13 Co 136/2025-243 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, že výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2023, kterou udělila žalovaná žalobci z důvodu, že nemá pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, je neplatná (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 268 Kč (výrok II).2. Žalobce se svou žalobou v tomto řízení domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána žalovanou podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce z důvodu nadbytečnosti poté, co se vzdal s účinností ke dni 1. 2. 2023 funkce děkana , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Výpovědní důvod vymezila dle ust. § 52 písm. c) zák. práce tak, že pro žalobce nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci.3. Soud prvního stupně žalobu nejprve rozsudkem z 12. 9. 2023, č. j. 20 C 110/2023-95, zamítl po zjištění, že žalobce byl v době výpovědi zaměstnán u žalované v dalším pracovním poměru jako akademický pracovník. Dospěl k závěru, že v takovém případě žalovaná neměla vůči žalobci povinnost nabízet mu poté, co se vzdal funkce děkana, jinou práci.4. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně usnesením z 28. 5. 2024, č. j. 13Co 5/2024-131, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyložil (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. 21Cdo 34/2023, sp. zn. 21 Cdo 302/2023), že s ohledem na skutečnost, že žalobce vykonával funkci děkana na základě jmenování v samostatném pracovním poměru založeném pracovní smlouvou ze 14. 7. 2009 nezávisle na výkonu funkce akademického pracovníka, kterou vykonával v dalším pracovním poměru založeném pracovní smlouvou z 1.10.2020, žalovaná nabídkovou povinnost ve vztahu k žalobci měla, neboť poté, kdy se žalobce vzdal funkce děkana, jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze 14. 7. 2009 dále trval, avšak odpadl sjednaný druh práce a žalovaná byla povinna nabídnout mu podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci a až pokud by žalobce tuto práci odmítl, anebo pokud by takovou práci neměla, mohla mu dát výpověď pro nadbytečnost podle ust. 52 písm. c) zák. práce. Skutečnost, že žalobce vykonával u žalované v dalším pracovním poměru práci akademického pracovníka z titulu jiné posléze uzavřené pracovní smlouvy, byla tudíž pro závěr o existenci nabídkové povinnosti žalované podle ust. §73a odst. 2 zák. práce irelevantní. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně v dalším průběhu řízení zaměřit pozornost na zjištění, zda žalovaná v době doručení výpovědi žalovanému měla či nikoliv volnou pracovní pozici odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, a dále, aby se vyjádřil i k námitce žalované, že po ní nebylo možné požadovat, aby žalobci nabízela jakoukoliv práci vzhledem k podezření, že na pozici děkana fakulty manipuloval nezákonným způsobem se stipendii, z čehož byl žalobce obviněn.5. Soud prvního stupně postupoval v intencích pokynů odvolacího soudu. Dokazování doplnil zejména o výslech prorektora Západočeské univerzity pro vnější vztahy a komunikaci , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , který zadával výběrová řízení na obsazení technicko-hospodářských pozic na fakultě, a dále vyslechl žalobce jako účastníka řízení. Poté učinil potřebná skutková zjištění o rozsahu kvalifikace žalobce a jeho pracovních zkušenostech, zjistil, jaké pozice byly u žalované v době doručení výpovědi žalobci volné, a posuzoval, zda by žalobce dosažené vzdělání a zkušenosti mohl na těchto volných pracovních pozicích, pokud by mu je žalovaná nabídla, v převážné míře využít.6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce vystudoval na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, univerzity obor informatika, následně obhájil na téže univerzitě titul , tituly před jménem, v oboru Specializace v pedagogice – informatika. Poté získal titul , tituly za jménem, v oboru Management ve zdravotnictví. V minulosti působil u žalované na pozici referent pro ekonomiku, předtím na pozici referent pro administrativní a správní práce. Funkci děkana vykonával 4 roky (2019–2023). