84 Co 20/2024-98 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, s 8,25% úrokem z prodlení ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.). Dále (výrokem II.) zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky , částka, s vymezeným úrokem z prodlení, další částky , částka, , úroku ve výši 90,42 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Výrokem III. uložil okresní soud žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované téhož dne částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit v 9 měsíčních splátkách po , částka, . Jelikož žalovaná splátky řádně nehradila, když na svůj závazek z úvěrové smlouvy neuhradila žádnou částku, došlo ke dni , datum, na základě úvěrové smlouvy k zesplatnění celého úvěru.3. Částka požadovaná žalobkyní v celkové výši , částka, se skládala z dlužné jistiny ve výši , částka, , úroku z úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty, na jejíž zaplacení podle žaloby vzniklo právo před zesplatněním úvěru, a to ve výši , částka, , nákladů za zaslání upomínky ve výši , částka, , další smluvní pokuty v kapitalizované výši , částka, , představující sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny (, částka, ) denně, počínaje od zesplatnění úvěru do dne vyhotovení žaloby. Dále žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru v sazbě 90,42 % ročně z částky , částka, , za dobu od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou , částka, a úrok z úvěru od , datum, do zaplacení v sazbě 8,25 % ročně z částky , částka, , maximálně do doby, než úrok z úvěru dosáhne částky , částka, . Z částky , částka, (jistina , částka, , úrok ke dni zesplatnění , částka, , smluvní pokuta , částka, a náklady upomínání , částka, ) požadovala žalobkyně rovněž úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení.4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit v 9 měsíčních splátkách po , částka, , tedy celkem , částka, . Žalovaná neuhradila na splacení úvěru ničeho, proto žalobkyně k , datum, celý dluh zesplatnila a žádala o jeho zaplacení. Při jednáních předcházejících uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně od žalované vyžádala doklad o příjmech (prostřednictvím informace o příjmu ze zaměstnání), z nichž vyplynulo, že příjem žalované je dostatečný ke splácení úvěru.5. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, je neplatná vzhledem ke skutečnosti, že sjednaná úroková sazba spotřebitelského úvěru několikanásobně převyšovala obvyklou průměrnou výši úroku bank podle statistických dat ČNB. Tzv. efektivní úroková sazba činila ročně 109,94 %, téměř trojnásobek obvyklých úroků požadovaných za obdobné úvěry jinými komerčními bankami. Nepřiměřenými v neprospěch žalované jako spotřebitele shledal soud prvního stupně rovněž požadované smluvní pokuty, které byly podle jeho posouzení sjednány ve výši pro žalovanou likvidační. V uvedených skutečnostech shledal úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“).6. Dále okresní soud posoudil, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet a dospěl přitom k závěru, že úvěruschopnost byla zkoumána přiměřeně, byť ne zcela pregnantně.7. S ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku aplikoval okresní soud na právní vztah účastnic ust. § 2991 o. z. a uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když jí byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou žalobkyni nevrátila. Proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl.8. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalované, který byla v řízení v rozsahu 2/3 neúspěšná, uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 1/3, tedy , částka, .9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku II., jímž byla žaloba zčásti zamítnuta co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení běžícím od , datum, do zaplacení, dále co do zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a co do zamítnutí úroku z úvěru ve výši 23,16 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .10. S odkazem na judikaturu odvolacích soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) namítala, že v případě neplatně sjednaného úroku ve smlouvě o úvěru je nutno ve smyslu ust. § 577 o. z. a § 1802 o.z. dovodit povinnost dlužníka zaplatit úroky obvyklé v době uzavření smlouvy a nikoliv nepřiznat úroky žádné. V daném případě navíc sjednaná výše úroku z úvěru nepřesahovala čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby požadované bankami při poskytování obdobných úvěrů nebo půjček, která podle evidence v systému ČNB ARAD v daném případě činila 23,91 %. Za nepřiměřený je přitom podle současné judikatury považován až úrok přesahující obvyklou úrokovou míru nejméně čtyřnásobně. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, . Odvolatelka vzhledem k uvedeným závěrům považovala úvěrovou smlouvu za platnou. Poukázala také na zásadu autonomie vůle, jakož i na pasivitu žalované v průběhu celého řízení. Pokud však okresní soud přesto dospěl k závěru, že výše úrokové sazby je v daném případě nepřiměřená, měl podle ust. § 577 o.z. její výši moderovat tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, tedy na výši přiměřenou a při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou. Přestože podle názoru žalobkyně měla být úroková sazba přiznána v celém rozsahu, požadovala žalobkyně jen úrok z úvěru v sazbě 23,16 %. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v části výroku II. změnil tak, že žalobkyni přizná částku , částka, , představující úrok z úvěru v sazbě 23,16 % ročně, kapitalizovaný ke dni , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši , částka, a úrok z úvěru ve výši 23,16 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .11. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.12. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění - dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve shora vymezené části výroku II. ve věci samé, a v závislém výroku o nákladech řízení. Vyhovující výrok I. rozsudku ve věci samé, ani zbývající část zamítavého výroku II. se nestaly předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu a nabyly již samostatně právní moci. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.13. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž existence žádné takovéto procesní vady nebyla ani odvolatelkou namítána.14. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného