10 Co 180/2022-1834 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, kterým se domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním jako s oprávněnou osobou smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě, které má žalovaná jako převodce v příslušnosti hospodaření, a to pozemky v k. ú. , jméno FO, , obec , jméno FO, zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , parc. č. , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., a v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , parc. č. , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., , , parc. č., a , parc. č., , přičemž žalobce je držitelem restitučního nároku z rozhodnutí Pozemského úřadu Praha, č. j. PÚ 113/91/7 ze dne 25. 3. 2005, jehož výše byla stanovena na částku 7 986 000 Kč, a to na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, . č. 2320/196/2017 ze dne 27. 9. 2017, opatřeného znaleckou doložkou dle ust. § 127a o. s. ř. (výrok I.). Dále rozhodl, že mezi žalobcem, žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu – Okresnímu soudu v Klatovech na nákladech řízení částku 16 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce, který nepovažuje závěr soudu prvního stupně za věcně správný, neboť bylo v řízení, a to i v průběhu místního šetření prokázáno, že celá řada ze žalovaných náhradních pozemků je na žalobce výslovně převoditelných, neboť se zjevně jednalo o zemědělské pozemky, mnohdy i zemědělsky obhospodařované nebo obhospodařovatelné, které byly k převodu na žalobce vhodné a neexistovaly u nich žádné zákonné ani jiné relevantní důvody, které by jejich převoditelnost na žalobce vylučovaly.3. Žalobce je přesvědčený, že i pozemky parc. č. , parc. č., a , parc. č., v k. ú. , jméno FO, jsou převoditelné na žalobce, když nebyla prokázána existence jakékoliv zákonné nebo jiné relevantní překážky. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že pozemek parc. č. , parc. č., není ani zčásti dotčen žádnou stavbou lyžařského vleku. Závěr soudu prvního stupně, že pozemek je nepřevoditelný, neboť je součástí rozsáhlého půdního bloku, je nesprávný. Prostým nahlédnutím lze zjistit, že v místě pozemku existuje značná pluralita vlastnických vztahů (, tituly před jménem, , jméno FO, , město , jméno FO, , , Anonymizováno, – , Jméno účastníka, , SJM , Anonymizováno, ).4. Žalobci nemůže jít nijak k tíži fakt, že české zemědělství v sobě nese relikt socialismu a že má v Evropě největší půdní celky srovnatelné s půdními celky ve Spojených státech amerických nebo na Ukrajině. Z tohoto důvodu nelze přijmout argumentaci nalézacího soudu, že tento zemědělský pozemek je na žalobce nepřevoditelný, neboť je součástí většího půdního celku, když tento je vlastněn celou řadou dalších fyzických a právnických osob.5. Žalobce za převoditelné považuje i zbylé náhradní pozemky, tj. pozemek parc. č. , parc. č., , který je trvalým travním porostem/součástí zemědělského půdního fondu, je rovněž předmětem zemědělských dotací a je zemědělsky využitelný/zemědělsky obhospodařovatelný. Není dotčen žádnou stavbou, a to ani stavbou vleku nebo jakoukoliv jinou stavbou zapisovanou či nezapisovanou do katastru nemovitostí. Žalobce nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že převedením tohoto pozemku do vlastnictví žalobce bude znemožněna jeho přístupnost třetím osobám. Žalobce nemá v úmyslu tuto horskou louku oplocovat, eventuálně jiným způsobem třetím osobám znemožňovat přístup na tuto veřejně přístupnou horskou louku.6. Žalobce shrnul, že i pozemky využívané v zimě pro sjezdové lyžování jsou na něj převoditelné, když jsou svým druhem trvalým travním porostem, jedná se o horské louky/pastviny, tedy pozemky zemědělské. Na skutečnosti, že se jedná o trvalý travní porost, nemůže nic změnit způsob využití těchto pozemků během relativně krátkého zimního období. Sjezdovka není povrchovou úpravou pozemku – využití nachází pouze jako neosázený svah v době, kdy je zasněžena. Žalobce doložil, že zemědělské pozemky včetně sjezdovek jsou a mohou být předmětem zemědělských dotací ze strany státu – Ministerstva zemědělství, přičemž s takovým postupem výslovně počítá metodika Ministerstva zemědělství podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, která přímo zmiňuje, že sjezdovky jsou způsobilé pro zemědělské dotace. Žalobce nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že zemědělské