12 Co 137/2024-83 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení přívěsu vlastní výroby, barvy stříbrné, , Anonymizováno, , SPZ, , jehož provozovatelem je , jméno FO, , z exekuce proti , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , datum, , vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal vyloučení shora označeného přívěsu z uvedené exekuce vedené proti povinnému , jméno FO, s tvrzením, že je vlastníkem uvedeného přívěsu a ten byl do exekučního soupisu zahrnut neoprávněně. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze závěru, že pověřený soudní exekutor se souhlasem oprávněné (žalovaná v tomto řízení) v průběhu řízení rozhodl o vyškrtnutí uvedeného přívěsu ze soupisu v předmětné exekuci, čímž odpadl předmět sporu v projednávané věci, a pokud žalobce na uvedenou skutečnost nereagoval zpětvzetím žaloby, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z procesního úspěchu žalované ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), protože jí však za řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýká, že nepřihlédl ke specifickým okolnostem předmětného řízení, v jehož průběhu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , která žalobce ve věci od počátku zastupovala. Žalobce se o této skutečnosti dozvěděl až po doručení napadeného rozsudku, z tohoto důvodu se o výzvě soudu směřující k případnému zpětvzetí žaloby po vyškrtnutí věci z exekučního soupisu dozvěděl až opožděně a nemohl na ni relevantně reagovat. Přípis soudu byl totiž doručen do datové schránky advokátky a byl vyzvednut až se značným zpožděním pozůstalou dcerou advokátky a žalobci se dříve do dispozice nedostal. Za těchto okolností nebylo možné po žalobci požadovat, aby vzal žalobu zpět, a za situace, kdy ve sporu v zásadě uspěl, neboť de facto skutečně docílil vynětí věci z exekučního soupisu, by mu měly být přiznány náklady tohoto soudního řízení představující odměnu a náhrady právní zástupkyně z řad advokátů podle advokátního tarifu. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený nákladový výrok změnil tak, že žalobci bude přiznána proti žalované náhrada nákladů tohoto řízení.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že s ním nesouhlasí, neboť souhlas s vyškrtnutím předmětného přívěsu ze soupisu udělila po mimosoudním jednání účastníků, a to z důvodu minimální hodnoty věci. Nelze proto dovozovat, že by žaloba měla být úspěšná a žalobci by měla náležet náhrada nákladů předmětného řízení. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený nákladový výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu pouze v napadeném výroku II. o nákladech řízení, přezkoumal i řízení, které předcházelo vydání rozsudku, a neshledal odvolání důvodným. Odvoláním nenapadený výrok I. ve věci samé již v mezidobí nabyl právní moci bez zřetele k podanému odvolání.5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce byl v řízení skutečně od jeho počátku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , a to na základě plné moci ze dne 11. 7. 2023. Rovněž zjistil, že účastníci avizovali okresnímu soudu probíhající mimosoudní jednání směřující k vyškrtnutí sporné věci ze soupisu, o jehož výsledku (ve smyslu vyškrtnutí předmětného přívěsu z exekučního soupisu soudním exekutorem) vyrozuměla žalovaná okresní soud přípisem ze dne 29. 9. 2023. Okresní soud následně vyzýval právní zástupkyni žalobce ke sdělení, zda za této situace trvá žalobce na žalobě, přípis s oznámením žalované a přílohami od soudního exekutora doručoval advokátce do její datové schránky, k doručení došlo fikcí dne 16. 10. 2023 (z důvodu nevyzvednutí zprávy v zákonné desetidenní lhůtě od dodání zprávy). Za situace, kdy advokátka (ze zřejmých důvodů, o nichž však okresní soud v uvedené době nevěděl) na výzvu soudu nereagovala, přistoupil okresní soud k doručení téže výzvy přímo žalobci, a to prostřednictvím poštovní zásilky určené do vlastních rukou příjemce, kterou žalobce osobně převzal dne 10. 11. 2023. Na tuto výzvu však žalobce nijak nereagoval, a to ani na přiložené usnesení týkající se možnosti soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání (na základě listin založených ve spise). Za tohoto stavu vyhlásil okresní soud napadený zamítavý rozsudek, jehož výrok I. již v době rozhodování odvolacího soudu nabyl právní moci. Pravomocný výsledek sporu je tak určující pro postup soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení, v němž je soud povinen zohlednit procesní (ne)úspěch účastníků. Okresní soud takto v projednávané věci skutečně postupoval a správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žalobce ve věci neuspěl a měl by proto nahradit žalované náklady řízení. Pokud se však žalovaná této náhrady výslovně vzdala, správně rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.6. Odvolací námitky žalobce neshledal odvolací soud důvodnými, neboť z obsahu spisu vyplývá, že byl okresním soudem výslovně vyzván, zda po vyškrtnutí věci ze soupisu i nadále trvá na žalobě, měl proto možnost na změněnou procesní situaci reagovat a žalobu vzít zpět, o čemž byl výslovně ve výzvě poučen. Přesto na výzvu soudu vůbec nijak nereagoval, proto nelze přihlédnout ani ke skutečnosti, že v té době již netrvalo jeho procesní zastoupení advokátkou z důvodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ostatně byla-li žaloba pravomocně zamítnuta, přicházelo by v úvahu pouze nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované postupem podle § 150 o. s. ř. (což by byl výsledek z věcného hlediska totožný se stávající situací, kdy se žalovaná náhrady nákladů řízení vzdala), v žádném případě však nelze rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, který ve sporu pravomocně neuspěl.7. Z vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvého stupně rozhodl v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení zcela správně a napadený výrok proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.8. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s přihlédnutím k tomu, že žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, ostatně ani jejich náhradu nepožadovala. Odvolací soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).