13 Co 48/2026-153 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 2. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 127 426 Kč rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a konečně žalované uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Sokolově náhradu nákladů ve výši 2 972 Kč ve stejné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 27. 7. 2022 obdržela zápůjčku od žalobkyně ve výši 140 000 Kč, kterou se zavázala vrátit žalobkyni do 30. 12. 2022, a následně tento závazek písemným prohlášením ze dne 9. 1. 2023 uznala co do důvodu a výše a zavázala se závazek uhradit do 31. 1. 2023. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2390 a § 2053 občanského zákoníku, dle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná, namítala, že k žádné zápůjčce nedošlo a že podpis na listině Uznání dluhu není jejím pravým podpisem Soud vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného ustanovenou znalkyní z oboru písmoznalectví, která po doplnění srovnávacího materiálu učinila znalecký závěr, že se jedná o pravý podpis žalované. Při prvotním znaleckém zkoumání, z něhož vzešel závěr, že podpis na listině Uznání dluhu není pravým podpisem žalované, nedisponovala znalkyně řádným a dostatečným srovnávacím materiálem, respektive vycházela ze srovnávacího materiálu, ohledně něhož následně vyšlo najevo, že neobsahoval podpis žalované. V případě zpracování doplňku znaleckého posudku, ve kterém znalkyně vycházela z doplněného srovnávacího materiálu (mimo jiné listiny z trestního řízení), u kterého bylo jisté, že obsahují pravý podpis žalované, byl závěr znalkyně ten, že sporný podpis na Uznání dluhu je pravým podpisem žalované. Důvod pro zpracování revizního znaleckého posudku k žádosti žalované soud neshledal, a to právě z důvodu, že soudem ustanovená znalkyně v dodatku znaleckého posudku při učinění závěru o pravosti podpisu žalované na uznávacím prohlášení vycházela z listin pořízených Policií ČR v rámci úkonů trestního řízení, které mají veřejný charakter, a o pravosti podpisu žalované na srovnávacím materiálu tak nebylo žádných pochyb a znalkyně v doplňku znaleckého posudku své závěry řádně zdůvodnila. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobkyně ve věci, které byla přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, zálohu na náklady důkazu a náklady právního zastoupení advokátem za vyjmenované úkony právní služby (bod 22 odůvodnění rozsudku). Povinnost žalované k úhradě státem zálohovaných nákladů odůvodnil soud prvního stupně ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se jedná o náklady znalečného nekryté zálohou a hrazené státem.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to z důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a neprovedl navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, v důsledku čehož došlo k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítala, že od samého počátku jednoznačně a konzistentně popírá, že by listinu uznání dluhu ze dne 9. 1. 2023 podepsala. Tato listina nebyla žalované žalobkyní nikdy předložena a dle žalované listina byla vyhotovena žalobkyní účelově, navíc v době, kdy již nebyla žalovaná s žalobkyní v žádném kontaktu a mezi nimi panovaly napjaté vztahy. Uvedla, že až do 30. 10. 2025 nebyla v řízení zastoupena právním zástupcem a s ohledem na její pobyt mimo území České republiky některé písemnosti za ni podávala její matka, která je i podepsala. Tato okolnost se pak promítla při vypracování prvního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, jelikož k vypracování znaleckého posudku byl znalkyní poskytnut celý soudní spis, ve kterém se mezi podpisovými vzory nacházely i podpisy matky žalované, což však nebylo úmyslem žalované. První znalecký posudek dospěl k závěru, že se kategoricky nejedná o pravý podpis žalované. Následně došlo k doplnění znaleckého posudku, k němuž byly žalobkyní doplněny další údajné podpisové vzory žalované, kdy se jednalo o listiny vztahující se k pracovnímu poměru žalované u žalobkyně a listiny