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce na pozici děkana osvědčil organizační a komunikační schopnosti a profesionální vystupování i to, že je schopen koordinovat práci většího počtu lidí, je znalý prostředí sociálních sítí, umí pracovat s počítačovými programy a má zároveň předpoklady k případné hlubší průpravě pro práci s analytickými nástroji. Nebyly pochybnosti ani o jeho dostatečné znalosti anglického jazyka.7. Soud prvního stupně konstatoval, že pozici děkana se sice žádná jiná pracovní pozice na fakultě nevyrovnala náročností ani pravomocemi, avšak to nemůže vést do krajnosti, kdy by žalobce z tohoto důvodu nemohl vykonávat u žalované žádnou jinou práci. Po provedeném dokazování pak dospěl k závěru, že žalobce splňoval kvalifikační předpoklady k výkonu práce na pozicích marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd, které byly u žalované v relevantní době, kdy byla žalobci doručena výpověď, volné. Zdravotní předpoklady žalobce pro práci na daných pracovních pozicích byly nesporné.8. Žalovaná namítala nedostatek kvalifikace žalobce na pozice marketingového specialisty a specialisty sociálních sítí v zásadě pouze v tom smyslu, že žalobce neprokázal zkušenosti s event managementem a social media marketingem. Žalovaná však pro účely výběrového řízení na uvedené pozice nijak přesněji nekvantifikovala, jak dlouhé, či rozsáhle tyto zkušenosti mají být. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o pozici marketingového specialisty, kde je náplní organizace celouniverzitních akcí typu Den otevřených dveří, Den vědy a techniky a jiné, lze si stěží představit někoho s lepšími zkušenostmi, předpoklady a kvalifikací než bývalého děkana fakulty, když vedení celé fakulty je nepochybně komplikovanější než organizace podobných akcí. Pokud jde o zkušenosti se social media marketingem, dle názoru soudu prvního stupně žalobce jako děkan fakulty ze své řídící pozice s marketingem na sociálních sítích a internetu přišel do kontaktu, navíc zkušenosti v daných specifických segmentech žalobce mohl relativně snadno a rychle získat zaškolením. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u všech tří pracovních pozic (marketingový specialista, specialista sociálních sítí a PR specialista na Fakultě aplikovaných věd) převažují práce, u kterých může žalobce využít jím nabyté znalosti a zkušenosti. Jako výrazně nejvhodnější pro využití žalobcovy kvalifikace shledal soud prvního stupně pozici marketingového specialisty, ve které by žalobce plně využil organizační a koordinační schopnosti nabyté výkonem funkce děkana, i zkušenosti s veřejným vystupováním a prezentací.9. K námitce žalované, že na pozice marketingového specialisty a specialisty sociálních sítí byla v době výpovědi vypsána výběrová řízení a podle judikatury vyšších soudů nelze splnit nabídkovou povinnost podle ust. § 73a odst. 2 zák. práce odkázáním zaměstnance na výběrové řízení, soud prvního stupně poukázal na mezi stranami nesporné zjištění, že na obsazení pozic technicko-hospodářských pracovníků, jimiž uvedené pracovní pozice byly, nebylo výběrové řízení povinné a bylo toliko na volné úvaze rektora, zda jej vyhlásí.10. Soud prvního stupně se vypořádal i s argumentací žalované, že neměla povinnost nabízet žalobci žádnou práci s ohledem na to, z čeho byl obviněn, tj., že schvalovat některým studentům vysoká stipendia, z nichž část mu měli následně na základě jeho požadavku studenti vracet. Soud prvního stupně konstatoval, že posuzované pracovní pozice jsou řadovými pozicemi, žalovaný na nich nerepresentuje univerzitu směrem k vnějšímu světu, nehrozí, že by poškodil mediální obraz fakulty. Etické a morální předpoklady, nelze pokládat za ve své podstatě další vykonstruovaný kvalifikační předpoklad k výkonu práce. Vyjádřil podivení nad tím, z jakého důvodu žalovaná nevymezila uvedené jednání žalobce jako výpovědní důvod, když o něm v době podání výpovědi věděla.11. Námitku žalobce, že výpověď je neplatná také proto, že byla udělena rektorem, nikoliv zastupujícím děkanem, posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou. Vyložil, že od okamžiku jeho jmenování děkanem fakulty již nemohl žalobce jako vystupovat v pracovněprávních vztazích vůči své osobě a oprávnění jednat jménem žalované v pracovněprávních záležitostech týkajících se žalobce měl rektor žalované podle § 10 odst. 1 zák. o vysokých školách. Poté, co se žalobce dne 1. 2. 2023 vzdal funkce děkana, nedošlo k žádné další dohodě o změně druhu práce žalobce a nemohlo tak dojít k tomu, aby byl žalobce zpět v pracovněprávních vztazích podřízen děkanovi fakulty, který nadto v danou dobu nebyl jmenován a jeho funkci zastával toliko pověřený proděkan. Jinými slovy ode dne jmenováním děkanem až do skončení pracovního poměru na základě výpov