56 Co 113/2025-201 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o přikázání pozemku označeného parcelním č. , hodnota, v geometrickém plánu č. , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyhotoveným Geodetickými službami – Radek Landl, Vítězná 2267, 356 01, Sokolov, ověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , o výměře 2 m², který byl vydělen z pozemku parc. č , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 31 996,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). Rozhodl tak o žalobě ze dne 25. 9. 2019, uplatněné žalobkyní v podobě vzájemného návrhu v řízení vedeném Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 12 C 142/2019, v němž se žalovaný domáhal odstranění stavby (oplocení tepelného čerpadla, betonové základové desky a kovové konstrukce s venkovní vzduchotechnickou jednotkou tepelného čerpadla) na svém pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Řízení o vzájemném návrhu bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2020 č. j. 12 C 142/2019–103 a nadále bylo soudem prvního stupně vedeno pod sp. zn. 11 C 293/2020. Poprvé bylo soudem prvního stupně ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 11 C 293/2020–136, kterým byla žaloba zamítnuta, uvedený rozsudek byl následně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2024, č. j. 56 Co 170/2024–154, podle § 219a odst. 1 o. s. ř. z důvodu podstatných procesních vad a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému se podařilo vyvrátit tvrzení žalobkyně, že pozemek parc. č. , hodnota, , vydělený z pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, dle geometrického plánu č. , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěla v dobré víře. Poukázal na žádost o povolení výjimky doručenou Městskému úřadu v Sokolově dne 11. 7. 2014, podanou za žalobkyni společností Projekt stav spol. s r.o., zastoupenou jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , z níž vyplývá, že návrh stavebních úprav počítá s kompletním zastavěním pozemku parc. č. , hodnota, přístavbou sociálního zařízení, a současně je zřejmé, že střecha přístavby zasahuje v délce 300 mm nad pozemek žalovaného parc. č. , hodnota, . Stejné skutečnosti jsou zřejmé též z rozhodnutí o umístění stavby a o vydání stavebního povolení na rekonstrukci objektu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne 25. 8. 2024 (pozn. odvolacího soudu – označení roku 2024 je zjevnou písařskou chybou, v návaznosti na obsah spisu měl být uveden správně rok 2014). Přesto žalobkyně poté v rozsahu 2 m2 zastavěla další část pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, nacházejícího se vedle zcela zastavěného pozemku žalobkyně parc. č , hodnota, , když cca do vzdálenosti 40 cm od okraje tohoto pozemku umístila tepelné čerpadlo včetně betonových základů a oplocení. Ze stavebního deníku vyplynulo, že počátek stavby betonových základů tepelného čerpadla začal nejdříve počátkem zahájení stavby, tedy dnem 8. 9. 2014, dne 17. 9. 2014 došlo k montáži externí a interní jednotky Daikin a doplnění chladiva a dne 25. 10. 2014 došlo k odzkoušení tepelného čerpadla Daikin. Při zastavění uvedené části předmětného pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného tak žalobkyně nebyla v dobré víře, neboť již v době zahájení stavebních prací souvisejících s umístěním tepelného čerpadla nepochybně věděla, že betonovou základovou desku staví (a tepelné čerpadlo následně umisťuje) na cizí pozemek. Společnost Projekt stav spol. s r.o. jednající jako zástupkyně žalobkyně, jejímž jednáním je žalobkyně dle ust. § 436 odst. 1 občanského zákoníku vázána a jejíž dobrá víra či její nedostatek je žalobkyni podle § 436 odst. 2 občanského zákoníku přičítán, nejpozději dne 11. 7. 2014 věděla, že návrh stavebních úprav v podobě přístavby sociálního zařízení počítá s kompletním zastavěním pozemkové parcely č. , hodnota, , a současně věděla, že střecha této přístavby bude mít přesah na sousední pozemkovou parcelu č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného v rozsahu 300 mm. Žalobkyně tudíž věděla, že následně (v době od 8. 9. 2014 do 17. 9. 