95 Co 157/2024-125 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) rozhodl, že se řízení co do částky , částka, částečně zastavuje (výrok I.), dále, že se žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , zamítá (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vycházel z toho, že dne , datum, žalobkyně se žalovaným uzavřela dne smlouvu o půjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku účelově určenou na nákup nemovitosti ve výši , částka, s úrokem 3 % p. a. a žalovaný se jej zavázal splatit do , datum, . Dále byla dle čl. 4 smlouvy o půjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové výše půjčky. Žalovaný neuhradil částku , částka, z jistiny. Žalobkyně se domnívala, že vedle zbylé části jistiny má též právo na částku , částka, , neboť tato částka představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové částky ve výši , částka, . Výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když po podání žaloby uhradil částku , částka, a též částku , částka, , která představuje úrok. V rozsahu smluvní pokuty měl žalovaný smlouvu za uzavřenou v rozporu o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně svou žalobu co do částky , částka, částečně zpět. O částečném zpětvzetí bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne , datum, . Následně vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět podáním ze dne , datum, co do částky , částka, , když po podání žaloby žalovaný částku uhradil. K jednání, které se konalo dne , datum, , se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.3. Smlouvu o půjčce ze dne , datum, vyhodnotil okresní soud jako spotřebitelský úvěr na zakoupení ve smlouvě specifikované nemovitosti. Zabýval se platností úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na to, zda je v souladu s evropským právem a jeho transpozicí do ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud postrádal na straně žalobkyně důkazy ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru, eventuelně další skutečnosti, proč by na předmětnou smlouvu zákon o spotřebitelském úvěru nedopadal. V důsledku neúčasti žalobkyně na jednání nedošlo v tomto směru v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. k poučení žalobkyně, přičemž okresní soud uzavřel, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno.4. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se závěrem, že smlouva označená jako smlouva o půjčce ze dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Smluvní pokutu ve výši , částka, tedy zamítl, neboť jde o nárok akcesorický, který se váže k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl sjednán neplatně. Co do částky , částka, řízení částečně zastavil.5. Žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, z důvodu částečného zastavení řízení pro chování žalovaného, naproti tomu žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání (do výroků II. a III.), a namítala v něm, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalobkyně na vztah nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť spotřebitelský úvěr nikdy neposkytla. Hlavní, ani vedlejší činností žalobkyně, není poskytování spotřebitelských úvěrů, vymáhá pohledávky a v daném případě se jednalo o ojedinělou záležitost. Považovala rozsudek okresního soudu za nezákonný a nespravedlivý. Nárok na smluvní pokutu byl sjednán podle žalobkyně řádně, v daném případě byl uplatněn velmi nízký úrok z prodlení, a nebyly uplatňovány jiné zajišťovací instrumenty. Podle žalobkyně je výše smluvní pokuty přiměřená s ohledem na její funkce. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí prvního stupně změnil, přiznal žalobkyni předmětnou smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že mu není jasné, co je podle žalobkyně nespravedlivé, když svůj dluh splatil. Pokuta , částka, mu přijde za opožděné vrácení části jistiny ve výši , částka, jako amorální, dokládající skutečné úmysly a druh podnikání žalobkyně. Uváděl, že včasné nevrácení úvěru bylo zaviněno na straně žalobkyně, resp. osobami s ním propojenými. Podle žalovaného se žalobkyně skutečně věnuje půjčkám, kdy jejím cílem není získat zpět vrácení jistiny, ale smluvní pokutu, přičemž toto naznačuje i slovo „inkaso“ v názvu žalobkyně. Souhlasil s posouzením věci jako spotřebitelského úvěru, přičemž uvedl, že byl úvěr již vrácen i s úrokem. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí prvního stupně jako věcně správné potvrdil.8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1, 3 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.9. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl výrok I. rozsudku okresního soudu, který samostatně nabyl právní moci.10. Ze spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , úroku ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a poplatku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, nejméně však , částka, za každý i započatý měsíc prodlení. Dále se domáhala náhrady nákladů řízení ve výši , částka, . Následně byl v tomto smyslu dne , datum, vydán Okresním soudem v Litoměřicích, č. j. , číslo, , elektronický platební rozkaz, proti kterému byl dne , datum, podán žalovaným odpor. Dne , datum, byl na výzvu soudu upřesněn žalobní petit a to tak, že kromě výše uvedeného, žalobkyně specifikovala poplatek z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, kdy uvedla, že požaduje , částka, denně při prodlení 494 dní ke dni podání žaloby, což činí celkem , částka, . Z vyjádření žalovaného a z článku I. odst. 2 smlouvy o půjčce ze dne , datum, (č. l. 62) vyplynulo, že si žalovaný od žalobkyně půjčil částku , částka, na koupi nemovitosti. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že mu bylo prostřednictvím osoby , jméno FO, poskytnuto finanční poradenství a půjčky, v návaznosti na které byl prostřednictvím společnosti , právnická osoba, žalovanému zajištěn prodej jeho bytu v , Anonymizováno, . Žalovaný dne , datum, na popud , jméno FO, uzavřel , jméno FO, , jednatelem , právnická osoba, , kupní smlouvu na svůj byt. Dále si žalovaný na popud , jméno FO, vzal od žalobkyně půjčku, na její splacení měl mít peníze z prodeje bytu. Peníze za prodej bytu však neobdržel a neměl tedy na vrácení půjčky. Povedlo se mu alespoň zvrátit přepis na katastru, neboť nedostal zaplacenou kupní cenu. Dne , datum, bylo oběma stranami podepsáno Prohlášení o nenaplnění kupní smlouvy bytové jednotky s příslušenstvím (č. l. 28), které bylo podkladem pro zvrácení přepisu vlastnického práva k nemovitosti na katastru. Žalovaný uvedl, že na půjčku , částka, vrátil dne , datum, a , datum, pokaždé po , částka, , skutečně tedy ke dni splatnosti půjčky dlužil žalobkyni částku , částka, . Žalovaný namítal povahu smlouvy, přičemž se domníval, že se jednalo o spotřebitelský úvěr na bydlení a vzhledem k tomu považoval smluvní pokutu za neplatnou. Podle něj za nezaplacení půjčky řádně a včas není odpovědný pouze on sám, ale podíl viny na tom měl též žalobkyně, neboť toto bylo způsobeno jednáním , jméno FO, , který jednal za společnost, která nezaplatila žalovanému kupní cenu za nemovitost. V návaznosti na uhrazení zbývající části jistiny a zpětvzetí žaloby následně došlo v tomto rozsahu dne , datum, k částečnému zastavení řízení co do částky , částka, . Žalovaný dále dne , datum, uhradil též částku , částka, , která představovala úrok ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně opět vzala v rozsahu částky žalobu zpět.11. Odvolací soud souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení smlouvy jako spotřebitelského úvěru na zakoupení ve smlouvě specifikované nemovitosti, neboť byla poskytnuta žalobkyní jako podnikatelem žalovanému jako spotřebiteli.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba,