14 Co 279/2025-222 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“) určil, že žalobci jsou jako manželé vlastníky pozemku parc. č, Anonymizováno, v , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, tamtéž vzniklých oddělením z pozemku parc. č, Anonymizováno, v , Anonymizováno, ve vlastnictví prvého žalovaného provedeným geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, ověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, pod číslem , Anonymizováno, který tvoří nedílnou přílohu rozsudku (výrok I.), že žalobci jsou jako manželé vlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, vzniklého oddělením z pozemku parc. č. , adresa, ve vlastnictví druhého, třetího a čtvrté žalované, geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který tvoří nedílnou přílohu rozsudku (výrok II.), uložil prvému žalovanému zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 71 760,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta (výrok III.) a uložil druhému, třetímu a čtvrté žalované každému jednou třetinou zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 41 558,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta (výrok IV.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci jako manželé uzavřeli dne 26. 5. 1983 s Městským národním výborem v Lounech (dále jen „MěNV“) dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemkové parcely č. , Anonymizováno, orná půda, o výměře , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, za účelem výstavby rodinného domku. Označená parcela vznikla v roce 1974 oddělením z parcely č. , Anonymizováno, , následně byly v roce 1982 geometrickým plánem z parcely č. , Anonymizováno, nově odděleny mimo jiné parcely č. , Anonymizováno, (žalobci), , Anonymizováno, (manželé , Anonymizováno, ), , Anonymizováno, manželé , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, (manželé , Anonymizováno, ), každá o výměře , Anonymizováno, m².3. Žalobci na parcele č. , Anonymizováno, postavili rodinný dům, jehož užívání bylo povoleno dne 15. 5. 1985 s přidělením č. p. , Anonymizováno, . V roce 1985 byla z tohoto pozemku oddělena zastavěná plocha o výměře 109 m², které bylo přiděleno parcelní číslo , Anonymizováno, .4. Žalobci projevili zájem o pronájem části sousedního pozemku na jižní hranici jejich parcely. MěNV nabídl pronájem celého pozemku. Žalobci smlouvu po měsíci vrátili a byla anulována. Na pozemcích přiléhajících k pozemkům žalobců z jižní strany hospodařil svaz zahrádkářů, který pozemek oplotil. Na místě tohoto původního oplocení následně, v blíže nezjištěné době, žalobci, stejně jako čtyři jejich sousedé, vystavěli vlastní drátěný plot.5. Dne 31. 1. 1990 ohlásil žalobce a) u MěNV stavbu kůlny na nářadí. MěNV dne 14. 2. 1990 pod č. j. výst. , Anonymizováno, , Anonymizováno, stavbu povolil. Dne 9. 10. 1990 ohlásil žalobce a) drobnou stavbu typizovaného skleníku o ploše cca 15 m² a rozměrech 5 × 3 m. MěNV dne 10. 10. 1990 pod č. j. výst. , Anonymizováno, se stavbou vyjádřil souhlas.6. Na základě § 872 odst. 1, 4 obč. zák. se žalobci k 1. 1. 1992 stali společnými vlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, orná půda o výměře , Anonymizováno, m² a pozemku parc. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², vše v k. ú. , adresa, , v rámci bezpodílového spoluvlastnictví manželů, od roku 1998 v režimu společného jmění manželů.7. Prvý žalovaný je vlastníkem parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² v k. ú. , adresa, . Tu nabyl kupní smlouvou ze dne 28. 10. 2018 s , právnická osoba, . , jméno FO, do společného jmění manželů. Po rozvodu ji na základě dohody o majetkovém vypořádání ze dne 28. 11. 2019 získal do výlučného vlastnictví.8. Druhý žalovaný, třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná jsou na základě dědického usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ze dne 1. 3. 2016 podílovými spoluvlastníky (každý jednou třetinou) pozemkové parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m² v k. ú. , adresa, . Pozemek byl vydán jejich matce v rámci restituce v roce 2002.9. Žalobce a) a prvý žalovaný v letech 2019 až 2020 jednali o možném řešení situace, přičemž žalobce a) zmínil částku 50 000 Kč. K dohodě nedošlo.10. K návrhu prvého žalovaného ze dne 1. 11. 2021 je u , právnická osoba, v , Anonymizováno, vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, řízení o odstranění stavby. Při kontrolní prohlídce dne 12. 