12 Co 227/2025-80 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 760 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 710 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 305 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 431,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám 2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 13. 5. 2024, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 675 Kč s konkretizovanými úroky z prodlení. Podstata jejích žalobních tvrzení spočívala v tom, že žalovaný jako vlastník či provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 19. 8. 2022 do 18. 8. 2023, je tedy povinen zaplatit příspěvky do garančního fondu v částkách 4 760 Kč, 3 710 Kč a 4 305 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 3 x 300 Kč (celkem 13 675 Kč). Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že automobil již delší dobu nevlastní, předložil smlouvu o prodeji vozidla ze dne 19. 3. 2020 s tím, že kupující mu již zaplatil většinu kupní ceny.3. Okresní soud provedl ve věci dokazování, které v odůvodnění rozsudku popsal. Zjistil, že žalovaný byl v období vymezeném v žalobě (od 19. 8. 2022 do 18. 8. 2023) skutečně evidován v registru vozidel jako vlastník vozidla RZ , SPZ, . Pokud ještě před tímto obdobím uzavřel kupní smlouvu, jíž vozidlo prodal, součástí této kupní smlouvy byla doložka o převodu vlastnického práva k vozidlu až po plném uhrazení kupní ceny. Nebylo však prokázáno, že celá kupní cena byla zaplacena. V předmětném období nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných příspěvků do garančního fondu a poučila jej o následcích, pokud tak neučiní. Žalovaný příspěvky do garančního fondu ani poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva neuhradil. K obraně žalovaného okresní soud uvedl, že žalovaný je vlastníkem vozidla RZ , SPZ, až do úplného uhrazení kupní ceny dle smlouvy ze dne 19. 3. 2020, neboť v této smlouvě je obsaženo ujednání o výhradě vlastnického práva dle § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). To znamená, že kupující se stane vlastníkem vozidla teprve úplným zaplacením kupní ceny. Dosavadní vlastník má do té doby povinnost sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024. Tuto povinnost žalovaný porušil. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je tak povinen za každý z 365 dnů, kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 35 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. f/ prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024). Žalobkyně výzvou z 23. 2. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za období od 19. 8. 2022 do 1. 1. 2023, výzvou z 8. 6. 2023 k úhradě příspěvku za období od 2. 1. 2023 do 17. 4. 2023 a výzvou z 12. 10. 2023 k úhradě příspěvku za období od 18. 4. 2023 do 18. 8. 2023. Žalovaný příspěvky nezaplatil a žalobkyně má proto právo na zaplacení 12 775 Kč (365 × 35 Kč) na příspěvcích do garančního fondu. Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, tedy na příspěvek v částce 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky) za každou ze tří účelně odeslaných výzev. Ode dne 10. 5. 2023 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s úhradou částky 4 760 Kč, ode dne 23. 8. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 3 710 Kč a ode dne 27. 12. 2023 je v prodlení s úhradou částky 4 305 Kč. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužných částek, jež plynou z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni. Jednotlivé položky účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně v odůvodnění rozsudku vypočetl.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že žalobkyni dokládal smlouvu o prodeji předmětného vozidla i čestné prohlášení, že vozidlo skutečně nevlastní. Žalobkyně na to nereagovala a věc uplatnila u soudu. Na vozidlo zaplatil již bezmála 20 000 Kč a je již zoufalý. Je samoživitel, s dcerou, v obtížné sociální situaci. Ačkoliv žalovaný v odvolání neuvedl odvolací návrh, z obsahu odvolání je zřejmé, že s žalobou ani s rozhodnutím okresního soudu nesouhlasí, domáhá se proto změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.5. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozkazu, přezkoumal i řízení jemu předcházející a odvolání žalovaného neshledal důvodným.7. V daném případě okresní soud správně řešil nejprve předběžnou otázku, zda žalovaný byl v rozhodném období od 19. 8. 2022 do 18. 8. 2023 vlastníkem či provozovatelem vozidla RZ , SPZ, , k němuž nebylo v tomto období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, avšak pojištění sjednáno být muselo, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tuto povinnost má vlastník, resp. provozovatel vozidla, a v daném případě byl v uvedeném období touto osobou žalovaný, jak bylo zjištěno z registru vozidel. Ke změně tohoto zápisu (o vlastníku a provozovateli vozidla) nemohlo dosud dojít na základě žalovaným tvrzené a předložené kupní smlouvy ze dne 19. 3. 2020, která obsahuje ujednání o výhradě vlastnického práva dle § 2132 o. z., což znamená, že vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, kupující se stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Sám žalovaný přitom v řízení před okresním soudem připustil, že kupující mu dosud celou kupní cenu vozidla nezaplatil. Ve vztahu k placení pojistného je to však situace, která jde k tíži prodávajícího – zde žalovaného, který nedbal dostatečně všech okolností a důsledků spojených s prodejem vozidla. Důvodem pro neplacení pojistného nemůže být bez dalšího ani nepříznivá sociální situace žalovaného. Potud jsou tedy odvolací námitky žalovaného nedůvodné. Jestliže žalovaný dále v odvolání zmiňoval částku bezmála 20 000 Kč, kterou měl v souvislosti s předmětným vozidlem žalobkyni zaplatit, není zřejmé, o jakou částku, z jakého důvodu, případně za jaké období se jedná. Žádné konkrétní námitky vůči žalobkyní vypočítané a okresním soudem uložené částce přitom žalovaný nevznášel. Přiznal-li okresní soud žalobkyni požadovanou částku 13 675 Kč s konkretizovanými úroky z prodlení, učinil tak správně a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud v tomto rozsahu odkazuje.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů (prvostupňového) řízení.9. Odvolání žalovaného nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má procesně zcela úspěšná žalobkyně (dle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně v celkové výši 5 349,40 Kč tvoří odměna advokáta žalobkyně za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 1 660 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s tím souvisí paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Náklady na cestu k jednání odvolacího soudu a zpět osobním automobilem činí (dle správného vyúčtování těchto nákladů ze dne 17. 10. 2025) částku 1 411 Kč a s tím souvisí náhrada za promeškaný čas v délce 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu účinného od , datum, (celkem 900 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 928,40 Kč. Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 349,40 Kč v přiměřené lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by dle 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení zcela procesně úspěšné žalobkyni zcela nebo zčásti nepřiznal.