11 Co 114/2026-253 – Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyčíslil dlužné výživné žalobkyně jako neprovdané matky za dobu od , datum, do 31. 1. 2026 částkami 8 039 Kč a 29 400 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit takto vyčíslený dluh žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II pak uložil žalovanému povinnost žalobkyni s účinností od 1. 2. 2026 do 16. 2. 2027 výživné v částce 4 900 Kč měsíčně, vždy k patnáctému dni v měsíci za měsíc, za který se platí. Výrokem III zamítl žalobu ve zbývající žalobkyní požadované výši a výrokem IV uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek 987 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).2. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že se účastníkům dne , datum, narodil syn , jméno FO, , žádný z účastníků nemá další děti. Žalobkyně pobírala od února do července 2025 peněžitou pomoc v mateřství 31 000 Kč měsíčně, od srpna 2025 do rozhodnutí soudu pobírala rodičovský příspěvek 11 290 Kč měsíčně. Soud prvního stupně dále přihlédl k pravidelným měsíčním výdajům žalobkyně na splátky hypotéky 9 593 Kč, na platby spojené s bydlením 7 000 Kč a k nákladům na stravu a drogerii 3 500 Kč. U žalovaného vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu 52 900 Kč, vzal v úvahu žalovaným placené výživné na syna 5 000 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje na bydlení 13 000 Kč. Při posouzení, zda vznikl žalobkyni nárok na výživné neprovdané matky, uvedl soud prvního stupně, že okolnosti průběhu vztahu a soužití účastníků, stejně jako důvody jeho ukončení jsou pro úvahu soudu o výživném neprovdané matky irelevantní, neboť nebylo zjištěno žádné porušení dobrých mravů vyšší intenzity či zjevné zneužití práva. Za podstatné považoval, zda u žalobkyně došlo z důvodu těhotenství a mateřství ke snížení výdělkových možností a příjmů, což odůvodnil tím, že smyslem výživného neprovdané matky je takový výpadek kompenzovat. Soud prvního stupně uzavřel, že ke snížení příjmů žalobkyně po narození syna došlo. Konkrétní výši výživného pak stanovil částkou 4 900 Kč měsíčně po dobu pobírání rodičovského příspěvku žalobkyní s tím, že je v silách žalovaného tuto částku platit. Pro dobu, kdy pobírala žalobkyně peněžitou pomoc v mateřství, soud prvního stupně přiměřeně výši výživného snížil, pro výpočet využil poměr výše rodičovského příspěvku a peněžité podpory v mateřství, dospěl k závěru, že rodičovský příspěvek odpovídá 38 % peněžité podpory v mateřství, proto aritmetickým výpočtem dospěl k částce výživného 1 900 Kč měsíčně. Dále uvedl, že byť žalobkyně vlastní byt a má úspory, tyto skutečnosti při úvaze o výši výživného nezohledňoval, přihlédl jen ke snížení příjmů žalobkyně. Výživné neprovdané matky žalobkyni přiznal za celou dobu od narození syna , jméno FO, do jeho věku dvou let, tedy do 16. 2 2027. Protože žalobkyně požadovala výživné 8 000 Kč měsíčně, ve zbytku uplatněného nároku soud žalobu zamítl.3. Při úvaze o dlužném výživném nezohlednil soud prvního stupně částku 43 893 Kč zaplacenou žalovaným na výbavičku pro nezletilého syna s odůvodněním, že se jedná o jiný nárok. Částku 31 000 Kč, o které žalovaný tvrdil, že ji žalobkyni zaplatil, také soud prvního stupně nezohlednil s odůvodněním, že nebyla konkretizována ani ničím prokázána. Nesporné mezi účastníky dále bylo, že žalovaný v době od 10. 3. 2025 do 15. 1. 2026 zaplatil žalobkyni vždy 1 Kč měsíčně a předtím 800 Kč a 1 600 Kč jednorázově, celkem tedy 2 411 Kč. Výrokem I tedy soud prvního stupně vyčíslil dlužné výživné za dobu, po kterou pobírala žalobkyně peněžitou podporu v mateřství, tedy od , datum, do 31. 7. 2025 na 8 039 Kč, když současně zohlednil skutečně zaplacenou částku. Za dobu od přiznání rodičovského příspěvku od 1. 8. 2025 do 31. 1. 