4. 2022 stavební úřad zjistil, že skleník byl realizován v rozměrech 3 × 6 m namísto ohlášených 3 × 5 m. K povolené kůlně byla přistavěna část dřevníku (2,9 × 2,5 m), dále přístřešek/terasa (6,4 × 2,6 m) a realizován krb. Drátěné oplocení bylo provedeno na základě zaměření cca z roku 1990.11. Dne 10. 5. 2022 , právnická osoba, , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, oznámil zahájení řízení o odstranění stavby s tím, že skleník je postaven na pozemcích č, Anonymizováno, přičemž povolení se vztahovalo pouze na parcelu č, Anonymizováno, Přístavba dřevníku je umístěna na pozemcích č. , Anonymizováno, , zastřešená terasa na pozemcích , Anonymizováno, . Rozhodnutím ze dne 4. 3. 2024, č. j. , Anonymizováno, bylo řízení přerušeno do vyřešení předběžné otázky vlastnictví (sp. zn. , spisová značka, ).12. Dle Katastrálního úřadu parcely č. , Anonymizováno, vznikly v roce 1983 podle geometrického plánu o rozměrech 18 × 22,5 m. Rozdíl mezi hranicí parcely č. , Anonymizováno, v mapě a skutečným plotem přesahuje mezní polohovou chybu, jde proto o „přeplocení“ pozemku.13. Městský úřad v , Anonymizováno, sdělil, že nájemní smlouvu uzavřenou s manželi , Anonymizováno, se dohledat nepodařilo. Státní pozemkový úřad zaslal dohody a pachtovní smlouvy s třetími osobami, které se však žalobců netýkají.14. Dle místního šetření ze dne 10. 9. 2024 jsou sporné části pozemků zastavěné a upravené. Na zahradě žalobců se nachází zahradní domek, skleník, vydlážděné plochy a udržovaný trávník, vše tvoří jeden funkční celek. Hranice mezi spornými pozemky a pozemky žalobců probíhá přes vydlážděnou plochu, travnatý porost a protíná zhruba polovinu skleníku. Trigonometrické body z původního vytýčení nebyly nalezeny. Sporné části pozemků jsou dlouhodobě obhospodařovány spolu se zahradou, od níž nejsou vizuálně odděleny. Ve stejné linii jsou oploceny a dlouhodobě užívány i pozemky sousedních vlastníků (manželů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), kteří zřejmě též zasahují do pozemků druhého, třetího a čtvrté žalované.15. Okresní soud dovodil naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnického práva podle § 80 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ze sporu o vlastnictví a z hrozícího rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění staveb z podnětu prvého žalovaného.16. Následně okresní soud aplikoval ustanovení § 1095 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o mimořádném vydržení a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022; rozsudek ze dne 10. 5. 203, č. j. 22 Cdo 2307/2022-305, oba, stejně jako další rozhodnutí téhož soudu níže citovaná, jsou dostupné prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz), podle níž podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu držitele.17. Co se týče běhu vydržecí doby, okresní soud naznal, že žalobci parcelu č. , Anonymizováno, získali do své dispozice na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 26. 5. 1983. Soud však vztáhl počátek vydržecí doby až k 1. 1. 1992, kdy se právo osobního užívání transformovalo ex lege na právo vlastnické podle § 872 odst. 1, 4 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Uvedl, že pokud žalobci od roku 1983 rovněž užívali i části státních pozemků, jejich dobrá víra běží až od 1. 1. 1992, neboť do té doby věděli, že užívají pozemek v socialistickém vlastnictví, ke kterému jim svědčí toliko právo osobního užívání.18. Okresní soud v intencích ust. § 3066 o. z. uzavřel, že žalobci prokázali, že od 1. 1. 1992 do roku 2018 vlastnické právo ke sporným parcelám vydrželi, když po tuto dobu uplynula doba 26 let. Žalobci po celou dobu sporné části pozemků obhospodařovali, vystavěli na nich drobné stavby a prováděli na nich zahradnické úpravy.19. Pokud jde o posouzení nepoctivého úmyslu, okresní soud vyšel ze zjištění, že původně rozdělený pozemek měl charakter orné půdy bez patrných terénních markantů. Žalobci byli o užívání vlastní parcely utvrzeni rozhodnutími MěNV z roku 1990, jimiž byla povolena výstavba kůlny a skleníku. Okresní soud odmítl argumentaci žalovaných o úmyslném „přeplocení“ a uzavřel, že žalovaní neprokázali nepoctivý úmysl držitele.20. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání všichni žalovaní. Prvý žalovaný napadl výroky I. a III., druhý, třetí a čtvrtá žalovaná, podali odvolání proti výrokům II. a IV.21. Prvý žalovaný ve svém odvolání namítal předevš