17 Co 72/2023-159 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši , částka, a nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši , částka, , když dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný provádí na adrese , adresa, , , právnická osoba, , neoprávněný odběr z elektrizační soustavy. Ke způsobu výpočtu požadované škody žalobkyně uvedla, že postupovala podle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen „vyhláška“), vynásobila množství odebrané elektřiny a cenu odchylky a ostatních regulovaných služeb, stanovenou pro případ zjištění neoprávněného odběru ve výši podle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, takto: (35 326 kWh – 0 kWh) x 6,, adresa, Kč/kWh = , částka, . Žalobkyně dále doplnila, že výše škody byla stanovena od data předposledního periodického odečtu dne , datum, do dne zjištění neoprávněného odběru dne , datum, , a to na základě rozdílu mezi hodnotami, které naměřil nově osazený elektroměr a původní elektroměr, do kterého bylo protiprávně zasahováno. Vysvětlila, že nově osazený elektroměr zaznamenával průměrnou denní spotřebu ve výši 116,3 kWh, přičemž původní elektroměr pouze 52,5 kWh, a tedy výše škody (neměřené spotřeby) při přepočtu na jeden den činila 63,8 kWh, kterou vynásobila počtem dní trvání neoprávněného odběru.3. Žalovaný namítl, že k neoprávněnému odběru nedošlo, a pokud by k němu bývalo došlo, měla být škoda vypočtena od posledního reálného odečtu, k němuž došlo , datum, , nikoli od , datum, , jak učinila žalobkyně. Uvedl, že si je vědom odpovědnosti vlastníka objektu, ta však nemůže být absolutní. Žalobkyní požadovaná částka odpovídá téměř trojnásobku průměrného odběru v minulých letech, přitom žalovaný po celou dobu smluvního vztahu řádně platil všechny zálohy i vyúčtování. Žalobkyně měla možnost zjistit poškození elektroměru nejpozději , datum, , kdy pracovník žalobkyně prováděl fyzickou kontrolu elektroměru. Poškození elektroměru podle žalovaného také mohl způsobit pracovník žalobkyně. Namítal, že žalobkyně škodu vyčíslila v maximální výši, neodpovídající realitě.4. Soud prvního stupně měl v posuzované věci za prokázáno, že ve shora označeném odběrném místě, které je komerčním objektem – místem podnikání žalovaného, došlo k neoprávněnému odběru elektřiny. Protokolem o kontrole odběrného místa ze dne , datum, , videozáznamem kontroly a výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, bylo prokázáno, že došlo k zásahu do měřicího zařízení – elektroměru výrobního č. , hodnota, , v jehož důsledku nebyla měřena elektřina ve dvou ze tří fází. Příčinou byly odsunuté derivační klemy, rozpojené derivační propojky ve fázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Elektroměr v těchto fázích nezaznamenával spotřebu elektřiny, v důsledku čehož byla skutečná spotřeba zkreslena ve prospěch žalovaného. Zásah do měřicího zařízení byl spolehlivě prokázán též znaleckým posudkem č. 10/2020.5. Soud prvního stupně vycházeje z právní úpravy neoprávněného odběru elektřiny obsažené v § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3, odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), uvedl, že odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr je konstruována jako objektivní, k jejímu zjištění tedy postačuje, že k neoprávněnému odběru došlo. Je zásadně nerozhodné, kdo ho zavinil. Jestliže byl neoprávněný odběr prokázán, nese odpovědnost odběratel, který se své odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na to, že si nebyl vědom zásahu do měřicího zařízení. Dovodil, že žalovaný jako odběratel nese odpovědnost za neoprávněný odběr, k němuž prokazatelně došlo, a to bez ohledu na to, zda si zásahu do měřicího zařízení byl vědom či nikoliv.6. Pokud jde o náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem a její výši, uvedl soud prvního stupně, že má vždy přednost náhrada skutečné škody. Alternativním způsobem, který přichází na řadu v případě, že skutečně vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů určit nelze, je stanovení náhrady podle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení vyhláška). S ohledem na výsledky dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že zjištění celkové spotřeby elektřiny a vyčíslení škody na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů