14 Co 19/2023-350 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 408 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 190 000 Kč od 30. 1. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 218 793 Kč od 15. 2. 2011 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 70 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 30. 1. 2011 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 154 449,54 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný s žalobkyní dne , datum, uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení rozestavěného rodinného domu v Lenešicích na pozemku č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Téhož dne uzavřela společnost , právnická osoba, s žalovaným a , jméno FO, (následně manželkou žalovaného) smlouvu o budoucí kupní smlouvě stran pozemků č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a rozestavěnému domu, vše v k. ú. , adresa, . Kupní smlouvu uzavřeli manželé , jméno FO, až , datum, s žalobkyní a na jejím základě nabyli do svého vlastnictví pozemky p. č. st. č. , Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí byla hrubá stavba rodinného domu. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s manžely , jméno FO, smlouvu o dílo, která nahradila uzavřenou smlouvu předchozí. Předmět díla byl totožný, tj. dostavba rodinného domu dle uvedené specifikace za cenu 1 276 000 Kč s datem dokončení do 15. 12. 2010. Práce na stavbě probíhaly standardním způsobem, a to od 30. 4. 2010 do 28. 5. 2010 zhotovením základní desky, v době od 30. 8. 2010 do 13. 12. 2010 pak došlo k celkovému dokončení celého domu. Dne 13. 12. 2010 došlo k předání díla, objednatelé k tomuto datu dům užívali. V průběhu provádění díla ani v průběhu následujícího místního šetření (21. 1. 2011) nebyly objednateli vzneseny žádné námitky stran kvality práce a souladu provedeného díla s projektovou dokumentací. V období od 9. 11. 2010 do 13. 1. 2011 žalovaný poskytoval dílčí platby na cenu díla v celkové výši 800 000 Kč. Žalobkyně dne 24. 1. 201 vystavila faktury č. , hodnota, na 990 000 Kč, splatnou 29. 1. 2011, č. , hodnota, na 300 000 Kč, splatnou 14. 2. 2011, a č. , hodnota, na 70 793 Kč, splatnou 29. 1. 2011, kterými požadovala doplacení ceny díla. Na základě dobropisu ze 7. 6. 2011 k faktuře č. , hodnota, žalobkyně požadavek na úhradu ceny díla snížila o částku 81 207 Kč. V řízení nebylo zjištěno, co tato částka představovala. Celkový doplatek ceny díla tak představoval žalovaných 479 586 Kč. Po obdržení faktur žalovaný dne , datum, sepsal dopis, který byl žalobkyni doručen, v němž jí vytýkal, že dílo dosud nebylo řádně předáno, vykazuje závažné vady, pro které je dům neobyvatelný, a sdělil jí, že pozastavuje doplacení faktur do doby odstranění vad a řádného předání díla. Žalobkyní byla uznána drobná vada na zhotovené střešní konstrukci, kterou měla v úmyslu odstranit, což však žalovaný neumožnil. Poté již dále mezi účastníky panovaly vzájemné neshody, které vyústily v pokus žalovaného o odstoupení od smlouvy o dílo dne 6. 10. 2011 a k podání předmětných žalob ze strany žalobkyně.3. Po právní stránce věc okresní soud posuzoval podle z. č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, ve znění platném a účinném v době vzniku posuzovaného závazkového právního vztahu (dále jen „obch. zák.“).4. Okresní soud dospěl k závěru že mezi účastníky byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o dílo, jež nahradila smlouvu z , datum, , jelikož smlouva obsahuje veškeré náležitosti, které jsou podmínkou její platnosti podle § 266 a násl. obch. zák., tak i ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obch. zák., upravujících smlouvu o dílo, tedy ujednání o předmětu díla, termíny jeho realizace a výši odměny za provedené dílo, a byla podepsána oprávněnými osobami (za žalobkyni jednatelkou , jméno FO, ). Na platnost smlouvy dle okresního soudu nemá vliv skutečnost, že žalobkyně k činnosti, k níž se ve smlouvě zavázala, neměla živnostenské oprávnění. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal okresní soud nedůvodnou. Faktura č. , hodnota, , kterou žalobkyně žádala zaplacení části ceny díla, byla vydána 24. 1. 2011 a žaloba byla podána 30. 1. 2014, přičemž se zde uplatní podle § 397 obch. zák. obecná čtyřletá promlčecí lhůta, která do podání žaloby neuplynula, pročež nárok promlčen není. Jelikož bylo dílo žalovanému řádně předáno dne 13. 