12 Co 188/2023-98 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši , částka, a dále smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento smluvní úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, a dalších nároků dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy zjistil především obsah úvěrové smlouvy. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který mu byl skutečně vyplacen. Účastníci sjednali, že žalovaný bude úvěr splácet s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,64 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem , Anonymizováno, . Celkově se tak zavázal zaplatit částku , částka, . Ve smlouvě byla uvedena RPSN 87,69 %. Ve vztahu k úrokům bylo sjednáno, že poběží i po zesplatnění úvěru a budou nadále přirůstat pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby jejího úplného splacení. V případě, že žalovaný bude v prodlení déle než 90 dnů, úrok bude ve výši dle § 122 odst. 4 ZSÚ, tedy ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 %. Dále strany sjednaly, že žalobkyně může po zesplatnění úvěru požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši , částka, , což představuje 120 % celkové částky, kterou se žalovaný zavázal zaplatit. Strany dále v čl. 6.1 úvěrové smlouvy sjednaly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, , a to za každý jednotlivý případ. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně , částka, za každý kalendářní rok. V čl. 6.2 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku , částka, . Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. V čl. 6.3 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle čl. 6.2. úvěrové smlouvy. V čl. 6.4 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. V čl. 6. 5 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V čl. 6.7 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že žalobkyně je oprávněna při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V čl. 6.9 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše úvěru, nejvýše však , částka, .3. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně si za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyžádala výpisy z jeho bankovního účtu za období od ledna do dubna , Anonymizováno, a výpisy z registru SOLUS a NRKI. Žalovaný splácel poskytnutý úvěr nepravidelně, v 11 platbách poukázal celkovou částku , částka, . Žalobkyně žalovaného upozorňovala na prodlení s placením a upomínala jej, oznámením ze dne , datum, pak žalovanému sdělila, že dnem , datum, došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením – celkem , částka, . Předžalobní výzvu ze dne , datum, žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému poštou.4. Po právní stránce okresní soud shledal, že mezi účastníky byla sjednána úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která podléhá rovněž zvláštní úpravě dle zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto úvěrovou smlouvu účastníků však okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť znění smlouvy zakládá mezi účastníky takový nepoměr v právech a povinnostech, že je zjevně rozporný s dobrými mravy. K absolutní neplatnosti soud musel přihlížet i bez námitky účastníků. Okresní soud (s podrobným odůvodněním a odkazem na konkrétní judikaturu soudů) především považoval za zjevně nemravnou sjednanou úrokovou sazbu v roční výši 64,64 %. Srovnával ji s výší úrokových sazeb úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu bankovním sektorem v období uzavření předmětné smlouvy (v květnu , Anonymizováno, ), které činily u obdobných úvěrů 6,96 %. Sjednaný úrok proto tuto sazbu převyšuje více než devítinásobně. Nepominul ani další obsah smlouvy (vzájemná práva a povinnosti účastníků), který s již tak zjevně nemravným úrokem umocňuje nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného coby spotřebitele a slabší smluvní strany. Jde zejména o sankční mechanismy v podobě smluvních pokut, zesplatnění úvěru, přirůstání smluvních úroků k jistině a dalšího úročení, které ve svém souhrnu vedou ke zjevně nemravným důsledkům. Žalovaný čerpal úvěr , částka, a během 48 měsíců měl vrátit (samu o sobě nemravnou) částku , částka, , tedy téměř trojnásobek poskytnuté jistiny, a to při řádném splácení. Posuzovaná smlouva je však nastavena tak, že v okamžiku potíží spotřebitele se splácením, spustí se řetězec smluvních mechanismů a sankcí, které společným působením vedou k nemravným důsledkům, které okresní soud v odůvodnění rozsudku popsal. Podle jeho názoru žalovaný jako spotřebitel nebyl schopný dohlédnout těchto zjevně nemravných a absurdních následků, byť je zřejmé, že po dobu více než jednoho roku měl snahu poskytnutý úvěr splácet. Okresní soud neschvaloval ani nepodporoval nezodpovědný přístup k platební morálce, ale podmínky smlouvy označil za drakonické a praktiky žalobkyně, coby silnější smluvní strany, za predátorské – zjevně nemravné. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti úvěrové smlouvy neshledal jen v nezákonném určení množstevního rozsahu, ale v celkové nevyváženosti práv a povinností smluvních stran, nepovažoval za možné přistoupit k moderaci sjednaného úroku podle § 577 o. z. V případě tohoto postupu by došlo k setření rozdílu mezi smlouvou neplatnou pro nemravnost na straně jedné a ustanovením o ceně jen jako nepřiměřeným ujednáním za podmínek § 1813 o. z. na straně druhé. Absolutní neplatnost právního jednání má charakter nejen sankční, ale i motivační a aplikace dispozitivní zákonné úpravy namísto nemravných ujednání by znamenala, že by ža