18 Co 41/2026-289 – Krajský soud v Plzni

1. Žalobce se domáhal určení spoluvlastnického práva k označeným nemovitostem s tvrzením, že byly nabyty při společné činnosti žalobce a prvního žalovaného ve sdružení AUTODOPRAVA MACÁN. První žalovaný nárok popřel. Žalované č. 2 a 3 jej uznaly. Soud prvního stupně žalobě vyhověl a určil podíly účastníků k nemovitostem. Prvnímu žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení 57 166,94 Kč a ve vztahu k žalovaným č. 2 a 3 náhradu nákladů nepřiznal. Vyšel ze zjištění, že žalobce a 1. žalovaný od roku 1995 společně podnikali ve sdružení, jehož účelem byla silniční motorová doprava, a že nemovitosti byly v době trvání sdružení pořizovány pro jeho podnikatelskou činnost a z prostředků sloužících této činnosti včetně úvěru spláceného z těchto prostředků. Areál byl využíván jako provozní zázemí a k parkování vozidel, nemovitosti byly evidovány v podnikatelské evidenci a účastníci jejich nabytí předem společně projednávali. Soud věc právně posoudil podle § 834 a § 835 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, s tím, že majetek nabytý při výkonu společné činnosti se stal přímo ze zákona spoluvlastnictvím účastníků sdružení ve stejných podílech. Neshledal důvodnými námitky prvního žalovaného o výlučném financování, promlčení ani vydržení.2. První žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu. Namítal zejména, že nemovitosti nenabýval ve prospěch sdružení, ale výlučně pro sebe, popřípadě společně se svou manželkou, a sdružení je mělo užívat na základě nájemního vztahu. Zpochybnil hodnocení výpovědí žalovaných č. 2 a 3, svědkyně , Anonymizováno, i svědka , Anonymizováno, . Namítal nabytí části věcí do společného jmění manželů, nedostatek souhlasu žalobce s investicemi, započtení za zemní práce, promlčení nároku na vydání majetku, vydržení, vypořádací poměr 40:60 a nedostatečnost účetních podkladů. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.3. Žalobce se vyjádřil k některým argumentům žalovaného, navrhl potvrzení rozsudku a zdůraznil, že nemovitosti byly pořizovány pro společné podnikání a ze společných prostředků, popřípadě z úvěrů splácených z prostředků sdružení.4. Žalované č. 2 i 3 uvedly, že s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasí a považují jej za spravedlivý.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění rozhodných skutečností, důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a své skutkové i právní závěry přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnil. Jeho zjištění nevycházejí z izolovaného důkazu, nýbrž z úplného a navzájem se podporujícího řetězce listinných důkazů, výpovědí účastníků a svědků. Odvolací soud se ztotožňuje s jeho skutkovými závěry i právním hodnocením.7. Podle § 834 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), se majetek získaný při výkonu společné činnosti stává spoluvlastnictvím všech účastníků. Sdružení nemělo způsobilost k právům a povinnostem, a nemohlo proto být vlastníkem majetku samo; majetek nabývali jeho účastníci. Pro použití § 834 obč. zák. není rozhodné pouze to, zda byla věc bezprostředním výsledkem vlastní provozní činnosti sdružení. Za majetek získaný při výkonu společné činnosti je nutno považovat též majetek získaný v souvislosti s činností sdružení a k naplnění jeho sjednaného účelu. Pořízení nemovitostí jako provozního zázemí pro silniční dopravu, kancelářskou činnost a parkování vozidel tomuto požadavku nepochybně odpovídá.8. Tento výklad je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž práva při činnosti sdružení nabývají jeho jednotliví účastníci a majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává jejich spoluvlastnictvím, přičemž podíly jsou stejné, neurčí-li smlouva jinak. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že zápis v katastru nemovitostí zachycuje nabývací titul, nikoliv vnitřní obligační vztah ze smlouvy o sdružení. Formální skutečnost, že v kupních smlouvách a v katastru byl jako nabyvatel označen pouze první žalovaný, popřípadě spolu se svou manželkou, proto sama o sobě nevylučuje vznik spoluvlastnictví účastníků podle § 834 obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 16/2016 a ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3198/2018).9. V posuzované věci ze smlouvy o sdružení, účetních podkladů, časových a funkčních souvislostí pořízení nemovitostí a zejména z výpovědí žalobce, žalovaných č. 2 a 3, svědků i samotného prvního žalovaného vyplynulo, že nemovitosti byly nabývány pro společné