64 Co 590/2024-51 — Krajský soud v Plzni

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 969,74 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 12 311 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II), v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. Nákladový výrok II odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 159 Kč a nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT). V případě prvních tří úkonů právní služby však žalobkyni s odkazem na analogickou aplikaci § 14b AT a „premisu“, že tarifní hodnota je dvojnásobek odměny podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 AT přiznal pouze částku 1 000 Kč za úkon s tím, že tyto úkony je třeba hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když navíc v jejich případě „absentuje jakýkoliv právní rozbor věci“. U čtvrtého úkonu spočívajícího v účasti zástupce na jednání žalobkyni přiznal náhradu v plné výši 3 260 Kč. K tomu žalobkyni přiznal náhradu za čtyři režijní paušály po 300 Kč, za cestovné k jednání a za promeškaný čas v celkové výši 930 Kč a 21 % DPH ve výši 1 762 Kč.Žalobkyně se proti výroku II o nákladech řízení včas odvolala. Vytkla soudu prvního stupně nesprávnou aplikaci § 14b AT, který je použitelný pouze v případě v něm stanoveném. O ten se ale v této věci nejedná. Poukázala na to, že petitem požadovaná částka 53 969,74 Kč, která je tarifní hodnotou věci, přesahuje hranici stanovenou § 14b AT a že soud nemá možnost tuto tarifní hodnotu uměle měnit. Odměna zástupce za jeden úkon právní služby proto činí podle § 7 a § 11 AT částku 3 260 Kč, a nikoliv soudem prvního stupně uvedenou částku 1 000 Kč. Podotkla, že procesní předpisy neumožňují soudu v rámci postupu podle § 142 o. s. ř. používat „extrapolace“ a stejně tak analogie je vyloučena. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok II změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 514,70 Kč, tedy oproti přezkoumávanému rozsudku včetně všech čtyř úkonů právní služby po 3 260 Kč.Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený výrok II rozsudku, a to podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Jak správně žalobkyně zmínila, rozhodnutí o nákladech podle § 14b AT je výjimkou z obecné zásady, podle které úspěšnému účastníku v řízení o zaplacení peněžité částky náleží náklady ve výši stanovené § 7 AT. Taková výjimka předpokládá splnění několika podmínek, které spočívají v podání návrhu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Všechny tyto podmínky musí být přitom splněny současně. V přezkoumávané věci však tomu tak není. V situaci, kdy předmětem sporu je peněžité plnění převyšující částku 50 000 Kč, tak bez ohledu na to, zda další podmínky (spočívající v tom, že jde o jednoduchou a po skutkové a právní stránce typově shodnou věc a že žalobkyně žaloby proti dlužníkům ze smluv o úvěru podává opakovaně) byly splněny či nikoli, nebyl k aplikaci § 14b AT žádný důvod.Žalobkyni jako úspěšnému účastníku proto náleží podle § 142a a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení ve výši stanovené § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a) d) g) a § 13 AT za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a účast při jednání) po 3 260 Kč a čtyři režijní paušály po 300 Kč. Dále se jedná o cestovné zástupce žalobkyně z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, k jednání osobním autem ve výši 530 Kč, náhradu za ztrátu času cestou za čtyři půlhodiny po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 3 186 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. S navýšením o soudní poplatek ve výši 2 159 Kč se tak jedná po zaokrouhlení na koruny o celkovou částku 20 515 Kč. Odvolací soud z těchto důvodů podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení v tomto směru změnil.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby podle § 7, bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši 750 Kč (tarifní hodnotou v odvolacím řízení je částka 8 204 Kč), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 221 Kč.