2026 pak dluh vyčíslil na 29 400 Kč. Pariční lhůtu pro zaplacení dlužného výživného soud prvního stupně s ohledem na délku řízení a úspory žalovaného stanovil v trvání tří dnů. Splatnost pravidelného výživného stanovil na patnáctý den v měsíci, za který se hradí. Uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 a § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a položkou 7 písm. b) sazebníku poplatků. Poměr úspěchu a neúspěchu v řízení pro účely uložení povinnosti zaplatit náklady řízení vyhodnotil soud prvního stupně jako u obou účastníků téměř shodný a s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti výrokům pod body I, II, IV a V rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny, zamítnutí žaloby a přiznání alespoň částečné náhrady nákladů řízení. V odvolání namítal nesprávné právní posouzení a nesprávné skutkové závěry. Argumentoval tím, že v řízení nebyly doloženy odůvodněné potřeby žalobkyně a současně nebyly tvrzeny a ani dostatečně prokázány její příjmy před porodem. Dále namítal nepřiměřenost přiznaného výživného s odkazem na úspory žalobkyně ve výši 250 000 Kč a 230 000 Kč, poukázal na skutečnost, že žalobkyně vlastní byt a měla též mimořádné příjmy, neboť na jejím účtu kromě přiznaných dávek přibyly jako příjmové položky též částky 8 590 Kč v březnu 2025 a 10 951 Kč v červnu 2025. Žalobkyně navíc od března do srpna 2025 bydlela u svých rodičů a tím ušetřila výdaje na bydlení, byt ve svém vlastnictví také mohla pronajmout. Podle žalovaného navíc soud prvního stupně nezohlednil ani skutečnost, že peněžitá podpora byla za červenec 2025 vyplacena až v srpnu 2025, proto má být vyšší výživné přiznáno až od září 2025 a nikoli již od srpna 2025. Dále namítal, že nebyl ve výpočtu výživného zohledněn jeho příspěvek na pořízení věcí pro nezletilého v částce 45 893 Kč ani částka 39 700 Kč zaslaná žalovaným žalobkyni. Vytýkal také soudu, že nevzal v úvahu skutečnost, že mu žalobkyně brání v kontaktu s nezletilým a tuto situaci musel řešit prostřednictvím soudu prozatímním opatřením. Konečně žalovaný namítal, že mu nebyla zaslána řádná předžalobní upomínka a při úvaze o náhradě nákladů řízení nebyla správně uplatněna zásada poměrného úspěchu.5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že výživné odpovídá poměrům žalovaného a nepředstavuje pro něj nepřiměřenou zátěž. K námitkám žalovaného uvedla, že v tomto řízení nelze zohlednit částku, kterou žalovaný zaplatil na potřeby pro syna, dále uvedla, že je odkázána jen na rodičovský příspěvek, poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2169/20, v němž byl shledán jako správný postup nižších soudů, které zohlednily jen běžné výdaje matky na živobytí. Zopakovala, že žalovaný jí do ledna 2026 zaplatil jen 2 411 Kč a stále jí poukazuje částku 1 Kč měsíčně, což žalobkyně vnímá jako projev neúcty. K argumentu žalovaného, že po dobu, kdy bydlela u rodičů, mohla byt ve svém vlastnictví pronajmout, uvedla, že náklady spojené s bytem i po tuto dobu musela hradit.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalovaného, k vyjádření žalobkyně, k obsahu spisu a doplnil dokazování, včetně aktualizace poměrů účastníků: Dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné.7. Skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, odvolací soud doplnil a poměry účastníků v rozsahu jejich důkazních návrhů označených před soudem prvního stupně aktualizoval. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění popsaných v napadeném rozsudku, na jejichž popis, který je stručně shrnut v bodě 1 tohoto rozsudku, odkazuje. Stručně shrnuto jako nesporné bylo v řízení zjištěno, že účastníci jsou rodiči nezletilého , jméno FO, , narozeného , datum, . Žalobkyně pobírala od února 2026 po dobu 196 dní dávky nemocenského pojištění – peněžitou podporu v mateřství, a to celkem v částce 186 208 Kč, v průměru částku 31 034,60 Kč měsíčně. Od 1. 8. 2025 byl žalobkyni přiznán rodičovský příspěvek ve výši 11 290 Kč měsíčně, který pobírá dosud. Jiné dávky žalobkyně od narození nezletilého syna nepobírala a ani nyní nepobírá, jiné pravidelné příjmy neměla a ani nyní nemá. Žalovaný je zaměstnán, za rozhodné období od února 2025 do dubna 2026 jeho příjem činil 923 502 Kč, tedy v průměru 51 305,66 Kč měsíčně. Oba účastníci potvrdili, že žalovaný stále platí žalobkyni 1 Kč měsíčně na výživné neprovdané matky a 5 000 Kč měsíčně na výživné pro syna. Účastníci v odvolacím řízení potvrdili, že ve věci nezletilého , jméno FO, byl Okresním soudem , adresa, -jih dne 22. 4. 2026 vyhlášen rozsudek, který byl účastníkům již doručen a jímž bylo stanoveno výživného pro nezletilého 5 700 Kč měsíčně, upravena byla též péče obou rodičů. Oba účastníci uvedli, že zvažují podání odvolání proti tomuto rozsudku. Od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně se zvýšily účastníkům výdaje na bydlení. Žalobkyni se zvýšily splátky hypotéky na 11 146 Kč měsíčně, žalovanému se zvýšily výdaje na bydlení na 15 200 Kč měsíčně, žalovaný se přestěhoval do Staňkova, aby byl blíže nezletilému.8. Žalobkyně se žalobou podanou