64 Co 666/2025-70 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu částečně zamítl co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II) a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). O náhradě nákladů řízení rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plně procesně úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení. Odkázal však na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ze kterého plyne, že žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení jen v případě, že by žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. Výzva ze dne , datum, dle soudu prvního stupně nesplňuje náležitosti předžalobní upomínky, když neobsahuje označení, že se jedná o předžalobní výzvu, neobsahuje ani odkaz na ust. § 142a o. s. ř., není zde uvedeno, že v případě nesplnění povinnosti bude věc vymáhána soudně. Zejména však jde o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., kterou nelze považovat za předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a o. s. ř., neboť nejprve nárok musí být uplatněn, a teprve poté, pokud se dlužník ocitne v prodlení, by měla následovat předžalobní výzva ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení jako upomínka existujícího splatného dluhu před podáním žaloby – v této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 25. 9. 2013, č. j. 23 Co 210/2013. Ponechal stranou, zda výzva byla zasílána na poslední známou adresu, a zda žalobce vyvinul, resp. měl vyvinout úsilí ke zjištění této adresy od žalované či jejich příbuzných, se kterými není posledních pět let v kontaktu. Soud prvního stupně pak neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by mohl výjimečně přiznat žalobci, který nezaslal předžalobní výzvu, právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142a odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce ani netvrdil, že se pokusil zjistit konkrétní adresu, na kterou by bylo možno výzvu zaslat. Žalobce se proti nákladovému výroku III včas odvolal. Namítl pochybení soudu prvního stupně v tom, že využil nepřípustně extenzivního výkladu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., když tato zákonná ustanovení neuvádí, že by předžalobní výzva musela náležitosti citované soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku obsahovat. Poukázal na charakter a smysl ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., které bylo inkorporováno do o. s. ř. z důvodu zamezení vydávání překvapivých rozhodnutí a snížení počtu podávaných žalob. Jeho cílem bylo předejít situacím, kdy dochází k úhradě žalované pohledávky bezprostředně po doručení žaloby žalovanému z důvodu předchozího opomenutí dluhu. Zároveň žalobce odkázal na ust. § 142a odst. 2 o. s. ř., z něhož plyne, že zákonodárce zvažoval i situace, kdy žalobce výzvu před podáním žaloby nezaslal, přičemž jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby i v tomto případě soud úspěšnému žalobci náhradu nákladů přiznal. Důvodem hodným zvláštního zřetele je dle komentářové literatury mimo jiné i to, že žalovaný svou povinnost uhradit dluh nesplnil ani po doručení žaloby. I v takovém případě není důvodné žalobce trestat nepřiznáním práva na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce zdůraznil, že výzvu ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, zaslal žalované na jemu poslední známou adresu, která mimo jiné vyplývá i z výpisu z Centrální evidence obyvatel, přičemž žalovaná žalovanou pohledávku neuhradila ani po doručení žaloby, kdy nadto se v řízení nároku žalobce aktivně bránila. Dle žalobce soud prvního stupně rovněž dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně splatnosti nároku žalobce, ke kterému mělo dojít teprve zasláním výzvy ze dne , datum, . V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3603/2015, ze kterého vyplývá, že v případě plnění dluhu poskytovanému věřiteli ve splátkách, vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně. Rovněž z ust. § 1876 odst. 2 obč. zák. je zřejmé, že regresní nárok jednoho spoludlužníka vůči ostatním spoludlužníkům vzniká a je splatný ze zákona, resp. tím, že spoludlužník vyrovnal více, než činil jeho podíl. S ohledem na shora uvedené proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III napadeného rozsudku a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , osmi úkonů právní služby po , částka, , čtyř režijních paušálů po , částka, , čtyř režijních paušálů po , částka, , a dále žádal přiznat i náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odkázala na skutečnost, že výzva ze dne , datum, jí byla zaslána na adresu , adresa, , , adresa, , přičemž na této adrese jí nebyla nikdy doručena. O této adrese žalobce prokazatelně věděl, že se zde žalovaná minimálně od , datum, nezdržuje, když se jedná o rodinný dům původně spadající do SJM účastníků, tento byl shora uvedeného dne prodán a žalovaná se odstěhovala do svého nynějšího bydliště ve , Anonymizováno, . V této souvislosti odkázala na obsah protokolu o ústním jednání ze dne , datum, ve věci projednávané u Okresního soudu , adresa, -sever pod sp. zn. , spisová značka, , a dále na protokol o ústním jednání ze dne , datum, , kdy těmto jednáním byli žalobce i jeho právní zástupce osobně přítomni. Pokud byla výzva ze dne , datum, následně dne , datum, zaslána zástupcem žalobce na výše uvedenou adresu, tedy téměř rok a půl po prodeji předmětných nemovitostí, musel si být žalobce vědom, že na této adrese se žalovaná nezdržuje. Žalobce se mohl obrátit přímo na žalovanou, jakožto matku jejich dítěte, případně na ostatní příbuzné s dotazem na zjištění její aktuální adresy. Stejně tak mohl kontaktovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí či využít sociální sítě, případně informaci od školského zařízení, které jejich nezletilá dcera , Anonymizováno, navštěvuje. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně, učinil tak podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné. Soud prvního stupně sice správně posoudil otázku náhrady nákladů řízení mezi účastníky podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, avšak již nesprávně aplikoval ust. § 142a o. s. ř. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací soudu nalézacího i žalované ohledně toho, že výzva ze dne , datum, byla žalobcem, resp. jeho právním zástupce zasílána na adresu, o které žalobce i jeho právní zástupce prokazatelně věděli, že se zde žalovaná již déle než 1,5 roku nezdržuje. Žalobci pak ničeho nebránilo v tom, aby se pokusil aktuální adresu žalované zjistit způsobem citovaným shora, na tuto povinnost však rezignoval. Odvolací soud považuje nicméně za nutné zdůraznit, že pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy případná absence výzvy podle ust. § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ust. § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2620/2014. Shora uvedené okolnosti byly v poměrech posuzované věci beze¨zbytku naplněny. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši , částka, . Tyto sestávají ze sedmi úkonů právní služby po , částka, (tj. , částka, ) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, nahlédnutí do spisu dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na ústním jednání dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, , čtyř režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , tří režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, a zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O nákladech odvolacího říz