10 Co 95/2026-68 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem vyhověl žalobě o snížení výživného zletilému dítěti z částky 3 200 Kč měsíčně na požadovanou výši 1 500 Kč měsíčně a napadeným výrokem II. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 120 Kč. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, proto měl nárok na plnou náhradu nákladů, které sestávaly z odměny za čtyři úkony právní služby po 5 180 Kč podle ust. § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 2 advokátního tarifu, čtyř režijních paušálů po 450 Kč, cestovních výdajů 1 000 Kč a náhradou za promeškaný čas 600 Kč.Žalovaná ve včasném odvolání namítla, že jí její sociální situace neumožňuje zaplacení uložené částky, nemá žádný vlastní příjem a není schopna si tuto částku ani obstarat, navíc se jedná o rodinnou věc mezi rodičem a dítětem, proto jsou splněny podmínky pro postup podle ust. § 150 o. s. ř.Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání poukázal na svoji neúspěšnou snahu o mimosoudní dohodu, na přístup žalované ke studiu, který již vedl k jejímu vyloučení, i na skutečnost, že žalovaná bydlí se svojí matkou, což jí umožní náklady řízení rychle splatit. Podle něj je třeba, aby se žalovaná naučila přijmout odpovědnost za své jednání, proto setrval na požadavku na plnou náhradu nákladů řízení.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že rozhodnutí o nákladech řízení nelze považovat za zcela správné.Řízení o výživné pro zletilé dítě je sporným řízením, v němž se o nákladech nerozhoduje podle ust. § 23 z. ř. s., ale podle pravidel upravených v ust. § 137 a násl. o. s. ř. Skutečnost, že šlo o spor mezi rodičem a zletilým dítětem, tedy neměla na rozhodnutí o nákladech určující vliv.Soud prvního stupně při rozhodnutí o nákladech řízení vyšel z procesního úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci právo na náhradu jeho nákladů, aniž by se zabýval možností aplikace ust. § 150 o. s. ř. Při stanovení výše nákladů však pochybil, když vyšel z ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu, a opominul ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu, podle něhož se za tarifní hodnotu ve věcech výživného zletilých dětí považuje částka 10 000 Kč.Odměna za jeden úkon právní služby v tomto sporu správně činí 1 500 Kč (ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu). Žalobcovy náklady na řízení před soudem prvního stupně proto odpovídaly částce 9 400 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč, čtyři režijní paušály po 450 Kč, náhradu cestovních výdajů 1 000 Kč a náhradu za promeškaný čas 600 Kč. Pokud by bylo o nákladech rozhodováno podle zásady procesního úspěchu, pak by žalovaná musela uvedenou částku žalobci nahradit.Ve věci však byly dány mimořádné okolnosti, které by odůvodnily výjimečný postup podle ust. § 150 o. s. ř. Žalovaná je nemajetná, její studium zřejmě bylo ukončeno a nemá zatím žádný vlastní příjem, fakticky by tak náklady hradila z výživného, které k tomu ovšem není určeno. Ani žalobcova sociální situace není zcela příznivá, žalobce momentálně není zdráv a nepracuje. Při rozhodnutí o nákladech ale nebylo možno přehlédnout, že výsledek řízení odrážel důvody na stranách obou účastníků, jednak negativní přístup žalované ke studiu, ale i změnu žalobcových poměrů (ztrátu výdělku po dobrovolném odchodu ze zaměstnání, zdravotní obtíže, narození dalšího dítěte), kterou žalovaná nijak nezapříčinila. Za této situace bylo namístě, aby se žalobce na svých nákladech určitou měrou podílel, třebaže v řízení dosáhl procesního úspěchu.Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 150 o. s. ř. a snížil náklady žalovaného na jednu polovinu, kterou považoval za přiměřenou shora popsaným okolnostem případu. Napadený výrok o nákladech řízení tedy změnil podle ust. § 220 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost k náhradě žalobcových nákladů v poloviční výši 4 700 Kč.O nákladech odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl na základě stejných hledisek a uložil žalované podle ust. § 150 o. s. ř., aby žalobci nahradila jejich polovinu. Žalobce se v odvolacím řízení vyjádřil na výzvu soudu prvního stupně, a jeho úkon bylo třeba považovat za účelně vynaložený. Náklady za tento úkon sestávaly z odměny v poloviční výši 750 Kč a jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč. Jedna polovina z těchto nákladů odpovídala částce 600 Kč.