nebylo možné, a proto byl pro určení náhrady použit výpočet uvedený ve vyhlášce.7. Soud prvního stupně konstatoval, že právní úprava výpočtu náhrady škody neoprávněným odběrem elektřiny je mimo jiné založena na tom, že domněnka, že neoprávněný odběr trval od předposledního pravidelného odečtu, se uplatní, když provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny (§ 9 odst. 6 vyhlášky). Odběrateli je dána možnost, aby prokázal, že neoprávněný odběr trval po kratší dobu. Protože žalovaný namítal, že nejpozději při pravidelném odečtu dne , datum, měl a mohl být neoprávněný odběr zjištěn, a že tedy by se měl neoprávněný odběr počítat až od , datum, , byl žalovaný poučen o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k tomu, že neoprávněný odběr trval po kratší dobu, než ze které vycházela žalobkyně při aplikaci vyhlášky. Žalovaný na výzvu soudu reagoval vyjádřením, že pokud zaměstnanec, který pojal podezření na neoprávněný odběr dne , datum, , nepojal při optické kontrole elektroměru dne , datum, podezření žádné, je třeba považovat za nezpochybnitelný fakt, že v danou dobu byl elektroměr nepoškozený a řádně fungující. Tento fakt žalovaný považuje za prokázaný výpovědí svědka , jméno FO, a videozáznamem, na němž jsou problikávající fáze , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zřetelné. Podle jeho názoru by neoprávněný odběr neměl být vyčíslen za 558 dnů, ale jen za 189 dnů.8. Soud prvního stupně se s tímto názorem žalovaného neztotožnil. Uvedl, že pravidelné odečty elektroměrů provádějí osoby (odečítači), které nejsou odborníky – elektrotechniky, které by byly schopny odborně posoudit, zda došlo k zásahu do elektroměru, ale toliko pohledem zjišťují spotřebu. Nejsou schopny odborně posoudit význam problikávajících diodek. To, že do elektroměru skutečně zasaženo bylo, se v dané věci potvrdilo až přezkoušením jednotlivých fází a následným odborným posouzením.9. Soud prvního stupně dále uvedl, že Energetickými regulačními věstníky obsahujícími Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (č. 5/2018 a č. 10/2018) a interním dokumentem žalobkyně „Výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“ bylo prokázáno, že žalobkyně při výpočtu postupovala podle § 9 vyhlášky. Jako počátek neoprávněného odběru stanovila den předposledního pravidelného odečtu , datum, a jako konec den zjištění neoprávněného odběru , datum, . Výpočet byl tedy proveden za 553 dnů. Kromě ceny za neoprávněně odebranou elektřinu (za použití ceny elektřiny stanovené ERÚ při neoprávněném odběru pro rok 2019 v částce 6,, adresa, Kč/kWh) ve výši , částka, byly do vyúčtování zahrnuty náklady vynaložené na zjištění neoprávněného odběru , částka, . Náklady vynaložené na zjištění neoprávněného odběru podle § 9 odst. 12 vyhl. č. 82/2011 Sb. zahrnovaly podle zjištění soudu prvního stupně z oznámení žalobkyně doručeného žalovanému dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, náklady na znalecký posudek , částka, , náklady na přerušení (zamezení neoprávněnému odběru) , částka, a náklady na přezkoušení elektroměru , částka, , tedy náklady ve výši , částka, (bez DPH), resp. , částka, (včetně DPH).10. V případě, že by žalobkyně při výpočtu škody způsobené neoprávněným odběrem postupovala druhým v úvahu přicházejícím způsobem, totiž podle § 51 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 odst. 4 vyhlášky, kdy na odběrném místě byl osazen hlavní jistič s proudovou hodnotou , hodnota, x 40 A, s přihlédnutím k tomu, že byly rozpojené (dvě) derivační propojky na fázích , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž první fáze měřila spotřebu, takže by pro výpočet byla použita hodnota , hodnota, x 40 A, dospěl soud prvního stupně (s použitím hodnoty technicky dosažitelné spotřeby stanovené dle vyhlášky) k výši škody , částka, .11. Při srovnání obou shora uvedených způsobů výpočtu škody za neoprávněný odběr, soud prvního stupně tedy uzavřel, že výpočet použitý žalobkyní (tedy odpovídající výši rozdílu průměrné denní spotřeby zaznamenané elektroměrem, do něhož bylo zasaženo, a průměrné denní spotřeby zaznamenané novým elektroměrem) je pro žalovaného výhodnější a lépe vystihuje kompenzační odběru skutečně došlo a že za něj odpovídá žalovaný, tak co do výše, když