. 1. 2023 vysvětlovala, proč není schopna závazkům dostát a že situaci řeší prodejem nemovitosti, a až v dopise ze dne 23. 3. 2023 začala namítat nižší spotřebu elektřiny. Chování žalované se mu proto jeví jako ryze účelové. Z těchto důvodů žalobě vyhověl a spolu s částkou 507 359,80 Kč (9 787,22 Kč + 160 551,72 Kč + 160 469,52 Kč + 110 886,61 Kč + 65 664,73 Kč) žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal smluvený úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktur do jejich zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované kvůli její nepříznivé majetkové situaci povolil provést úhradu v delší lhůtě splatnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.5. Proti výroku II a nákladovému výroku IV rozsudku se žalovaná včas odvolala. Namítla chybný postup soudu prvního stupně, který nevyhověl jejímu návrhu a řízení nepřerušil na dobu šesti měsíců vzhledem k probíhajícímu šetření ombudsmana ČEZ a ERÚ. Zdůraznila, že údaje o spotřebě uvedené ve fakturách rozporovala od samého počátku, neboť se lišily od spotřeby uvedené v distribučním portále , právnická osoba, . Dne 25. 5. 2022 požádala žalobkyni o odběrový diagram za období od listopadu 2021 do dubna 2022 a dne 11. 4. 2023 v souladu s čl. XI VOPD u ní reklamovala dodávky elektřiny. Protože žalobkyně nereagovala, obrátila se na ombudsmana ČEZ a ERÚ s žádostí o prošetření způsobu vyřízení reklamace, resp. prošetření množství údajně odebrané elektřiny. Jeho výsledek považuje pro toto řízení za klíčový, neboť by tím byly odstraněny její pochybnosti a bylo by postaveno najisto, zda jsou údaje na fakturách správné. V zájmu všech zúčastněných stran proto podle ní bylo vyčkat na výsledek tohoto šetření, a to obzvláště za situace, kdy tento způsob mimosoudního řešení předpokládají samotné VOPD. Třebaže jí bylo ombudsmanem sděleno, že věc postoupil oddělení reklamací a stížností žalobkyně, trvá na tom, že řízení mělo být přerušeno, neboť soud prvního stupně neměl pro své rozhodnutí k dispozici závěry ze šetření příslušných orgánů. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnila. Poukázala na to, že od dubna 2022 se žalovanou jednala o možnosti úhrady faktur a ještě v lednu 2023 jí pak žalovaná slibovala, že je uhradí nejpozději v polovině roku 2023, neboť jedná o prodeji majetku. Za této situace byla připravena vyjít jí vstříc, tedy uzavřít s ní splátkový kalendář a také modifikovat příslušenství pohledávky. Žalovaná však své sliby nedodržela, v řízení pak navrhla mediaci, což ona považovala za účelové průtahy a stejně tak chápe její návrh na přerušení řízení.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části podle § 212 a §212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání a vyjádření žalobkyně a po doplnění dokazování o „vyjádřením žalobce k reklamaci“ ze dne 8. 11. 2023 (které soud prvního stupně neměl k dispozici) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části podle § 212 a §212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalované uvedené v odvolání a vyjádření žalobkyně a po doplnění dokazování o „vyjádřením žalobce k reklamaci“ ze dne 8. 11. 2023 (které soud prvního stupně neměl k dispozici) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Podstatou odvolání žalované je její nesouhlas s postupem soudu prvního stupně, který řízení nepřerušil do doby výsledku řízení zahájeného u ombudsmana ČEZ a ERÚ na základě její žádosti ze dne 6. 11. 2023. Nelze přehlédnout, že sama žalovaná v odvolání zmiňuje, že ombudsman její žádost postoupil oddělení reklamací a stížností žalobkyně, takže nepochybně ví o tom, že žádné řízení u ombudsmana neprobíhá. Poukaz žalované na článek XI, bod 11.9 VO