64 Co 225/2025-84 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 457,66 Kč s úrokem ve výši 10 248,70 Kč a dále ve výši 6,9 % ročně z částky 199 753,01 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 151,85 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 199 753,01 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení. Výrokem II žalobu o částku 892 Kč zamítl a výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 822,70 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Výrok III rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tím, že žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části, a proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Za ty považoval zaplacený soudní poplatek ve výši 8 374 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) ve výši 27 420 Kč podle § 7a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (AT), tři režijní paušály ve výši 1 050 Kč podle § 13 odst. 3 AT a náhradu za 21 % DPH ve výši 5 978,80 Kč. Žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě k plnění, která již byla podle něj obsažena v zesplatňující výzvě žalobkyně z 13. 9. 2023, kde byl žalovaný upozorněn na následky v podobě soudního vymáhání pohledávky. Podobně nelze k tíži žalovaného zohledňovat náklady vynaložené žalobkyní na odstraňování žalobních nedostatků, na jejichž vzniku se žalovaný nijak nepodílel.3. Žalobkyně se proti nákladovému výroku III včas odvolala a žádala, aby odvolací soud rozsudek v této části změnil a přiznal jí náklady řízení v celkové výši 54 245,10 Kč, zahrnující kromě soudního poplatku také náhradu za čtyři úkony právní služby, tedy včetně předžalobní výzvy, po 9 140 Kč, dále čtyři paušální náhrady, z toho tři po 300 Kč a jednu ve výši 450 Kč, a 21 % DPH. Zdůraznila, že před podáním žaloby zaslala žalovanému v souladu s § 142a o. s. ř. výzvu k plnění na poslední známou adresu uvedenou v úvěrové smlouvě. Jednalo se o výzvu účelnou, za kterou jí náleží plná náhrada jako za jeden celý úkon, neboť předchozí zesplatňující výzva žalobkyně z 13. 9. 2023, ve které byl žalovaný upozorněn na následky v podobě soudního vymáhání uplatněných pohledávek, postrádala uvedení lhůty. Žalobkyně poukázala na to, že zesplatňující výzvou je sledován zcela odlišný účel než předžalobní výzvou z 27. 11. 2023 zaslanou jejím právním zástupem. Zatímco první z nich je žalovanému zasílána v době, kdy pohledávka není ještě splatná, a je v ní vyzýván k úhradě částky ve výši aktuálních splátek po splatnosti a jejím účelem je naposledy žalovanému umožnit úhradu splatných splátek a pokračovat v řádném splácení a upozornit jej, že pokud se tak nestane, nastane splatnost celé pohledávky. Účelem předžalobní výzvy je naopak naposledy umožnit žalovanému dobrovolně uhradit celý dluh v určité lhůtě a upozornit, že jinak bude pohledávka uplatněna u soudu. Zesplatňující výzvou tak byl žalovaný vyzván pouze k úhradě části splátek po splatnosti ve výši 32 618,60 Kč, naproti tomu předžalobní výzvou byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 222 722,36 Kč pod sankcí uplatnění pohledávky u soudu. Žalobkyně také odkázala na jí podrobně specifikovanou soudní praxi a také právní teorii, která dala jejímu názoru za pravdu. Žádala, aby odvolací soud nákladový výrok rozsudku změnil a přiznal jí odměnu za předžalobní výzvu a aby jí přiznal také náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal nákladový výrok III rozsudku podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.6. Soud prvního stupně v rámci konečného rozhodnutí správně posoudil otázku náhrady nákladů řízení z hlediska zásady úspěchu a žalobkyni je přiznal v plném rozsahu s ohledem na její neúspěch pouze v nepatrné části předmětu sporu. Jejich výši však nesprávně stanovil, neboť záměrně za účelně vynaložený náklad nepovažoval předžalobní výzvu k plnění z 27. 11. 2023, v níž byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně naposled vyzván k dobrovolné úhradě. Podle odvolacího soudu není žádný důvod žalobkyni za tuto výzvu odměnu nepřiznat a ztotožňuje se s její argumentací, v níž poukazovala na rozdíl mezi její zesplatňující výzvou z 13. 9. 2023 a zmíněnou předžalobní výzvou jejího právního zástupce.7. Odvolací soud se však neztotožňuje se žalobkyní v tom, že by ji za tuto výzvu měla náležet odměna jako za jeden celý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT. Výzva sice měla všechny náležitosti požadované § 142a o. s. ř., nijak se ale nevymykala běžným upomínkám, jejichž účelem je předejít sporu. Není proto žádný důvod přiznávat žalobkyni za tuto výzvu plnou náhradu, jako by tomu bylo u výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Za předžalobní jednoduchou výzvu k plnění proto žalobkyni náleží odměna podle § 11 odst. 2 písm. h) AT ve výši jedné poloviny.8. Odvolací soud z toho důvodu výrok III rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni přiznal náhradu za tři soudem prvního stupně uvedené úkony právní služby po 9 140 Kč, jeden úkon poloviční ve výši 4 570 Kč (ona předžalobní výzva), tři režijní paušály po 300 Kč a jeden ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 7 001 Kč. Spolu s náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 374 Kč tak žalobkyni na náhradě nákladů před soudem prvního stupně náleží částka 48 715 Kč.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně v něm byla úspěšná pouze z poloviny, takže úspěch účastníků byl v odvolacím řízení vyrovnaný.