17 Co 179/2025-96 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 184 144 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 67 401 Kč (výrok II.).2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že jednatel žalobkyně jednal se žalovaným a domlouvali se na provedení prací v Německu. Jednalo se o práce spočívající ve stříkání sádrových omítek v bytovém domě. Zaměstnanci žalobkyně v Německu pracovali na základě dohody o provedení práce, kterou měli uzavřenu s žalobkyní. Pokyny na stavbě jim dával žalovaný, který rovněž dohlížel na provedení jejich práce. Na stavbě dále působil zástupce německé firmy , právnická osoba, . Zaměstnanci žalobkyně obdrželi za tuto práci odměnu od žalobkyně, někteří v plné výši, někteří částečně. Celou akci, stavbu v Německu, měla na starosti německá firma , právnická osoba, . Zaměstnanci žalobkyně pracovali na stavbě v Německu zhruba měsíc, někteří kratší dobu, a následně se část z nich dohodla přímo se žalovaným a pracovali pro firmu , právnická osoba, . Provedenými důkazy bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně se žalovaným jednali o určité spolupráci na stavbě v Německu, jaký byl konkrétní obsah dohody, prokázáno nebylo. Dle soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jak tvrdila. Zjištěno bylo pouze to, že jak žalobkyně, tak žalovaný pracovali pro německou firmu , právnická osoba, v Německu. Ani z audionahrávek ani z výpovědi svědků nebylo možno zjistit konkrétní obsah smlouvy o dílo. Žalobkyně ani po poučení ve lhůtě, kterou jí soud poskytl, řádně netvrdila, jaký byl přesný obsah smlouvy o dílo, pouze navrhla výslechy svědků. Dle soudu prvního stupně nebylo jasné, zda žalobkyně měla dohodu přímo se žalovaným nebo s jiným subjektem, nebylo možné zjistit rozsah provedených prací a jaká byla sjednána cena díla, nebylo prokázáno, že by došlo k předání díla, nebyl předložen žádný předávací protokol ani jiné potvrzení. Z předložených listin bylo pouze zjištěno, že německá firma učinila nabídku, kterou zaslala žalovanému, ale není jasné, zda ji činila žalobkyni nebo pouze žalovanému či oběma a zda mezi žalobkyní a žalovaným byl subdodavatelský vztah či žalovaný žalobkyni práci v Německu pouze zprostředkoval a pomáhal jí v Německu kvůli jazykové bariéře. Předložená faktura byla pouze daňovým dokladem a nešlo z ní vyvozovat povinnost pro žalovaného, nebylo-li prokázáno uzavření smluvního vztahu, na základě kterého byla žalobkyně oprávněna žalovanému fakturovat a požadovat po něm úhradu částky 184 144 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření smlouvy o dílo mezi ní a žalovaným, nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla dílo na základě objednávky od žalovaného, proto žalobu zamítl. Ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal soud prvního stupně právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla rozsudek v plném rozsahu. Namítla, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo, která vykazovala všechny zákonem požadované náležitosti, byl vymezen předmět díla, cena díla, čas i místo plnění. Existenci a obsah uzavřené smlouvy potvrdil nejen (tehdejší) jednatel žalobkyně , jméno FO, , ale i zaměstnanci žalobkyně. Uzavření smlouvy dokládá i nahrávka hovoru mezi , jméno FO, a žalovaným. Žalobkyně celou dobu jednala v dobré víře v to, že jejím přímým smluvním partnerem je žalovaný, který vůči ní vystupoval jako objednatel díla. Žalobkyni bylo známo, že stavební projekt v Německu je realizován pro tamní společnost, ale žalovaný nikdy nejednal jménem německé společnosti, neidentifikoval se jako její zástupce a nikdy žalobkyni nesdělil, že právní vztah má být uzavřen přímo mezi ní a zahraniční společností. Podle žalobkyně není podmínkou vzniku práva na zaplacení ceny díla formální předání díla prostřednictvím předávacího protokolu a zaplacení díla nebylo podmíněno podpisem předávacího protokolu ani dohodou smluvních stran. Dílo bylo nepochybně fakticky provedeno, zaměstnanci žalobkyně na stavbě skutečně pracovali v dohodnutém rozsahu a čase za dohodnutou cenu. Žalovaný provedení díla nerozporoval, nevznesl námitku vadného plnění a na zaslanou fakturu nijak nereagoval. Tvrzení žalobkyně byla provedenými důkazy prokázána. Všechna potřebná tvrzení byla obsažena již v žalobě. Pokud snad měl soud prvního stupně skutková tvrzení za nedostatečná, měl žalobkyni poučit podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), což neučinil. Absence řádného poučení žalobkyně v takovém případě představuje zásah do jejího práva na spravedlivý proces. Účelové tvrzení žalovaného, že práce měly být prováděny pro společnost , právnická osoba, , nebylo doloženo jediným důkazem. Soud prvního stupně bezdůvodně odmítl provést výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli přímými svědky skutkového děje a jejichž výslechy měly být bezpodmínečně provedeny. Neprovedení jejich výslechů soud prvního stupně řádně neodůvodnil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil s tím, že soud prvního stupně rozhodl správně. Žalobkyně uzavření smlouvy o dílo neprokázala. Stejně tak neprokázala svá tvrzení ohledně předání a převzetí díla mezi účastníky. Žalovaný žádné dílo nepřejímal, ani ho dále nepředával, společnosti , právnická osoba, ho nevyúčtoval a nepožadoval jeho zaplacení. Přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně žalobkyně svá tvrzení v koncentrační lhůtě nedoložila. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. v rozsahu vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání opodstatněným neshledal.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, v níž se žalobkyně zavázala provést sjednané dílo pro žalovaného a žalovaný se zavázal sjednané dílo převzít a zaplatit cenu díla. Sjednané práce žalobkyně popsala co do druhu s tím, že je ve sjednaném termínu od , datum, do , datum, provedla. Žalovaný dílo převzal a nereklamoval.7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, uzavření smlouvy popřel s tím, že u žalobkyně žádné dílo neobjednal, žalobkyně pro žalovaného žádné dílo neprovedla, žalovaný od žalobkyně žádné dílo nepřevzal.8. Při jednání soudu prvního stupně dne , datum, žalovaný uvedl, že postavení žalovaného bylo stejné jako postavení žalobkyně, oba pracovali pro společnost , právnická osoba, . Soud prvního stupně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o uvedení, jakým způsobem byla uzavírána smlouva o dílo, jaká byla dohodnuta cena, co bylo předmětem a kdy bylo dílo předáno, vyzval žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, která uvede, k obojímu stanovil lhůtu 30 dnů a poučil žalobkyni o následcích nesplnění výzvy. Následně soud prvního stupně provedl navržené listinné důkazy, poučil účastníky podle § 118b o. s. ř. a stanovil jim lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů v délce 30 dnů. Ještě při jednání žalobkyně navrhla výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , aniž by blíže uvedla, jaké skutečnosti mají být jejich výslechy prokázány.9. Ve stanovené lhůtě tvrzení doplnil a důkazy označil pouze žalovaný, který mimo jiné též vysvětlil svoji kooperaci se žalobkyní neznalostí německého jazyka na straně žalující.10. Při jednání dne , datum, soud prvního stupně provedl důkazy výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, a přehráním záznamů telefonních hovorů a video záznamů.11. Při jednání dne , datum, provedl důkaz výslechem (tehdejšího) jednatele žalobkyně , jméno FO, a žalovaného.12. Následně vyhlásil napadený rozsudek.13. V posuzované věci soud prvního stupně provedl v zásadě všechny žalobkyní navržené důkazy, s výjimkou výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, .14. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že z provedených důkazů lze dovodit, že žalobkyně, resp. její zaměstnanci, vykonávali práce na stavbě v Německu prováděné společností , právnická osoba, , dovodit lze i to, že zaměstnancům žalobkyně uděloval pokyny žalovaný, který též na jejich práci dohlížel. O těchto skutečnostech v podstatě nebylo mezi účastníky sporu, přičemž odpovídají jak verzi žalobkyně, podle které žalobkyně prováděla práce pro žalovaného, tak verzi žalovaného, podle které byli účastníci vůči , právnická osoba, ve shodném postavení a žalovaný pro žalobkyni zajišťoval potřebnou komunikaci v německém jazyce.15. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud též za to, že z provedených důkazů nelze bezpečně dovodit, že práce byly prováděny pro žalovaného, resp. že se žalovaný vůči žalobkyni zavázal za provedené práce poskytnout žalobkyni úplatu