30 Co 56/2024-90 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II vyslovil, že co do částky , částka, a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá. Výrokem III uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozhodl tak o žalobě, jíž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení pohledávky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne , datum, žalobkyně provedla odtah motorového vozidla RZ , SPZ, tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu č. , hodnota, . Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, která byla v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, ohledně uhrazení dluhu, tvořeného částkou , částka, za první až třetí den střežení (parkovné), částkou , částka, parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a , částka, parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky činila , částka, . Za relevantní soud prvního stupně nepovažoval tvrzení žalované, že již není vlastníkem předmětného vozidla. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná byla ke dni nucené manipulace s vozidlem jeho provozovatelem, kdy vozidlo bylo v souladu se zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), na pokyn strážníka městské policie odtaženo. Žalovaná je tak povinna k úhradě ceny za nucený odtah a za služby parkoviště určeného ke střežení vozidla, přičemž konkrétní ceny byly stanoveny nařízením Rady hl. města Prahy ze dne , právnická osoba, . 2013. Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od , datum, (převzetí vozidla na střeženém parkovišti) do 30. 11 2022.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání mířící proti výrokům I a III. Nebyla si vědoma toho, že nedošlo k provedení změny o vlastníkovi a provozovateli vozidla. Tuto skutečnost zjistila až v roce 2021. Na e-mailovou korespondenci žalobkyně odpovídala, ale jelikož neobdržela další pokyny, považovala věc za vyřízenou. Žalovaná dále uváděla, že pobírá pouze nízký starobní důchod, nemá majetek a „vyplacení“ odtaženého vozidla je mimo její možnosti. Doplnila, že soud sice využil moderace a nárok žalobkyně snížil o 20 %, nepřihlédl však k majetkovým poměrům žalované, v důsledku čehož přistoupil k vydání nezákonného rozhodnutí. Navrhovala proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a nárok žalobkyně snížil s přihlédnutím k osobním a majetkovým poměrům žalované.3. K podanému odvolání se písemně vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že tvrzení žalované o prodeji vozidla nebyla prokázána. Její pasivní legitimace v řízení byla dána, neboť jako provozovatel předmětného vozidla je zapsána v evidenci vozidel žalovaná. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaná částka byla vypočtena zcela v souladu s nařízením č. , hodnota, z r. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení Rady hl. m. č. , hodnota, ze dne , právnická osoba, . 2013. Tato částka je tak výsledkem výpočtu jednotlivých sazeb za odtah a parkovné za každý den, kdy je vozidlo umístěno na odtahovém parkovišti, a to v souladu s výše uvedeným nařízením. Soud prvního stupně při svém rozhodování přesto přistoupil k moderaci takto vypočtené částky. Žalobkyně tvrdila, že pokud soud prvního stupně moderoval žalovaný nárok, pak bylo přihlédnuto právě k situaci žalované, jejímu věku a jí tvrzeným okolnostem nakládání s předmětným vozidlem. Žalobkyně proto označila odvolání žalované jako nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.4. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. v mezích dle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Žalovaná v podaném odvolání – dávajíc najevo, že si je vědoma dopadů zákonné úpravy dané problematiky na situaci, v níž se pro nesplnění povinnosti ohlásit změnu v osobě vlastníka vozidla ocitla - omezila svou argumentaci v podstatě na tvrzení, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejím majetkovým poměrům a nárok žalobkyně proto moderoval nedostatečně.6. Podle § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.7. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, lze-li je podřadit pod pojem „důvodů zvláštního zřetele hodných“. V občanském zákoníku ani v jiných občanskoprávních předpisech není tento pojem definován a pro posouzení, zda jsou v konkrétním případě takové důvody dány, zákon přináší pouze příkladmá hlediska, soud proto může v odůvodněných případech použít moderační právo i na základě jiných okolností. Zákon tedy nestanoví všechna kritéria, jimiž je naplněn pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ a jimiž je třeba poměřovat přiměřenost snížení náhrady, ani nevyžaduje, aby všechna demonstrativně vyjmenovaná hlediska byla naplněna (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor C 5797).8. V obecné rovině není vyloučeno, že z pohledu zákonné úpravy podmínek moderačního práva soudu podle ustanovení § 2953 o. z. všechna hlediska v něm demonstrativně uvedená nemusí být zvažována, jestliže nejsou ve srovnání s jinými okolnostmi pro posouzení daného případu podstatná (významná), a nestávají se tudíž součástí hypotézy právní normy. Na druhé straně zákonem označená hlediska jsou bezpochyby typickými, nejčastějšími a zpravidla nejpodstatnějšími důvody, zakládajícími moderaci. Ukládá-li zákon v první řadě, aby bylo zvažováno, jak ke škodě došlo, dává soudu prostor k posouzení všech v úvahu přicházejících okolností, které se vyskytly v souvislosti se škodní událostí a které je třeba zohlednit podle míry relevance, jež jim lze z pohledu moderačního oprávnění soudu přisuzovat. Jde zároveň o zcela logické hledisko, neboť v různorodých životních situacích může škoda vzniknout za specifických okolností, které sice nemusí mít vliv na vznik odpovědnosti, avšak právě z jejich pohledu může požadavek na plnou náhradu škody vyznívat jako nepřiměřeně přísné či tvrdé opatření. Protože smyslem moderačního práva je především odstranění tvrdosti dopadu povinnosti k náhradě škody do poměrů osoby, která za ni odpovídá, důvodně zákon zmiňuje výslovně i majetkové poměry zúčastněných fyzických osob.9. Smyslem tzv. moderačního práva soudu je zmírnění dopadu povinnosti k náhradě škody na škůdce tam, kde by uložení povinnosti v plném rozsahu představovalo s přihlédnutím ke všem okolnostem přílišnou tvrdost. Východiskem tohoto ustanovení je úvaha, že v některých případech zvláštního zřetele hodných, kdy došlo k neúmyslnému způsobení škody, by uložení povinnosti nahradit škodu v plném rozsahu bylo v rozporu s preventivními i reparačními účinky odpovědnosti za škodu a principy spravedlnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11/2008 s. 412).10. Moderační (zmírňovací) právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Jde o přiměřené snížení vyjadřující proporcionalitu, která je s přihlédnutím k okolnostem případu a dalším zákonným důvodům spravedlivá jak z pohledu oprávněného nároku poškozeného, tak vzhledem k osobním a majetkovým poměrům škůdce, vůči němuž by povinnost k náhradě neměla být nepřiměřenou tvrdostí s likvidačním dopadem do jeho majetkové sféry, jež by jej a jeho rodinu bezprostředně existenčně ohrožovala. Je tedy třeba uvážit zejména jeho rodinné a majetkové poměry i celkově jeho způsobilost v rámci svého života hradit uložené plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné pod č. 39/2018 Sb. rozh., část trestní). Zároveň je třeba zvažovat, zda lze na poškozeném spravedlivě žád