dotace jsou poskytovány na označené půdní bloky, neboť fakt, že jsou na půdní bloky poskytovány dotace, ještě neznamená, že je na něm fakticky hospodařeno a že se jedná o pozemek vhodný k převodu. Takový závěr je dle žalobce zavádějící a zkreslující, neboť žalobce doložil kompletní údaje týkající se poskytování zemědělských dotací na žalované náhradní pozemky a z těchto přehledů státu jednoznačně vyplývá, v jakém rozsahu jsou nebo nejsou zažalované pozemky zemědělsky využívány a na jakou výměru jsou zemědělské dotace poskytovány. V mnoha případech z uvedených dokumentů vyplývá, že je hospodařeno prakticky s celými náhradními pozemky, a že jsou následně i poskytovány zemědělské dotace na podstatnou výměru pozemků. Tato skutečnost ani nebyla žalovanou v řízení sporována.7. Žalobce se vymezil i proti závěru soudu prvního stupně o povinnosti žalobce nahradit na nákladech soudního řízení částku 16 625 Kč. Vypracování dalšího znaleckého posudku nebylo v daném případě nutné ani nezbytné, když jak žalovaná, tak žalobce soudu předložili vlastní znalecké posudky k ocenění předmětu sporu, tyto byly zpracovány velice kvalitně, navíc žalobce je restituentem, tedy oprávněnou osobou v režimu zákona o půdě, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v tomto druhu soudního řízení o nahrazení projevu vůle žalované a soud prvního stupně navíc nijak nezohlednil, že žalovaná měla v řízení úspěch pouze ve vztahu k otázce převoditelnosti náhradních pozemků, v ostatních otázkách byl zcela úspěšný žalobce (liknavost a svévole žalované vůči žalobci a ocenění výše restitučního nároku žalobce). Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení, eventuálně aby v napadeném rozsahu jej změnil a žalobě vyhověl a dále žalobci přiznal náhradu nákladů soudního řízení a povinnost žalobce hradit soudu náklady řízení v částce 16 625 Kč zrušil.8. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že jediným předmětem sporu je otázka převoditelnosti náhradních pozemků a případně jejich ocenění (v teoretické rovině). Žalobce vybírá pozemky, u kterých jejich vhodnost převodu je minimálně nejistá, zahájil mimo předmětné řízení aktuální desítky dalších soudních řízení, v nichž požadoval pozemky, jejichž hodnota významně převyšovala restituční nárok a bylo tak jasné, že všem žalobám nebude možné vyhovět. Žalobce podává nové žaloby i zcela aktuálně. Jednání žalobce a jeho postup v řízení neodpovídá smyslu a účelu restitučních řízení, a to je co nejrychlejší uspokojení nároku oprávněné osoby. Je proto dle názoru žalované absurdní, pokud se žalobce takového smyslu sám dovolává. Žalovaná potvrdila, že mezi účastníky není sporné, že původní hodnota restitučního nároku žalobce činí 7 986 000 Kč a připomněla judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přímé zákonné překážky převodu, ale i překážek, v důsledku nichž mohou být pozemky k převodu nevhodné, a tedy nepřevoditelné.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející v souladu s ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolací argumentaci a stanovisko žalované, částečně doplnil dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání ve vztahu k zbývajícím dvěma pozemkům není důvodné.10. Soud prvního stupně zamítnutí žaloby odůvodnil nepřevoditelností požadovaných náhradních pozemků, vycházeje z posouzení žalobce jako oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě, zda ve vztahu k žalobci byl postup žalované liknavý či svévolný, zda náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce jsou způsobilé k vydání a zda cena náhradních pozemků nepřekračuje hodnotu restitučního nároku žalobce (bod 6. odůvodnění). Při jednání dne 12. 8. 2020 učinili účastníci nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou, že původní výše restitučního nároku byla 7 986 000 Kč, že předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok již v roce 1991 a žalovaná rovněž uznala, že její přístup vůči žalobci při uspokojování jeho restitučního nároku byl svévolný a liknavý, což v procesním dopadu znamenalo spornost pouze v otázce převoditelnosti náhradních pozemků a potažmo i jejich ocenění (bod 7. odůvodnění). Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal nedůvodnou s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, neboť samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemků, který nebyl oprávněné osob