sepsané k poskytnutí dotací, kdy však dle žalované se nejedná o její pravé podpisy, ale o listiny zpracované a vyřizované v rámci dotačního projektu žalobkyní. V doplňku znaleckého posudku tak byly podle žalované mezi srovnávací materiál zahrnuty i podpisové vzory předložené žalobkyní, u kterých však žalovaná kategoricky uvádí, že nejde o její pravé podpisy. Pokud jde o pravost podpisů žalované týkající se srovnávacího materiálu z trestního spisu, ty žalovaná nijak nesporuje, ale vzhledem k tomu, že znalkyně vycházela při doplňku znaleckého posudku i z žalobkyní předloženého srovnávacího materiálu, u kterého žalovaná setrvává na tom, že nejde o její pravý podpis, navrhovala vypracování nového revizního znaleckého posudku, neboť v doplnění znaleckého posudku znalkyně dospívá k závěru o pravděpodobné pravosti podpisu žalované, nikoli však k závěru kategorickému, jako tomu bylo v prvním znaleckém posudku, kdy podpis nebyl shledán pravým podpisem žalované. Soud prvního stupně však návrhu žalované na vypracování nového znaleckého posudku, který by vycházel výlučně z nesporných a nepochybných podpisových vzorů žalované a nikoli ze srovnávacího materiálu předloženého žalobkyní, nevyhověl. Za této situace má žalovaná za to, že bez vypracování nového znaleckého posudku, který je v projednávané věci fakticky jedinou rozhodnou důkazní skutečností, není možno učinit jednoznačný závěr o pravosti podpisu na listině Uznání dluhu žalovanou. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Konstatovala, že pokud žalovaná v odvolání uvádí především to, že srovnávací materiál předložený žalobkyní v rámci vypracování dodatku znaleckého posudku neobsahuje pravé podpisy žalované a na druhou stranu ale uvádí, že srovnávací materiál připojený z trestního spisu její pravé podpisy obsahuje, pak žalované nejspíš unikají kategorické závěry dodatku znaleckého posudku, že sporný podpis je pravým podpisem žalované, přičemž znalkyně srovnávací materiál rozděluje do dvou skupin, a to na srovnávací materiál předložený žalobkyní a srovnávací materiál z připojeného trestního spisu, přičemž u obou srovnávacích materiálů je konstatován shodný závěr o pravosti podpisu pisatelky, tedy žalované, a tím je jednoznačně vyvrácen argument žalované o tom, že srovnávací materiál předložený žalobkyní neobsahuje její pravý podpis, stejně jako argument žalované o tom, že sporný podpis na uznávací listině není její. Dle názoru žalobkyně, závěr znalkyně o tom, že se jedná s vysokou mírou pravděpodobnosti o pravý podpis žalované, je závěr jednoznačný, který nepřipouští jakoukoli pochybnost. Argumenty žalované v odvolání nelze považovat za argumenty věcné, nehledě na to, že sama žalovaná byla ta, která při vypracování prvotního znaleckého posudku znalkyni předložila srovnávací materiál, který neobsahoval její pravé podpisy, ale s vysokou mírou pravděpodobnosti podpisy její matky, což žalobkyně považuje za naprostou nehoráznost, kdy žalovaná úmyslně zastírala pravost svého podpisu na sporné listině a pokusila se podvést znalce i soud. Dle žalobkyně odvolání žalované pouze prodlužuje běžící řízení a zvyšuje jeho náklady, jiný efekt nemá a ani mít nemůže.4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání i vyjádření k němu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze považovat za důvodné.5. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a vyvodil z něho i správné právní závěry.6. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.7. Uznání dluhu je spolu se smluvní pokutou způsobem utvrzení dluhu, nepředstavuje právní titul vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Uznáním se také nemění právní důvod dluhu. Uznání je tedy nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele ve sporu. Náležitosti prohlášení o uznání dluhu, jak je dovodila judikatura a soudní praxe, jsou takové, že z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem takového uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Znamená to, že věřitel nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání