13 Co 39/2026-171 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobkyně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 484 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94 382,89 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Výrok o nákladech řízení, který žalobkyně napadla odvoláním, je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. plným úspěchem žalobkyně ve věci, a tudíž jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady řízení soud prvního stupně považoval náklady právního zastoupení žalobkyně advokátkou, a to 7,5 úkonu právní služby s odměnou ve výši 10 260 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif)- za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované ze dne 5. 5. 2025, účast na jednání dne 24. 6. 2025, sepis doplnění tvrzení ze dne 15. 7. 2025, účast na jednání dne 7. 8. 2025, za účast na vyhlášení rozsudku dne 12. 8. 2025 odměnu ve výši 1/2 ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. f/ vyhlášky, dále 8 režijních paušálů po 450 Kč ke každému z těchto úkonů dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, dále náhrada ztráty času ve výši 2 100 Kč a náhrada cestovného v částce 2 026,56 Kč (specifikace v bodě 35. odůvodnění rozsudku), celkem přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 94 382,89 Kč. Za další 2 úkony požadované žalobkyní, a to za sepis vyjádření k odůvodnění odporu žalované ze dne 29. 5. 2025 a vyjádření k doplnění tvrzení žalované ze dne 31. 7. 2025, náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, neboť tyto úkony posoudil jako neúčelně vynaložené, když žalobkyně k těmto úkonům nebyla soudem vyzvána, jejich učinění nebylo v posuzované věci nezbytné a žalobkyni ničeho nebránilo, aby skutečnosti v těchto podáních obsažené uváděla v průběhu nařízených ústních jednání ve věci.2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání. Pokud odvolání do věci samé podala i žalovaná, pak z obsahu spisu vyplývá., že řízení o odvolání žalované proti uvedenému rozsudku bylo Okresním soudem v Klatovech usnesením č. j. 9 C 70/2025-166 ze dne 13. 1. 2026 zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku žalovanou z odvolání a toto usnesení nabylo právní moci 3. 2. 2026.3. Žalobkyně v podaném odvolání směřujícím do nákladového výroku namítla odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když soud prvního stupně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení jen ve výši 94 382,89 Kč oproti žalobkyní vyčíslené a požadované náhradě ve výši 115 802 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že jí nebyla přiznána odměna za 2 úkony právní služby po 10 260 Kč a k tomu náležející paušální náhrady hotových výdajů ve výši á 450 Kč, tedy náklady vzniklé v souvislosti se sepisem vyjádření k odůvodnění odporu žalované ze dne 29. 5. 2025 a se sepisem vyjádření žalobkyně k doplnění tvrzení žalované ze dne 31. 7. 2025. Dle žalobkyně šlo i ohledně těchto úkonů o úkony účelně vynaložené, neboť není pravdou, že by o vyjádření k odůvodnění odporu nebyla žalobkyně soudem prvního stupně požádána. Ze spisu vyplývá, že spolu s odůvodněním odporu žalované byl žalobkyni doručen přípis soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2025, č. j. 9 C 70/2025-49, kterým byla požádána o případné vyjádření ve lhůtě 10 dnů a nelze tedy uzavřít, že se nejedná o úkon účelně vynaložený, když i z přípisu soudu prvního stupně z tohoto data je zřejmé, že žalobkyni byla stanovena lhůta k případnému vyjádření, a tedy soud prvního stupně očekával ze strany žalobkyně reakci, ve které by se vyjádřila k jednotlivým argumentům žalované, což také žalobkyně učinila právě v podání ze dne 29. 5. 2025, v němž reagovala na odůvodnění odporu na výzvu soudu. K podání ze dne 31. 7. 2025, jímž se žalobkyně vyjadřovala k doplnění tvrzení žalované a za které jí nebyla soudem přiznána odměna, žalobkyně uvedla, že tímto vyjádřením reagovala na podání žalované ze dne 14. 7. 2025, jímž doplnila svá tvrzení a uplatnila návrhy důkazů. I uvedené podání bylo dle žalobkyně pro danou věc relevantní, když s ohledem na námitku započtení vznesenou žalovanou měl stěžejní význam i charakter pohledávky, která měla být proti pohledávce společnosti , Jméno žalobkyně B, . za žalovanou údajně započtena. Právě proto, že bližší tvrzení o této pohledávce se žalobkyně dozvěděla až z podání žalované ze dne 14. 