14 Co 258/2025-26 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) žalovanému povinnost vydat žalobkyni měřicí zařízení – plynoměr v. č. , hodnota, umístěné v bytě č. , hodnota, v nemovitosti na adrese , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku za účasti pověřeného zástupce žalobkyně (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 696,50 Kč.2. Okresní soud svým rozsudkem zcela vyhověl žalobě o vydání věci, když shledal, že žalovaný neumožnil žalobkyni jako provozovatelce distribuční soustavy odebrat ve výroku rozsudku specifikované měřicí zařízení, přestože v daném odběrném místě docházelo k neoprávněné distribuci a neoprávněnému odběru plynu, tudíž je tím, kdo ve smyslu § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, neprávem zadržuje věc žalobkyně a má povinnost ji vydat.3. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, a tyto přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni. Jde-li o výši nákladů řízení, okresní soud uvedl, že ta je představována odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč a třemi paušálními náhradami po 450 Kč podle § 7 bod 3., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“, celkem tedy 4 350 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 346,50 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Pokud jde o tarifní hodnotu, uvedl soud prvého stupně, že tuto u předmětu, který má být vydán – plynoměru – určit lze, přičemž ta nepřesahuje 5 000 Kč. Není proto dán důvod k postupu podle § 9 odst. 1 a. t.4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Napadla jím výrok II., přičemž namítala, takové zjištění není ve spise žádného podkladu; rozsudek okresního soudu je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. Postupem soudu bylo zasaženo do práva žalobkyně na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud měl podle ní správně vycházet z ustanovení § 9 odst. 1 a. t. a za tarifní hodnotu podle tohoto ustanovení považovat částku 30 000 Kč, odvoláním se tudíž žalobkyně domáhá toho, aby byl napadený rozsudek v nákladovém výroku změněn tak, že jí bude přiznána na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částka 11 982,50 Kč a že jí budou přiznány náklady odvolacího řízení.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek v odvoláním napadené části (ve výroku II.), a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přičemž odvolání žalobkyně shledal důvodným. Předmětem přezkumu odvolacího soudu nebyl výrok I. rozsudku, který již nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.)7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle § 7 bodu 3 a. t. sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 1 000 Kč do 5 000 Kč 1 000 Kč, Anonymizováno9. Podle § 7 bodu 5 a. t. sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč.10. Podle § 8 odst. 1 a. t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.11. Podle § 9 odst. 1 a. t. nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč.12. V posuzované věci byla žalobkyně zcela úspěšná, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno. Okresní soud o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení – co do základu této povinnosti – rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; v tomto ohledu je jeho rozhodnutí nepochybně správné. O výši nákladů žalobkyně rozhodoval soud prvého stupně na základě úvahy, podle níž hodnota vydávané věci – plynoměru – nepřesahuje 5 000 Kč, avšak tento závěr – jak odvolatelka podotýká – neodvíjí ani z podkladů, které jsou součástí spisu, ani např. ze skutečností známých soudu z úřední činnosti, s jejichž existencí (a s tím, že z nich soud hodlá vycházet) by byli účastníci před vydáním rozhodnutí seznámeni.13. Jakkoliv lze tedy obecně přisvědčit soudu prvého stupně potud, že hodnota plynoměru konkrétního typu je jistě zjistitelná, poukaz žalobkyně na to, že ze spisu nevyplývá žádný podklad, který by umožňoval jeho hodnotu, byť i jen v určitém rozmezí, stanovit, je případný. Provádět samostatné dokazování jen ohledně hodnoty předmětného plynoměru, za účelem stanovení tarifní hodnoty sporu, se pak jeví jako zjevně procesně nehospodárné, neboť s tím spojené náklady by podle všeho přesáhly výši nákladů řízení vzniklých doposud (vezme-li se v úvahu byť jen to, že za účelem dokazování hodnoty plynoměru by bylo nutno v této fázi řízení nařídit samostatné soudní jednání) a nejspíše i plynoměru samotného. Lze tedy uzavřít, že hodnotu věci lze v tomto případě zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a je proto na místě vycházet při určení tarifní hodnoty z § 9 odst. 1 a. t., tedy z toho, že tarifní hodnotou sporu je částka 30 000 Kč.14. Náklady řízení před soudem prvého stupně tudíž sestávají z: náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč a tří paušálních náhrad po 450 Kč podle § 7 bod 3., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 a. t., celkem 8 250 Kč, spolu s 21% DPH ve výši 1 732,50 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, v součtu tudíž náklady žalobkyně správně činí 11 982,50 Kč. 15. Odvolací soud z vyloženého důvodu napadený rozsudek v jeho nákladovém výroku analogicky podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jde-li o výši nákladů řízení; jinak tento výrok (co do jeho základu a lhůty k plnění) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. na základě toho, že žalobkyně byla také v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náleží jí proto náhrada odměny advokáta za jeden úkon právní pomoci podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ve výši 1 150 Kč, spolu s jednou paušální náhradou podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši 450 Kč, a 21 % DPH, celkem tedy 1 936 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě 3 dnů určené podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.