2014) betonovou základovou desku pro umístění tepelného čerpadla i samotné tepelné čerpadlo umisťuje na pozemek parc. č. , hodnota, , tedy na pozemek žalovaného. Zákonem presumovaná dobrá víra, která je základní podmínkou pro postup podle ust. § 1086 odst. 1 občanského zákoníku, na straně žalobkyně tedy byla v řízení zcela vyvrácena a postup dle ust. § 1086 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je proto v dané věci zcela vyloučen. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plnou náhradu přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění odvolání namítla, že soud prvního stupně neprovedl všechny žalobkyní navržené důkazy, neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně vyšel pouze z důkazů, které byly též prováděny v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 437/2020, aniž byl skutkový stav řádně zjištěn, když navržené důkazy, a to zejména opětovný výslech , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnický výslech žalobkyně, mohly přesněji objasnit skutečný stav věci, jaký byl stav vědomosti žalobkyně o tom, že její stavba zasahuje na pozemek žalovaného. Žalobkyně v daném případě stavěla dle projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení a dle přesně vydaného stavebního povolení, a další okolnosti věci, kdy žalovaný prodal žalobkyni kus svého pozemku právě za účelem realizace stavby, jasně určují, že se jednalo o pochybení a neznalost všech zúčastněných, kdy byla prodána menší část pozemku, než bylo třeba, a z toho bez vědomí a úmyslu kteréhokoli z účastníků vznikla tato situace. Tvrzení, že žalobkyně nebyla v dobré víře kvůli žádosti jejího zástupce týkající se přesahu střechy, která byla navíc podávána dodatečně, je velmi nepřesné zjištění věci ignorující ostatní důležité okolnosti. Vědomost zástupce žalobkyně o stavbě na cizím pozemku pak je dovozována pouze zprostředkovaně z podání žádosti o výjimku týkající se jiného problému – přesahu střechy. Je proto nutno zabývat se tím, zda byla vědomost zástupce žalobkyně natolik zřejmá, že vylučovala dobrou víru žalobkyně, toto právní posouzení však soud prvního stupně neučinil a pouze striktně uzavřel, že tím je dobrá víra žalobkyně vyloučena.3. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že z žádosti žalobkyně o koupi pozemku ze dne 23. 10. 2023, na základě které byl následně pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalobkyni prodán kupní smlouvou ze dne 27. 5. 2014, vyplývá, že si žalobkyně zakreslila, jak by navrhovala oddělit pozemek, zároveň z ní vyplývá, že žalobkyně nedoložila žalovanému žádnou projektovou dokumentaci k této žádosti, byť to před soudem prvního stupně tvrdila. Žalovaný se tak řídil pouze žádostí žalobkyně a její specifikací konkrétní části pozemku zakresleného v příloze žádosti. Žalobkyně si mohla a měla prostudovat kupní smlouvu včetně geometrického plánu na oddělení části pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a porovnat tyto dokumenty s projektovou dokumentací. E-mailem ze dne 4. 5. 2014 žalovaný žalobkyni informoval ohledně schválení usnesení prodeje části pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , právnická osoba, výměře 3 m2 za vyspecifikovaných podmínek, zároveň jí zaslal návrh kupní smlouvy včetně geometrického plánu a návrhu na vklad a žádal žalobkyni o vyjádření se k těmto návrhům. Není tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že dokládala projektovou dokumentaci žalovanému před vypracováním geometrického plánu, ani její tvrzení, že neměla čas a prostor si smlouvu zkontrolovat. Z žádosti žalobkyně o povolení výjimky ze dne 11. 7. 2014 pak vyplývá, že žalobkyně si již v červenci 2014 byla vědoma toho, že bude zastavěn celý pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , dokonce žádala o provedení povolení přesahu na pozemek žalovaného p. č. , hodnota, . O dva měsíce později, kdy bylo dle stavebního deníku instalováno tepelné čerpadlo, tedy nemohla být žalobkyně v dobré víře, že instaluje tepelné čerpadlo (jeho část) na svém pozemku, když v červenci 2014 věděla, a dokonce sdělila Stavebnímu úřadu v Sokolově, že celý její pozemek p. č. , hodnota, bude zastavěn sociálním zařízením. Uvedené vyplývá z důkazů provedených již soudem prvního stupně, a to zejména z rozhodnutí o povolení výjimky ze dne 15. 8. 2014 a z žádosti žalobkyně ze dne 11. 7. 2014. Žalobkyně tak nejpozději dne 15. 8. 2014 věděla, že její stavba (sociálního zařízení) bude v část