podnikání účastníků a z prostředků sloužících činnosti sdružení. Areál byl následně užíván jako provozní zázemí a k parkování vozidel, nemovitosti byly evidovány a odpisovány v podnikatelské evidenci a účastníci pořízení nemovitostí předem společně projednávali. První žalovaný sám potvrdil, že se žalobcem zvažovali potřebnost nemovitostí pro jejich podnikání a že v době jejich pořízení podnikali jako sdružení.10. Tvrzení prvního žalovaného, že navenek jednal samostatně, protože třetí osoby nechtěly jednat se sdružením, závěr o nabytí majetku při společné činnosti nevyvrací. Naopak odpovídá právní povaze sdružení bez právní osobnosti a ujednání, že ve styku s třetími osobami bylo užíváno identifikační číslo prvního žalovaného. Není podstatné ani tvrzené nabytí části majetku do společného jmění prvního žalovaného a jeho manželky, neboť rozhodující je skutečný účel a okolnosti nabytí. První žalovaný dále neprokázal, že by nemovitosti byly pořízeny výlučně z jeho soukromých prostředků nebo výlučně z prostředků jeho společného jmění. Naopak byl prokázán úvěr související s pořízením areálu, jeho evidence v podnikatelské dokumentaci a pravidelné splátky.11. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce založené na tvrzeném nájmu. Žalobce se o této otázce v řízení před soudem prvního stupně zmínil toliko okrajově ve své výpovědi. Nešlo o jeho skutkové tvrzení, které by uvedl do koncentrace řízení. První žalovaný, jehož ke skutečnostem, které by vylučovaly nabytí nemovitostí při činnosti a za účelem sdružení, tížilo břemeno tvrzení s ním přichází v rozporu s koncentračními pravidly až v odvolacím řízení. Otázka nájmu pozemků proto nemohla být vzata soudem prvního stupně do úvahy při posouzení věci, tím méně pak při nesplnění zákonných výjimek pro uvádění novot po koncentraci řízení mohla být zohledněna soudem odvolacím (§ 205a o. s. ř.). Pouhý odkaz na údajné placení nájemného nemůže vyvrátit skutkový závěr o účelu pořízení nemovitostí a to, že náleží do majetkové sféry účastníků sdružení.12. Výhrady proti věrohodnosti žalovaných č. 2 a 3, svědkyně , Anonymizováno, a svědka , Anonymizováno, rovněž nejsou důvodné. Jejich výpovědi soud prvního stupně nehodnotil izolovaně, ale ve spojení s listinnými důkazy a výpověďmi ostatních osob. Závěr o nabytí nemovitostí pro činnost sdružení tak nestojí na jediném důkazu. Ani absence samostatně doloženého výslovného souhlasu žalobce s každou jednotlivou investicí přitom nemůže založit opačný závěr. První žalovaný totiž potvrdil, že se žalobcem koupi předem projednával, a nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce s některou z rozhodných koupí nesouhlasil. Je zřejmé, že jestliže se prostor, na němž sdružení vykonávalo svou činnost, postupně zvětšoval o nabývané pozemky, dělo se tak při vědomí obou jeho členů. Souhlas k investování ze společných prostředků sdružení nad 10 000 Kč nebyl svázán formou a mohl tak být učiněn i konkludentně.13. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalobce neuplatnil nárok na majetkové vypořádání rozpuštěného sdružení, nýbrž žalobu na určení existujícího spoluvlastnického práva. Vzniklo-li toto právo při nabytí majetku podle § 834 obč. zák., není pro jeho určení rozhodný smluvní poměr 60:40 sjednaný nikoli pro nabývání majetku sdružením, ale pro majetkové vypořádání při jeho zániku. Ustanovení § 835 odst. 1 obč. zák. naopak stanoví stejné podíly, nebylo-li pro nabývání majetku dohodnuto jinak.14. Uvedený závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 29 Odo 93/2001 uveřejněnému pod č. 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle něj zánikem (rozpuštěním) sdružení podílové spoluvlastnictví účastníků k věcem získaným při výkonu společné činnosti nezaniká. Není rovněž v rozporu s § 841 ani § 142 obč. zák., domáhá-li se účastník zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jen k některému majetku získanému při společné činnosti. Zákon tedy nevyžadoval, aby při rozpuštění sdružení bylo vždy vypořádáno veškeré jeho majetkové společenství. Jestliže lze volit vypořádání pouze některého majetku, lze tím spíše ponechat spoluvlastnictví k majetku nevypořádané a domáhat se pouze určení jeho existence a rozsahu.15. Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 16/2016 a ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3198/2018, řeší význam smluvně dohodnutého způsobu vypořádání při ukončení účasti člena nebo při rozpuštění sdružení. Rozhodnutí soudu prvního stupně není s touto judikaturou v rozporu. Smluvně sj