64 Co 664/2025-95 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 357 Kč ve třech uvedených splátkách, a to první dvě splátky ve výši 4 000 Kč a třetí splátku ve výši 4 357 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci (výrok I). Co do částky 30 131 Kč se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).Žalobkyně se proti výroku I rozsudku, a to výhradně do části vztahující se k podmínkám plnění přisouzené pohledávky ve splátkách, včas odvolala. Poukázala na to, že v něm nebyla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení, což je podle ní obvyklé a žádoucí. Nejsou přitom dány žádné zvláštní důvody pro vynechání této běžné podmínky. Požadovala, aby bylo rozhodnuto tak, že pokud se žalovaný se splácením ocitne v prodlení, ztratí tím výhodu splátek, neboť v opačném případě by se mohl dostávat do prodlení pravidelně, ale ona by se musela domáhat plnění vždy s jednotlivou splátkou, což by další vymáhání při neplnění dále prodražovalo. Výrok „pod ztrátou výhody splátek“ je také nezbytný pro zachování účinné vynutitelnosti soudního rozhodnutí a odpovídá právní teorii (viz komentář JUDr. Petra Lavického, Ph.D. či JUDr. Jaromíra Jirsy k § 160 občanského soudního řádu) a také ustálené rozhodovací praxi soudů všech stupňů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1941/2003, sp. zn. 33 Cdo 3711/2014 a sp. zn. 21 Cdo 2204/2012). Žádala proto, aby bylo vyjádřeno, že pokud žalovaný bude s úhradou kterékoli splátky v prodlení, výhodu splátek tím ztratí a celá pohledávka se stane splatnou naráz.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek v napadené části, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Je třeba zdůraznit, že rozsudek nebyl s výjimkou části, týkající se podmínek plnění přisouzené pohledávky, odvoláním žádného z účastníků dotčen, a nabyl tedy již právní moci.Z ustanovení § 160 o. s. ř. vyplývá možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele. V projednávané věci soud prvního stupně už v rámci přezkoumávaného rozsudku z těchto kritérií vycházel a žalovanému umožnil dluh splácet. Výši splátek přitom stanovil tak, aby na jednu stranu odpovídaly jeho poměrům, ale na druhou stranu byly v souladu s oprávněným zájmem žalobkyně dosáhnout včasného uspokojení její pohledávky. Jestli to bylo pouze nedopatřením, či záměrně, že zároveň nevyjádřil, že žalovaný přijde o dobrodiní splátek, pokud podmínky splácení poruší, tzn. pokud se dostane do prodlení s úhradou třeba i jedné splátky, není z obsahu spisu a ani z odůvodnění rozsudku patrné. V každém případě je třeba dát žalobkyni za pravdu, že „pod ztrátou výhody splátek“ je běžnou a judikaturou léta používanou formulací, která pamatuje na situaci, kdy dlužník podmínky splácení poruší. Není proto žádný důvod ji nepoužít i v projednávaném případě. Odvolací soud z toho důvodu výrok I rozsudku o tuto formulaci doplnil a v tomto smyslu tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změnil.Tuto změnu rozsudku bylo třeba promítnout i do nákladového výroku III rozsudku, o kterém odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k vyrovnanému úspěchu účastníků v řízení.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Mimořádné důvody, pro které úspěšné žalobkyni nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána, spočívají v osobních poměrech žalovaného, kvůli kterým mu bylo také umožněno dluh splácet, a také v tom, že se na vyvolání odvolacího řízení nijak nepodílel a ani jej nemohl ovlivnit.