12. 2010 (okresní soud sice na tomto místě uvádí datum předání 15. 12. 2010, nicméně jde o zjevnou písařskou chybu, neboť činí dílčí skutkové zjištění o předání díla k datu 13. 12. 2010 a toto zjištění přejal i do závěru o skutkovém stavu věci), nemohl žalovaný 6. 10. 2011 od smlouvy o dílo účinně odstoupit, neboť závazek ze smlouvy o dílo již zanikl jeho splněním. Stran žalovaným tvrzených vad díla okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně uznala vadu ve zhotovení střešní konstrukce, jejíž odstranění žalovaný znemožnil, čímž porušil svou smluvní povinnost dle oddílu III., čl. 2., odst. 2.2. smlouvy o dílo. Existence dalších vad pak v řízení nebyla prokázána. K obraně žalovaného, který nedoplacení ceny díla odůvodňoval jeho vadami, okresní soud uvedl, že právo na nedoplacení ceny díla do odstranění vad díla žalovanému náleželo dle oddílu II., čl. 2., odst. 2.2. smlouvy o dílo pouze v případě, že by vady byly zjištěny v průběhu provádění díla a nikoli až po jeho předání. Nebylo rovněž nijak tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný využil institutu slevy z ceny díla podle § 436 odst. 1 písm. c) nebo § 437 odst. 1 obch. zák. Okresní soud svoje závěry shrnul tak, že žalobkyně naplnila celý předmět smlouvy o dílo ze dne , datum, , toto dílo bylo provedeno řádně, neboť jej žalobkyně provedla obvyklým způsobem, tj. v jakosti a provedení vhodném pro sjednaný účel a toto dílo bylo žalovanému řádně předáno, neboť žalovaný toto dílo v období předání užíval a i následně jej užíval bez prokazatelného vynaložení prostředků na odstranění jakýchkoli vad a současně nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný splnil svoji notifikační povinnost podle § 562 obch. zák. a případné vady žalobkyni bez prodlení oznámil. Žalobkyni proto vzniklo právo na doplacení ceny díla. Nedůvodným však okresní soud shledal požadavek na zaplacení víceprací dle faktury č. , hodnota, ve výši 70 793 Kč, neboť jejich provedení se žalobkyni prokázat nepodařilo. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu ohledně co do 70 793 Kč včetně příslušenství částečně zamítl a ve zbytku žalobě vyhověl a částečně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou část nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Výrok o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení odůvodnil tím, že v odvolacím řízení byl sice úspěšný žalovaný, nicméně důvod zrušení prvního rozsudku okresního soudu nelze přičítat žalobci, nýbrž okresnímu soudu, kterému však povinnost k náhradě nákladů vzniklých účastníkům nelze uložit.5. Proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání, jímž se domáhá změny rozsudku v napadeném rozsahu tak, že žaloba bude zamítnuta zcela a jemu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání okresnímu soudu vytýká porušení rovnosti účastníků řízení, jehož se okresní soud měl dopustit opakovaným poučováním žalobkyně o břemenu tvrzení a důkazním podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Takové poučení se dle žalovaného neposkytuje opakovaně, nicméně žalobkyně stejně tuto výhodu v řízení nedokázala využít. Nesprávný je dle žalovaného závěr okresního soudu o tom, že účastníci platně jejich právní vztah ze smlouvy o dílo podřídily obch. zák. Jednak má za to, že smlouva takové písemné ujednání neobsahuje, a i kdyby ano, jde o ujednání neplatné, neboť účastníci ve smlouvě nevyloučili mj. užití ust. § 562 odst. 2 a § 649 obch. zák., která směřují ke zhoršení postavení žalovaného jako spotřebitele. Vztah mezi účastníky se proto řízení zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle obč. zák. činí promlčecí doba 3 roky, pročež je nárok žalobkyně promlčen. Dále namítá, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní stran rozsahu provedených prací. Ve smlouvě o dílo účastníci sjednali protokolární předání díla. Protokol o jeho předání podepsaný oběma stranami neexistuje. Jelikož jeho existence je hmotněprávní podmínkou předání díla, k předání díla nedošlo a žalobkyni nevznikl nárok na odměnu.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil. Okresní soud opakovaně žalobkyni poučoval jen ve vztahu k tvrzení o vícepracích, tedy v rozsahu, v němž žalobkyně v řízení neuspěla. Žalobkyně má za to, že není pochyb o tom, že smlouva se řídí obchodním zákoníkem. V řízení nebylo zjišťováno, zda žalovaný smlouvu o dílo u