18 Co 220/2025-85 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 25. 1. 2024, každá na částku 2 miliony Kč, jsou od počátku neplatné, se zamítá. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 40 535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci neprováděl dokazování, neboť bylo možné rozhodnout na základě tvrzení žalobkyně. Uvedl, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout nápravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Tato žaloba není opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění. Otázku existence (platnosti) smluv o zápůjčkách a otázku, zda vůbec byly zápůjčky poskytnuty, tj. to, co chce žalobkyně řešit v této určovací žalobě, může řešit jako otázku předběžnou soud na základě žaloby na plnění, tj. v případě, že zapůjčitelka , Jméno žalované, (či její právní nástupce) podá proti vydlužitelce , Jméno žalobkyně, (, jméno FO, ) žalobu na zaplacení finanční částky z titulu nevrácení zapůjčených peněz. Žalobkyně ani po poučení soudem a na jeho výzvu neuvedla skutečnosti prokazující naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, a proto ji soud jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle úspěchu žalované ve věci, kdy vycházel z tarifní hodnoty ve výši 2 miliony Kč.2. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedla, že soud se nevypořádal s klíčovým tvrzením, že nikdy žádné peněžní prostředky nepřevzala, přestože to výslovně uvedla a nebyl předložen jediný důkaz o skutečném předání částky 4 miliony Kč. Soud se spokojil pouze s formálním pohledem na smlouvy. Nebyla respektována skutečnost, že žalobkyně byla v době podpisu smluv ve stavu duševní poruchy. Soud žádné důkazy neprovedl, ač měl možnost vyzvat žalobkyni k doložení lékařských zpráv a dalších důkazů. Žalobkyně předložila řadu podkladů, které vůbec v rozsudku nebyly reflektovány. Náhrada nákladů řízení byla přiznána v nepřiměřené výši, ve věci nebylo nařízeno jednání. Pokud odvolací soud považuje za vhodné vrátit věc soudu prvního stupně, žalobkyně navrhuje, aby bylo nařízeno soudní jednání, při němž bude provedeno dokazování jí provedenými důkazy. Žalovaná byla opakovaně vyšetřována a obviňována jinými osobami z podobného nátlakového jednání, což je doloženo exekučními spisy. Žalovaná neprokázala žádným způsobem faktické předání finančních prostředků ve výši 4 miliony Kč. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a určil, že smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 1. 2024 mezi účastníky, každá na částku 2 miliony Kč, jsou od počátku neplatné.3. Žalovaná se včas odvolala proti výroku II rozsudku, neboť soud správně uvedl, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí žalobkyně má uhradit náklady řízení, avšak vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, která v tomto případě činí 4 miliony Kč, neboť se jednalo o určení neplatnosti dvou smluv o zápůjčce, každé na částku 2 miliony Kč. Náhrada nákladů řízení proto sestává z částky 24 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) včetně dvou paušálních náhrad po 450 Kč a DPH, celkem 59 895 Kč. V tomto smyslu žalovaná navrhuje změnu výroku II rozsudku.4. Žalovaná se dále písemně vyjádřila k odvolání žalobkyně tak, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu pod bodem I rozsudku a jeho odůvodněním, neboť žalobkyně ani po výzvě soudu neprokázala naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Nesouhlasí-li žalobkyně se shora uvedeným, pak v jejím případě se jedná o neznalost práva. Žalobkyně ve svém odvolání neakceptuje skutečnost, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Důvody odvolání žalobkyně spočívají výhradně v tom, že se soud nevypořádal s jejími tvrzeními a jí navrženými důkazy. Nic z toho rozhodně nárok žalobkyně neprokazuje. V tomto případě je to však zcela irelevantní, neboť bez prokázání naléhavého právního zájmu soud žalobu vždy zamítne, aniž by se zabýval věcí samou. Náklady řízení rozhodně nebyly nepřiměřeně vysoké, ale naopak soud tyto vypočítal z nesprávné poloviční tarifní hodnoty. Žalovaná proto navrhuje potvrzení výroku I rozsudku.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání žalobkyně i žalované a k vyjádření žalované a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované proti výroku o nákladech řízení je důvodné.6. V dané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2025, č. j. 12 C 176/2025–22, vyzval žalobkyni, aby do pěti dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o následujících skutečnostech: v čem spatřuje naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě ze dne 18. 6. 2025 a aby písemně označila důkazy k prokázání doplněného tvrzení. Poté soud v odůvodnění tohoto usnesení žalobkyni podrobně poučil o charakteru určovací žaloby, kdy jí lze vyhovět a kdy je naopak na místě ji zamítnout. Na toto usnesení žalobkyně reagovala podáním ze dne 30. 6. 2025, v němž uvedla, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že žalovaná vůči ní opakovaně vyvíjí tlak a činí kroky směřující k vymáhání údajných pohledávek ze smluv o zápůjčce, které ona nepodepsala svobodně a za plného vědomí. Žádné finanční prostředky nikdy nepřevzala a okolnosti podpisu svědčí o zneužití jejího psychického stavu bezprostředně po pokusu o sebevraždu. Žalovaná jí opakovaně vyhrožovala právními kroky, zastoupením advokátní kanceláří a navyšováním částky o úroky. Tím dochází ke vzniku stavu právní nejistoty, který je pro žalobkyni psychicky velmi zatěžující. Účelem této určovací žaloby je proto předejít případnému žalobnímu uplatnění neplatných dokumentů a ochránit právní postavení žalobkyně preventivně v souladu s § 80 o. s. ř. K těmto tvrzením označila důkazy uvedené na čísle listu 25.7. V dalším usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 12 C 176/2025-27, soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k žalobě ve spojení s podáním žalobkyně ze dne 30. 6. 2025. Dále vyzval obě účastnice řízení, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastnice řízení byly dále upozorněny pro případ souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání, či nevyjádření se k této otázce, že bude rozhodnuto pouze na základě skutečností (listin), které jsou účastníky založeny v soudním spisu. Dále byly poučeny, že dle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen z důvodů vyjmenovaných pod písmeny a) až f).8. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala dne 3. 7. 2025 tak, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k této konkrétní výzvě nevyjádřila. Podáním ze dne 25. 7. 2025 se však písemně vyjádřila k věci samé. Soud pak bez jednání vyhlásil napadený rozsudek.9. V odůvodnění rozsudku soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a komentář k § 80 o. s. ř. k charakteru určovací žaloby, kdy odvolací soud v podstatě odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se zcela ztotožňuje. Poukazuje dále například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 128/2008, které odkazuje též na v komentáři uvedený judikát sp. zn. 23 Cdo 1021/2009, kde se uvádí kromě jiného (preventivní charakter určovací žaloby), že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Je-li posouzení platnosti právního úkonu (dnes právního jednání) otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem. Negativní žalobu na určení neplatnosti právního úkonu lze tedy podat pouze výjimečně v případech, kdy nelze žalovat ani na určení platnosti trvání právního vztahu, ani nelze žal