10 Co 333/2025-140 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora citovaným usnesením zamítl okresní soud žalobu na ochranu držby, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti zdržet se rušení držby žalobců a obnovit původní stav odstraněním mobilního oplocení a vjezdové brány umístěných na shora specifikovaných pozemcích. Okresní soud vzal po skutkové stránce z předložených listin za prokázané, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemkových parcel p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se stavbou č. p. , Anonymizováno, , žalovaní pozemkových parcel p. č. , Anonymizováno, , se stavbami č. p. , Anonymizováno, a stavbou bez popisného či evidenčního čísla. Uvedené pozemky a stavby účastníků tvoří areál v , adresa, v , Anonymizováno, , stavba žalobců je od roku 2002 užívána jako , Anonymizováno, a ve prospěch této stavby bylo smlouvou z , datum, zřízeno věcné břemeno práva chůze a jízdy zatěžující vymezenou část pozemků žalovaných. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci instalovali dne 14. 9. 2025 v areálu mobilní oplocení do výšky 2 metrů a vjezdovou bránu, jejíž ovládání zpřístupnili žalobcům. Tvrdí-li žalobci, že žalovaní svévolně jejich držbu ruší, žalovaní toto zpochybňují tvrzením, že i po instalaci oplocení a brány je právo chůze a jízdy k nemovitosti žalobců zachováno, oplocení kopíruje hranice pozemků a brána je otvíratelná a zavíratelná tak, aby umožnila vjezd a výjezd vozidel jak žalobců, tak jejich zákazníků. Žalovaní rovněž uvedli, že žalobci v jejich neprospěch dlouhodobě zneužívají zřízené věcné břemeno práva chůze a jízdy ke svévolnému parkování vozidel na pozemcích žalovaných. Okresní soud tak nevzal za prokázané, že žalovaní oprávněnou držbu žalobců ruší, když účelem služebnosti cesty je zajištění příchodu a odchodu, případně příjezdu a odjezdu přes část služebného pozemku a nikoli zajištění parkování na tomto pozemku a relativně krátká vzdálenost od hranice pozemku ke vchodu do budovy žalobců nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb a příjezdu k nim.2. Žalobci napadli usnesení okresního soudu odvoláním. Ze shodného vyjádření účastníků i předložených fotografií dokumentujících současný stav na místě plyne, že pokojný stav před svévolným zásahem žalovaných spočíval v užívání prostor areálu všemi vlastníky a zákazníky kliniky k chůzi, jízdě a parkování. Žalovanými instalované oplocení nejen zcela uzavírá kruhově pozemek žalobců , Anonymizováno, a vypuzuje je tak z jeho držby ale omezuje až znemožňuje žalobcům a klientům přístup k veterinární klinice. Žalobcům poskytnutý ovladač je upravený tak, že umožňuje otevření brány jen v rozsahu 30 až 40 stupňů, což zužuje šíři vjezdu na 2,14 m a navazujícím plotem vytváří za branou „esíčko,“ což nedovoluje vjezd ani osobním automobilům, pro které se vjezdová šíře standardně uvažuje v rozmezí 2,5 až 3 metry. Není navíc instalována odjezdová brána a pokud by pak někdo přeci jen dovnitř vjel, musel by stejným způsobem zase stejnou bránou vycouvat, což je v konkrétním místě výkon vyhrazený jen skutečně zručným a zkušeným profesionálům. Původní stav odstavné plochy v areálu byl přitom od roku 2000 takový, že celá a nedělená plocha fungovala pro účastníky a jejich klienty bez rozdílu, po dohodě obou stran užívali žalobci zadní polovinu plochy u plotu a žalovaní přední polovinu u budovy, žalovaní dokonce sami realizovali šipkami vymezenou plochu žalobců šipkami „P – veterina.“ Na kliniku přijíždějí i starší a špatně mobilní majitelé zvířat, kteří se snaží parkovat co nejblíže, klinika je bezbariérová. Většina lidí se zvířaty přijíždí v určitém stresu o zdraví či život zvířat, někdy hraje důležitou roli i čas nebo obtíž se zvířaty, která nejsou schopna vlastního pohybu. Žalobci prokázali držbu práva i svémocné rušení jeho držby žalovanými. Navrhli tedy změnit k odvolání napadené usnesení prvostupňového soudu tak, že podané žalobě z rušené držby bude zcela vyhověno.3. Žalovaní naopak navrhli napadené usnesení okresního soudu jako správné potvrdit. Není pravdou, že by žalobci měli omezeno své věcné břemeno tak, že by nemohli realizovat své právo chůze a jízdy, že by byli ze své pokojné držby zcela vypuzeni nebo že by neměli možnost vjezdu osobními automobily a dodávkami do 3,5 tuny. Vjezdová brána je současně i odjezdovou bránou, žalobci sami i jejich klienti mohou vozidlem vjet a odjet před veterinární kliniku, případně na ni dojít pěšky. To dokládají i videa na flash disku, která žalovaní přikládají k podanému vyjádření k odvolání. Vjezdová brána má šíři 2,8 metru a vjezd k veterinární klinice je o šíři 4,4 metru. Žalovaní se domnívají, že by měla být zkoumána oprávněnost držby a její existence ve prospěch žalobců, kdy porušování zákazu parkování na pozemcích žalovaných vedlo k instalaci oplocení, kdy žalobci ani jejich zákazníci nemají právní titul k parkování na pozemcích žalovaných. Cedule upozorňující a zakazující parkování v areálu byly instalovány již v roce 2021.4. Odvolání je důvodné. Podle § 987 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je držitelem ten, kdo vykonává faktickou moc nad věcí nebo právem a zároveň realizuje tuto moc pro sebe, tedy bez závislosti na třetí osobě. Proto se ochrany žalobou z rušené držby může dovolat jen ten, kdo má věc ve své reálné moci a zároveň tuto moc naplňuje pro sebe. Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav (§ 1003 občanského zákoníku). Soud v rámci držební ochrany zkoumá existenci posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasného podání žaloby z rušené držby. I podle soudu prvého stupně prokázali žalobci v podané posesorní žalobě pokojnou držbu, resp. držbu jako takovou. Jak již bylo připomenuto výše, představuje držba faktické panství nad věcí s vůlí nakládat s ní jako s vlastní. Své faktické panství nad výkonem svého práva zcela volného vstupu pěšky či motorovým vozidlem ve prospěch svých pozemků přes zatížené pozemky žalovaných v souladu s geometrickým plánem z , datum, žalobci rovněž prokázali, prokázali, že jsou podle smlouvy o zřízení věcného břemene užívání nemovitosti z , datum, držitelem práva vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s užíváním stavby veterinární kliniky č. p. , Anonymizováno, na parcele č. p. , Anonymizováno, prokázali, že žalovaní jejich držbu svémocně ruší (srv. v této souvislosti ust. § 178 občanského soudního řádu). Žalobci věcné břemeno chůze a jízdy zřízené smlouvou ve prospěch stavby veterinární kliniky dlouhodobě realizovali bez omezení přístupu mobilními ploty. Nově instalované mobilní oplocení realizaci této sjednané služebnosti přinejmenším objektivně ztěžuje zúžením a omezením manévrovacího prostoru příjezdu vozidel ke klinice, žalovaní tedy ruší držbu žalobců, k rušení této držby přistoupili svémocně. S žalovanými lze souhlasit potud, že parkování vozidel obecně do obsahu smluvně sjednaného věcného břemene práva chůze a jízdy zahrnout nelze. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že obsah žalobci realizovaného práva služebnosti cesty je třeba vztahovat k účelu užívání budovy, v jejíchž prospěch toto právo bylo zřízeno. Konkrétně pak např. v situacích, kdy např. klient veterinární kliniky přiveze zvíře ve stavu vyžadujícím naléhavé ošetření nebo např. zvíře po provedeném zákroku odváží nebo když je majitel zvířete zdravotně omezen, je patrně nutné nechat vozidlo po určitý čas přímo před veterinární klinikou odstaveno. Podobné situace patrně lze předpokládat i při zásobování kliniky dodávkovými vozy nebo z provozu kafilerie. Především je ale závěrem znovu vhodné připomenout, že žalobci prokázali rušenou držbu i to, že je rušena žalovanými a jinými právními otázkami (krom včasnosti podané žaloby) již se v řízení o žalobě z rušené držby nelze zabývat. Žalobu z rušené držby podali žalobci včas, žalovaní neprokázali existenci zákonného důvodu ke svémocnému zásahu do práva žalobců (např. existenci odpovídajícího soudního rozhodnutí). Jiné právní otázky jsou vyhrazeny řízení na základě případné petitorní žaloby.5. Odvolací soud tedy z vyložených důvodů rozhodnutí prvostupňového soudu změnil tak, že podané žalobě z rušené držby vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).6. V důsledku změny rozhodnutí prvostupňového soudu rozhodl odvolací soud nově i o náhradě nákladů řízení. Ty jsou na straně úspěšných žalobců tvořeny odměnou advokáta podle ust. §§ 9 odst. 1 a 7 a 12 odst. 4 advokátního tarifu (vyhl. č. 177/96 Sb.) za dva úkony právní služby po 4 140 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby), dvěma paušály věcných výdajů advokáta na poskytnuté úkony právní služby po 450 Kč, vše spolu s daní z přidané hodnoty, kterou je advokát jako její plátce povinen z poskytnuté odměny a náhrad podle zvláštního předpisu odvést a návrhovým soudním poplatkem 2 000 Kč.7. Žalobci byli úspěšní i v odvolacím řízení, tedy i v této fázi řízení jim přísluší náhrada jeho nákladů (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady jsou prezentovány odměnou advokáta žalobců za jeden úkon právní služby ve výši 4 140 Kč (§§ 7, 9 odst. 1 advokátního tarifu – vyhl