39 C 160/2020-86 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou na ochranu své osobnosti se žalobkyně domáhala satisfakce s odůvodněním, že žalovaný se o ní v článku ve 38. čísle celostátního týdeníku Respekt vydaný 17. - [datum] vyjádřil slovy "Ta cikánka prolhaná? Myslíte tu cikánku, co má IQ bublajícího bahna?" a tím neoprávněně zasáhl do práva na ochranu její cti a dobré pověsti, a také na ochranu před nerovným zacházením z důvodu její etnické příslušnosti. Domáhala se proto omluvy ze strany žalovaného a současně, aby jí byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že tvrzené výroky nevyslovil, článek neautorizoval, že článek žalobkyně sama rozšiřovala a že ani neuvedla, jak dospěla k částce 50 000 Kč. 2. O této žalobě rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem tak, že žalobě vyhověl a žalovanému uložil do dvou měsíců od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady uveřejnění omluvy v týdeníku Respekt ve znění, a to:„ V rozhovoru pro týdeník Respekt, který byl citován v článku s názvem„ IQ bublajícího bahna“ otištěným v čísle 38/ 2018 týdeníku, jsem o [celé jméno žalobkyně] uvedl, že je prolhaná cikánka a cikánka s IQ bublajícího bahna. Tím jsem se dopustil neoprávněného zásahu do práva paní [celé jméno žalobkyně] na ochranu její cti a dobré pověsti, jakož i práva na ochranu před nerovným zacházením z důvodu etnické příslušnosti. Za uvedený zásah se tímto paní [celé jméno žalobkyně] omlouvám. [celé jméno žalovaného]“ (výrok I.), zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a současně mu uložil ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 729 Kč (výrok III.). 3. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalovaný v rámci rozhovoru s reportérkou týdeníku Respekt, o kterém věděl, že reportáž z něho bude publikována, a o jehož autorizaci nepožádal, v reakci na tvrzení reportérky, že se některým domům podařilo od Krušnohoru odtrhnout, třeba domu, kde revoltu nesouhlasící se správou Krušnohoru vedla obyvatelka [celé jméno žalobkyně], která, jak popsala v tisku, přišla na nesrovnalosti v účetnictví svého domu, pronesl slova "Ta cikánka prolhaná? Myslíte tu cikánku, co má IQ bublajícího bahna?". Následně v týdeníku Respekt v 38. čísle, vydání 17. - [datum] vyšel na straně 34 článek pod titulkem IQ bublajícího bahna, v němž byla reportérkou týdeníku citována slova žalovaného, který se o žalobkyni vyjádřil "Ta cikánka prolhaná? Myslíte tu cikánku, co má IQ bublajícího bahna?". V září 2018 činil náklad celostátního týdeníku Respekt 46 304 výtisků a prodáno bylo 35 911 výtisků. Žalobkyně text článku rozšiřovala ve svém zaměstnání a blíže neuvedenému okruhu osob. Přestupkové řízení vedené proti žalovanému u Magistrátu města Mostu pod sp. zn. OSŘ- Př/104146/2997 2018 pro skutek, že měl v článku v týdeníku Respekt urážet žalobkyni slovy "Ta cikánka prolhaná. Myslíte tu cikánku, co má IQ bublajícího bahna?" a dne [datum] jí zaslat dopis, ve kterém jí nazval hloupou slovy "s hloupým člověkem nemá smysl diskutovat o tom, že je hloupý“, bylo usnesením ze dne [datum] zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo prokázáno. Žalobkyně byla dne [datum] usnesení Vlády ČR jmenována do Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. 4. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval zejména ust. § 81, § 82, § [číslo] odst. 2 a § 2957 o. z., a dospěl k závěru, že uvedené výroky jsou hrubě znevažující, urážející a neadekvátní, vytvářejí zobecňující dojem, že žalobkyně má nízkou inteligenci a lže a že ve spojení s její etnickou příslušností bezdůvodně vytváří dojem spojení etnika s prolhaností a nízkou inteligencí. Tím žalovaný zasáhl do práva žalobkyně na ochranu její cti, dobré pověsti, poškodil tak její lidskou důstojnost a dopustil se nerovného zacházení pro příslušnost k etniku. 5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v němž se skutkovými i právními závěry zásadně nesouhlasil. Vytkl přitom okresnímu soudu, že zejména neprovedl jím navržené důkazy, nerozhodl o nich a ani nezdůvodnil, proč k nim nepřihlédl. Okresní soud též vadně provedl důkaz správním spisem jako celkem, neboť vzal v úvahu pouze zde vydané rozhodnutí a jeho výrok. Pokud by soud provedl důkaz rozhodnutím ve správním řízení, musel nad rámec zastavení řízení zjistit skutkový stav o tom, že správní orgán vedl dokazování, zda a kdo pronesl předmětný výrok, a jestli vůbec a že se nejednalo o blokové řízení, kterým by soud prvního stupně nebyl vázán. Namítal, že okresní soud nesprávně vyhodnotil výpověď svědkyně [příjmení], reportérky týdeníku Respekt s tím, že výpověď měla být hodnocena optikou, že i její zaměstnavatel – vydavatelství bylo taktéž vyzváno ze strany žalobkyně k nápravě a že tak svědkyně mohla být motivována snahou zastřít své protiprávní jednání a neprofesionalitu. Svědkyně totiž uvedla, že bylo na jejím uvážení, zda prezentovaný výrok užije, v jakém kontextu, a že to byla ona, která nadpis článku vymyslela a použila. Navíc sama uvedla, že jej neupozornila na možnost článek autorizovat. Proto také okresní soud nemohl dospět k závěru, že měl před svědkyní své stanovisko k žalobkyni sdělit. Dodal, že nepříznivý následek žalobkyně v řízení nejen že neprokázala, ale byl nepřímo i vyvrácen, neboť žalobkyně v zaměstnání ovlivněna nebyla a po vydání článku byla jmenována do poradního orgánu vlády. Pokud by byl i způsoben jí tvrzený škodlivý následek, pak si ho z větší míry způsobila sama, neboť sama článek rozšiřovala. Navrhl napadený rozsudek změnit tak, že žaloba bude zamítnuta, popř. aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve svém vyjádření (ve stručnosti shrnuto) odvolací argumentaci žalovaného zásadně odmítla s tím, že okresní soud důkazy provedl v souladu se zákonem, řádně je vyhodnotil a provedl všechny důkazy nezbytné ke zjištění mezi účastníky sporných tvrzení. Za nepodstatnou považovala námitku žalovaného, že mu nebyla nabídnuta autorizace článku, protože v případě rozhovorů tohoto typu tak novináři nečiní. Konečně pak odmítla tvrzení žalovaného, že nebyl prokázán žádný škodlivý následek s tím, že žalovaný opomíjí, že již šíření nepravdivé dehonestující informace je škodlivým následkem samo o sobě a že zkoumání objektivní způsobilosti zásahu znamená, že se zjišťuje, zda by tentýž zásah vnímala jako dehonestující jakákoli jiná osoba ve srovnatelném postavení, resp. nezávislý pozorovatel, který si článek přečte. 7. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není, že lze zcela přisvědčit argumentaci žalobkyně presentované v jejím vyjádření k odvolání. 8. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s námitkami se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. 9. K odvolací argumentaci žalovaného nutno uvést, že okresní soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku zákonem stanoveným způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) rozvedl, z jakých důkazních prostředků čerpal dílčí skutková zjištění a posléze celkový závěr o skutkovém stavu, přesvědčivě také vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, z jakého důvodu uvěřil skutkové verzi žalobkyně stran jí namítaných výroků žalovaného a jaké okolnosti vzal v úvahu při posuzování vzniklé újmy, včetně hledisek pro určení výše zadostiučinění. Jak vyplývá z obsahu odvolání, žalovaný sice formálně uplatňuje odvolací důvod, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, avšak ve své podstatě brojí proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat-jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů-lze jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Odvolací soud konstatuje, že v hodnocení důkazů soudem prvního stupně neshledal z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), věrohodnosti, pravdivosti logický rozpor. Není možné ani konstatovat, že by soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly. 10. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že předmětné výroky žalovaného byly v konkrétní situaci hrubě urážlivé, žalobkyni dehonestující, dané situaci nepři