14 Co 393/2025-43 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 978,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 666,75 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 978,84 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do požadavku na zaplacení 34 958,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 630,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 759,83 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 39 978,84 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 958,80 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě vyčerpal ke dni , datum, částku 39 990 Kč, na úvěr posléze zaplatil celkem 34 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný byl zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 978 Kč, přičemž jeho náklady na bydlení u rodičů měly činit 2 744 Kč za měsíc. Mezi ostatní výdaje žalovaného zahrnula právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč na úhradu splátek z poskytnutých úvěrů včetně splátky nově poskytnutého úvěru. Pohledávka z předmětného revolvingového úvěru byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, a právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému oznámení, že se žalobkyně stala novou věřitelkou žalovaného. Následně jej opakovaně vyzvala k zaplacení aktuální částky dluhu.3. Po právní stránce soud prvého stupně uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka nepostupovala při posuzování schopnosti žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, neboť vycházela z toliko nedoložených informací o výdajích žalovaného, a to v situaci, kdy se tyto informace nejevily jako věrohodné. Porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované považoval okresní soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru, dále jen „ZSÚ“, za důvod neplatnosti úvěrové smlouvy.4. Nárok žalobkyně proto okresní soud posoudil coby pohledávku z bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný vyčerpal podle zjištění okresního soudu částku 39 978,84 Kč (v rámci dílčích skutkových zjištění však okresní soud uváděl, že čerpáno bylo 31 990 Kč a 8 000 Kč, tedy 39 990 Kč celkem) a zaplatil na úvěr 34 000 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení rozdíl těchto částek ve výši 5 978,84 Kč, spolu s nímž žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl, přičemž o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“ tak, že právo na jejich náhradu nemá žádný z účastníků.5. Proti tomuto rozsudku, jeho zamítavému výroku II., podala odvolání žalobkyně, a to výlučně v rozsahu zaplacení částky 16 695,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nebrojila proti posouzení úvěrové smlouvy jakožto neplatné, namítala však, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru stran výše bezdůvodného obohacení. Uvedla, že z důkazů připojených k žalobnímu návrhu, a to transakční historie vedené do , datum, a transakční historie – , Anonymizováno, vedené po , datum, vyplývá (v rozporu s tím, jaká skutková zjištění učinil okresní soud), že žalovanému byly poskytnuty prostředky v celkové výši 56 674 Kč. Čerpání je v těchto důkazech označeno jednak výrazem , Anonymizováno, a jednak „, Anonymizováno, , splácení je označeno položkou , Anonymizováno, “. Jelikož soud prvého stupně důkaz transakční historií úvěru provedl a v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl, proč nezahrnul do výpočtu výše bezdůvodného obohacení veškerá čerpání, má žalobkyně za to, že se jedná spíše o přehlédnutí. Z řečeného vyplývá, že výše bezdůvodného obohacení činí (po odečtení uhrazené částky 34 000 Kč) celkem 22 674 Kč. Žalobkyně se dále domnívá, že spolu se správnou výší bezdůvodného obohacení jí náleží též úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni, kdy byl úvěr zesplatněn, tedy od , datum, . Od tohoto data byl ostatně úrok z prodlení přiznán soudem prvého stupně. Žalobkyně s odkazem na judikaturu jiných odvolacích soudů a dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soud ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, uvedla, že bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, v jaké míře je v jeho možnostech dluh splnit. Ten však byl v řízení po celou dobu pasivní, přičemž z úřední povinnosti nelze v takové situaci dobu plnění dluhu přiměřenou jeho poměrům zjišťovat. Žalobkyně proto navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změněn tak, že bude žalobě vyhověno.6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, § 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.8. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla toliko část výroku II. (a to ve výše uvedeném rozsahu), žalobkyní výslovně napadená, spolu s výrokem III., jenž je na napadeném výroku obsahově závislý (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Výrok I., odvoláním žalobkyně nedotčený, a odvoláním nenapadená část výroku II., předmětem odvolacího přezkumu nebyly a nabyly samostatně právní moci.9. Otázka platnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky je již pravomocným výrokem soudu mezi nimi závazně vyřešena, stejně jako skutečnost, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil nejméně v rozsahu částky 5 978,84 Kč (v tomto rozsahu se tak jedná o věc rozhodnutou a odvolací soud není oprávněn tuto předběžnou otázku ve sporu mezi týmiž účastníky opětovně zkoumat - srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4778/2009 ze dne 22. června 2011, dostupný na www.nsoud.cz). Odvolací soud tak shodně se soudem prvého stupně vychází ze závěru, že pohledávka žalobkyně je pohledávkou z bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 ZSÚ, přičemž již bylo zmíněno, že žalobkyně proti tomuto závěru okresního soudu ničeho nenamítá. Odvolací soud se tudíž zabýval (výlučně) tím, zda výše bezdůvodného obohacení činila správně částku tvrzenou žalobkyní v odvolání.10. Zopakoval proto důkaz transakční historií předmětného úvěru, z níž zjistil, že žalovaný na úvěr vyčerpal – tak, jak je žalobkyní tvrzeno – celkem 56 674 Kč a na úvěr zaplatil 34 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž celkem činí 22 674 Kč, z čehož však již bylo, Anonymizováno, 5 978,84 Kč okresním soudem přiznáno. Rozdíl v již přiznané a skutečné výši bezdůvodného obohacení tedy činí 16 695,16 Kč.11. Jde-li o úrok z prodlení z uvedené částky, odvolací soud vychází v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 11/2026, z toho, že na základě systematického výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je nutno dospět k závěru, že toto představuje speciální právní úpravu vypořádání z neplatné smlouvy. Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí zároveň uvedl, že zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016 byl do tuzemského právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takových úvěrů. Projevem takové ochrany je i ustanovení § 87 ZSÚ. Vrací-li spotřebitel jistinu dluhu dle svých možností, nemůže se ocitnout v prodlení, takový (teleologický) výklad je v souladu s hlavním cílem poskytnuté ochrany a věřiteli při takovém plnění ani nemůže vzniknout nárok na zaplacení úroku z prodlení.12. Jak vyplývá z § 87 odst. 2 ZSÚ, soud určí dobu „podle možností spotřebitele“. K určení takové doby podle § 87 odst. 2 ZSÚ dosud nedošlo (a k dohodě stran také ne), a žaloba stran úroku z prodlení z nesplacené jistiny proto byla podána předčasně. Pokud tedy ze (zbývající) částky bezdůvodného obohacení nebyl dosud přiznán úrok z prodlení, je rozsudek soudu prvého stupně v tomto rozsahu správný.13. Na uvedeném nic nemění ta skutečnost, že žalovaný v řízení pro svou pasivitu netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry opodstatňující závěr, že v jeho možnostech není zaplatit dluh bez zbytečného odkladu (srov. § 1958 odst. 2 o. z.), resp. že to v jeho možnostech není vůbec. Rozhodnutí o tom, jaká je skutečná lhůta k plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ, přijímá teprve soud (nedohodnou-li se účastníci jinak), žalovaný se tudíž až do pravomocného rozhodnutí so