13 Co 360/2025-49 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil zčásti řízení pro částku 4 444 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 222 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 222 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 848 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 402 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 190 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovaného dále zavázal povinností k náhradě nákladů řízení žalobci v částce 12 717,14 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce (výrok III).2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalovaný nesouhlas s nákladovým výrokem III rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že náklady řízení vznikly zbytečně, když žalobce nevyužil možnost upozornění žalovaného na dluh jinými možnými způsoby, jak telefonicky, elektronicky či e-mailovým spojením. Žalobce v daném soudním řízení vymáhal zálohové platby nikoliv dluh z konečného vyúčtování nájmu, což nelze považovat za běžný postup. Žalovaný nevěděl o existenci dluhu a celá věc mohla být vyřešena mimosoudně. Nebyla také potřeba právního zastoupení žalobce advokátem, když žalobce mohl věc vyřešit svými zaměstnanci. S uvedenou argumentací navrhl žalovaný změnu odvoláním napadeného výroku tak, že žalobci nebude přiznána náhrada nákladů řízení.3. Žalobce se nevyjádřil k odvolání.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v části odvoláním dotčené (§ 212, § 212a o. s. ř.), a aniž by podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Předmětem řízení byla žaloba na peněžité plnění, s níž byl žalobce, vyjma částky 4 444 Kč s příslušenstvím, úspěšný. Pokud jde o částku 4 444 Kč s příslušenstvím, v této části, po částečném zpětvzetí žaloby, bylo v uvedeném rozsahu řízení před soudem prvního stupně zastaveno, avšak za stavu, kdy v době podání žalobního návrhu byl požadavek žalobce v této části rovněž důvodný, neboť šlo o úhradu splatných záloh, ohledně nichž teprve v průběhu řízení vznikla žalobci povinnost zahrnout je do provedeného ročního vyúčtování těchto služeb. Žalobci tedy náleží, s ohledem na výsledek řízení, právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.6. Soudem prvního stupně přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 12 717,14 Kč odpovídá náhradě odměny za právní zastoupení žalobce advokátem podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), a to za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepis žalobního návrhu) 3 560 Kč (2 x 1 780 Kč), za účast právního zástupce žalobce při jednání soudu dne 17. 6. 2025 – po omezení žaloby – 1 620 Kč, dále náleží žalobci právo na úhradu tří režijních paušálů 1 350 Kč (3 x 450 Kč), náhrady za ztrátu času 1 500 Kč, na náhradu cestovného 1 819 Kč a 21 % DPH z tohoto plnění 2 068,29 Kč. K těmto nákladům pak byla připočtena náhrada zaplaceného soudního poplatku 800 Kč.7. Nutno podotknout, že žalobci by náleželo právo na vyšší náhradu nákladů řízení, pokud by požadoval zaplacení odměny za právní zastoupení advokátem za částečné zpětvzetí žaloby, s popisem provedeného zápočtu a nového vyčíslení žalobního nároku.8. Výše popsané úkony právní služby, za něž byla žalobci přisouzena náhrada nákladů řízení, představují účelně vynaložené náklady řízení, jež byly skutečně provedeny a pro hájení práv zastoupeného účastníka byly potřebné. Žalobce nikterak nenavyšoval zbytečně náklady řízení, když například sám vyhotovil předžalobní výzvu a nepodal vyjádření k odvolání.9. Každý účastník řízení se může nechat zastoupit advokátem. Právo na právní pomoc je garantováno v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.). Za neúčelný náklad by soud považoval právní zastoupení účastníka advokátem jen tehdy, pokud by se jednalo o postup naplňující znak zneužití práva na zastoupení advokátem (příkladmo zastupování státu či statutárního města). O takový stav se však v posuzované věci nejedná. Navíc uplatněný nárok vyšel ze skutkového stavu, který nelze považovat za jednoduchý a najisto postavený a pro řešení věci bylo nezbytné odborné hodnocení všech rozhodných skutečností. Náklady spojené s právním zastoupením žalobce advokátem je tedy možné hodnotit jako účelně vynaložené na ochranu jeho zájmů v řízení, proto žalobci náleží právo na jejich náhradu ze strany neúspěšného žalovaného (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 988/12, I ÚS 3768/14, IV ÚS 2434/19 či II ÚS 1803/23).10. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné nepřiznání či snížení náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku řízení podle ust. § 150 o. s. ř. Ostatně, žalovaný ani v tomto směru nic rozhodného nepojmenoval a argumentace užitá v odvolání není pod uvedené zákonné ustanovení podřaditelná.11. Veden těmito důvody, odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně.12. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci nevznikly s tímto řízením náklady.