12 Co 67/2024-120 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, představující škodu, která jí vznikla tím, že , právnická osoba, ., u níž měla uzavřenou smlouvu o pojištění za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, uhradila jí požadovaný regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., neboť žalovaný jako řidič vozidla, které bylo pojištěno, způsobil dne , datum, dopravní nehodu, od které žalovaný, a to v rámci plnění pracovních úkolů na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Za toto jednání byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, byl uznán vinným z , podezřelý výraz, neposkytnutí pomoci řidiče dopravního prostředku. Žalovaný tak způsobil žalobkyni jako zaměstnavateli škodu, a to až do výše 4,5násobku jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku. Žalobkyně na regresní nárok pojišťovny uhradila celkem částku , částka, , a proto požaduje zaplacení částky , částka, .2. Žalovaný se žalobě bránil s tvrzením, že ode dne následujícího po dni, kdy se měla stát dopravní nehoda, byl v pracovní neschopnosti a že si nebyl vědom, že by zapříčinil dopravní nehodu, že dopravní nehodu nezavinil, že poryv větru způsobil odhození jeho vozidla, které bylo prázdné, že při posuzování věci v , podezřelý výraz, řízení soudy nevzaly v potaz pochybnosti vyplývající ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , odkazoval na nesrovnalosti, které měly v rámci , podezřelý výraz, řízení vzniknout a že pochybnosti o vzniku dopravní nehody v průběhu , podezřelý výraz, řízení nebyly zcela vyvráceny. Podle žalovaného se žalobkyně měla vůči pojišťovně aktivně bránit, neboť neměla možnost v rámci , podezřelý výraz, řízení uplatnit okolnosti významné i pro soukromoprávní posouzení věci. Namítal, že jsou na jeho straně dány moderační důvody s tím, že mu ke splnění podmínek podle zákona bránila nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka mimořádného charakteru vzniklá nezávisle na jeho vůli, neboť měl dlouhotrvající bolesti břicha, byl přijat na akutní digitální substrakční angiografii, byl vyžadován klidový režim, , podezřelý výraz, byl od , datum, a do domácího ošetření byl propuštěn až , datum, .3. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky , částka, zamítl (výrok II.) a žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně řídil dne , datum, motorové vozidlo žalobkyně a byl účasten dopravní nehody, od které bez dalšího odjel a že za toto jednání v souvislosti s neposkytnutím potřebné pomoci dalšímu účastníku dopravní nehody byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, za , podezřelý výraz, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 tr. zák. Za prokázané vzal i to, že žalobkyně z titulu regresního nároku pojišťovny podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhradila pojišťovně částku , částka, . Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle § 249 a násl. zákoníku práce, vyšel přitom z ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že pokud žalovaný v rámci plnění pracovních úkolů řídil vozidlo žalobkyně jako zaměstnavatelky a od dopravní nehody, které byl účasten, bez dalšího odjel, dopravní nehodu neohlásil, způsobil tak žalobkyni dle § 250 zák. práce škodu představující částku, kterou žalobkyně musela dle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. vyplatit z titulu regresního nároku pojišťovně, a to co do 4,5násobku jeho průměrné mzdy, tj. co do částky , částka, . Přitom okresní soud nepřisvědčil žalovanému, že by byly dány důvody pro snížení náhrady mzdy. Protože však žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, , žalobu co do částky , částka, okresní soud zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů v plné výši, neboť žalobkyně měla neúspěch toliko v nepatrné části.5. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho vyhovujícímu výroku I., podal odvolání žalovaný, v němž namítal, že ani v , podezřelý výraz, řízení ani v daném řízení nebylo prokázáno, že by vědomě ujel od nehody s tím, že nelze přejímat závěry , podezřelý výraz, řízení a že žalobkyně ani nebyla přizvána k , podezřelý výraz, řízení, aby mohla vznášet námitky na svou obranu. Přitom poukázal na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 46/10, podle nichž vázanost civilního soudu rozhodnutím o spáchání , podezřelý výraz, činu ve vazbě na princip kontradiktornosti řízení je ve vztahu k osobám, které vystupovaly v , podezřelý výraz, řízení a měly možnost činit, ale ty osoby, které neměly které v , podezřelý výraz, řízení takovou možnost neměly. Protože druhým účastníkem řízení je žalobkyně, která toto právo neměla, tudíž nelze dovodit, že řízení před , podezřelý výraz, soudem je zcela bezchybné, a tudíž že okresní soud je jím bezvýhradně vázán. Současně namítal, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností s tím, že navrhnul s ohledem na výrazné pochybnosti, které nebyly odstraněny v rámci , podezřelý výraz, řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, , aby byl vyslechnut znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , resp. aby byl proveden doplňující znalecký posudek. Dále uvedl, že navrhoval, aby okresní soud s odkazem na § 264 zák. práce z důvodů zvláštního zřetel hodných přiměřeně snížil výši náhrady škody a že poukazoval na to, že nebyl přizván k jednáním mezi pojišťovnou a žalobkyní, ale z výše požadované škody na žalobkyni, lze usoudit, že se nebral zřetel na všechny okolnosti případu a pouze se vycházelo z toho, že byl pravomocně odsouzen v rámci , podezřelý výraz, řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.6. Krajský soud jako soudu odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v jeho napadené části, tj. ve vyhovujícím výroku I., a to včetně odvislého nákladového výroku III. a po posouzení obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami obou účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.8. K zásadní odvolací námitce, že soud prvního stupně nebyl a nemohl být ve smyslu ust. § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutím , podezřelý výraz, soudu, jímž byl žalovaný uznán vinným za , podezřelý výraz, dle § 151 tr. zák., nutno uvést, že právě žalovaným citovaný nález Ústavního soudu jen potvrzuje, že soud prvního stupně dle § 135 odst. 1 o. s. ř. předmětným , podezřelý výraz, rozhodnutím vázán byl. Ústavní soud totiž uzavřel, že § 135 odst. 1 o. s. ř. nelze aplikovat na případ, kdy , podezřelý výraz, čin zakládá odpovědnost někoho jiného než pachatele , podezřelý výraz, činu, kdo ani nebyl stranou , podezřelý výraz, řízení. V posuzované věci pravomocným , podezřelý výraz, rozsudkem byla založena právě odpovědnost žalovaného jako řidiče řídícího vozidlo žalobkyně jako zaměstnavatelky, který od dopravní nehody bez dalšího ujel. Citovaný nález by byl aplikovatelný v té procesní situaci, kdy by na straně žalované vystupovala žalobkyně a pojišťovna coby žalobkyně by ve vztahu ke svému (regresnímu) nároku argumentovala předmětným , podezřelý výraz, rozhodnutím, kterým uznána vinnou žalobkyně nebyla. Daným , podezřelý výraz, rozhodnutím tak byla vyřešena otázka pro posouzení uplatněného nároku zásadní, tj. že žalovaný bez dalšího (bez zřetele hodného důvodu) odjel od místa dopravní nehody, že nehodu neohlásil. Ostatně žalovaný ani nezpochybnil, že místo nehody opustil, nehodu neohlásil, zpochybnil „jen“, že si nebyl vědom, že by dopravní nehodu způsobil, avšak tato obrana žalovaného byla důkazy provedenými v , podezřelý výraz, řízení jednoznačně vyvrácena (j