7. 2025, reagovala na ně zmíněným podáním ze dne 31. 7. 2025 a vznesla konkrétní námitky k pohledávkám, na které mělo být údajně započteno. Postup soudu prvního stupně a nepřiznání žalobkyni náhrady nákladů řízení za uvedené dva úkony právní služby považuje žalobkyně za nespravedlivý, když žalobkyně včasně reagovala na podání žalované a využila svého zákonného práva se k věci vyjádřit. Šlo o právní úkony, které byly nezbytné a odpovídaly složitosti věci a byly standardními úkony právní služby a dle žalobkyně je jejich nepřiznání popřením práva na právní pomoc. Vytýkala soudu prvního stupně, že rozhodl zcela mechanicky, pokud v odůvodnění rozsudku toliko formálně konstatoval, že nebyla žalobkyně o vyjádření požádána, opomněl však procesní reálnost, kdy možnost věcného vyjádření během jednání může být omezena a sepis vyjádření slouží k přesnému zformulování právních argumentů, a také to, že prostřednictvím písemného vyjádření mají všichni účastníci řízení a nalézací soud možnost se s námitkami včasně seznámit a zaujmout k nim stanovisko, kdy i takto včasně zaslané písemné vyjádření napomůže nalézacímu soudu rozhodnout danou věc na co nejméně konaných jednáních a tím dosáhnout ve výsledku hospodárného a rychlého řízení. Dle žalobkyně tak soud prvního stupně i s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I ÚS 4012/18, ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nezohlednil veškeré shora uvedené relevantní okolnosti. Navrhla změnu napadeného výroku tak, že žalovaná bude zavázána povinností uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 115 802 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a žalobkyni bude přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení.4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, tj. ve výroku II o nákladech řízení, a to včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. Ve věci odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka , Jméno žalobkyně B, . se domáhala po žalované úhrady částky 484 000 Kč jako pohledávky sepsané do majetkové podstaty dlužníka. Obrana žalované, že nárok uplatněný žalobkyní není důvodným s ohledem na uplatněnou námitku započtení, nebyla úspěšná a soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení s ohledem na plný úspěch žalobkyně ve věci rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž za důvodně vynaložené náklady uplatňované žalobkyní považoval náklady spočívající v právním zastoupení žalobkyně advokátem, a to za vyjmenovaných 7,5 úkonu právní služby, 8 režijních paušálů, náhradu cestovného a ztráty času, přičemž vycházel z odměny za 1 úkon právní služby 10 260 Kč tak, jak byla požadována žalobkyní, včetně cestovného a ztráty času specifikovaného a k náhradě uplatněného žalobkyní. Za účelně vynaložený náklad, za který by žalobkyni měla náležet náhrada, soud prvního stupně nepovažoval 2 úkony právní služby, a to vyjádření žalobkyně k odporu ze dne 29. 5. 2025 a dále další vyjádření žalobkyně k doplnění tvrzení žalované ze dne 31. 7. 2025 s argumentací, že nešlo o účelně vynaložený náklad, když k jejich podání nebyla žalobkyně ze strany soudu žádána a nic žalobkyni nebránilo, aby skutečnosti v těchto podáních obsažené uvedla v průběhu nařízených ústních jednání ve věci. Odvolací soud s argumentací soudu prvního stupně souhlasí pouze ve vztahu k podání žalobkyně ze dne 31. 7. 2025, nikoli však k podání ze dne 29. 5. 2025.7. Je nutno přisvědčit žalobkyni, že podáním ze dne 29. 5. 2025, obsahující vyjádření žalobkyně k odůvodnění odporu podaného žalovanou, reagovala na výzvu soudu ze dne 6. 5. 2025 (č. l. 49 spisu), kterou soud v rámci předvolání k nařízenému jednání na den 24. 6. 2025 stanovil žalobkyni lhůtu 10 dnů k případnému vyjádření k odůvodnění odporu žalované ze dne 5. 5. 2025 doručovaného spolu s předvoláním k jednání. Na uvedenou výzvu pak žalobkyně reagovala právě podáním vyjádření k odůvodnění odporu žalované z 29. 5. 2025. Odvolací soud tak souhlasí s žalobkyní potud, že je nutno uvedený úkon, k jehož podání byla žalobkyně soudem prvního stupně vyzvána, považovat za účelně vynaložený náklad, za který žalobkyni přísluší náhrada, tedy za 1 úkon právní sl