29 Co 77/2025-183 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zastavil řízení co do částky 76 923 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 7 752 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, výrokem II žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 248 Kč od 11. 2. 2024 do 13. 3. 2024, z částky 21 637 Kč od 14. 3. 2024 do 14. 3. 2024 a z částky 69 171 Kč od 23. 9. 2024 do 23. 9. 2024 zamítl, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 611 Kč od 14. 3. 2024 do 22. 9. 2024 a z částky 1 440 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, výrokem IV uložil žalované povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. Viktora Paka náhradu nákladů řízení ve výši 21 448,50 Kč a výrokem V uložil žalované povinnost zaplatit v téže lhůtě České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou soudní poplatek za žalobu ve výši 1 416 Kč.2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 2. 2024 do zaplacení, a to z titulu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného, která jí dle žaloby byla způsobena nezbytnými lékařskými výkony v průběhu roku 2021 v souvislosti s řešením komplikací po operačním zákroku, který u žalované podstoupila 7. 10. 2019. V průběhu řízení vzala žalobu co do částky 21 637 Kč zpět, neboť tato jí byla uhrazena 14. 3. 2024, a proto bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno usnesením okresního soudu č. j. 105 C 2/2024-59 ze dne 26. 6. 2024. Dále vzala žalobu zpět co do částky 76 923 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 752 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, a to jednak z důvodu, že jí byla dne 23. 9. 2024 uhrazena částka 69 171 Kč, a jednak (pokud jde o částku 7 752 Kč) s ohledem na závěry znaleckého posudku o výši nároku na bolestné. Okresní soud proto výrokem I napadeného rozsudku v tomto rozsahu řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. Základ nároku byl ve prospěch žalobkyně vyřešen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 109 C 14/2021-196 ze dne 26. 4. 2023, v němž bylo konstatováno, že žalovaná při laparoskopické oboustranné ovarektomii u žalobkyně nepostupovala lege artis. Proto se okresní soud zabýval jen výší náhrady za bolesti, které žalobkyně vytrpěla v roce 2021. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 5. 2. 2024 vyzvala žalovanou, aby jí částkou 100 000 Kč odčinila způsobené bolesti, které mají původ v operaci u žalované, s nimiž se potýkala v roce 2021, a to do 5 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 6. 2. 2024 po telefonické výzvě doplnila, že předžalobní výzva se týká toliko náhrady za bolest utrpěnou v roce 2021. Zástupce žalované následujícího dne namítl, že lhůta k zaplacení je krátká, neboť zjištění stanoviska žalované, případně pojišťovny, zabere čas. Dne 9. 2. 2024 žalobkyni oznámil, že uplatněný nárok byl postoupen pojišťovně k vyřízení. Dne 14. 3. 2024 byla na účet advokátní kanceláře zástupce žalobkyně připsána částka 21 637 Kč od pojišťovny žalované jako výsledek šetření pojistné události dle odborného vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , které stanovilo bodové ohodnocení bolestí žalobkyně na 60 bodů. Dne 23. 9. 2024 byla na týž účet připsána částka 69 171 Kč od pojišťovny žalované jako výsledek dalšího šetření pojistné události podle pozdějšího posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž stanovil bodové ohodnocení na 255 bodů. Výši náhrady stanovil okresní soud částkou 92 248 Kč (255 bodů x 361,76 Kč) podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 440 Kč (tj. rozdíl částky 92 248 Kč a částek 21 637 Kč a 69 171 Kč, které již žalovaná žalobkyni zaplatila). Dále aplikoval § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého má dlužník plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je k tomu vyzván. Pojem „bez zbytečného odkladu“ vyložil tak, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující k splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty závisí na okolnostech konkrétního případu (odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). V projednávané věci přihlédl k tomu, že žalovaná ani její zástupce výzvu k plnění neignorovali, kontaktovali zástupce žalobkyně a věc předali k vyřízení pojišťovně. To žalobkyni oznámili s tím, že pojišťovna musí zpracovat odborné vyjádření podle Metodiky Nejvyššího soudu. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, zpracoval odborné vyjádření cca do 14 dnů a dne 14. 3. 2024 bylo žalobkyni (částečně) plněno. Okresní soud též zohlednil, že pojišťovny nemohou plnit libovolně podle odhadnutých požadavků poškozených, ale nejdříve musí nároky objektivně kvantifikovat, a že pojišťovna plnila v rámci lhůty pro vyřízení pojistné události (§ 2798 odst. 2 o. z.). Dospěl tak k závěru, že se nárok stal splatným 13. 3. 2024 a od 14. 3. 2024 vzniklo žalobkyni právo domáhat se vůči žalované splatného nároku pořadem práva. Dodal, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3697/2020, neposuzoval otázku délky lhůty k plnění za situace, kdy dlužník projevil připravenost plnit před podáním žaloby prostřednictvím smluvní pojišťovny, jež musela nejprve provést likvidaci pojistné události. V tom se projednávaná věc skutkově liší i od případu posuzovaného rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 4. 2023, č. j. 109 C 14/2021-196, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 3. 2024, č. j. 29 Co 157/2023-222. Úrok z prodlení proto nebyl žalobkyni přiznán za období od 11. 2. 2024 do 13. 3. 2024 a dále za dny, kdy byl dluh částečně plněn (§ 1957 odst. 1 o. z.). O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,6 % (odpovídajícím rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu). Výši nákladů vynaložených žalobkyní na zastoupení advokátem stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), přičemž (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020) vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT.3. Rozsudek okresního soudu napadla v rozsahu výroků II a IV odvoláním žalobkyně. Namítá, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, na věc nedopadá, neboť řeší problematiku odstoupení od smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), avšak v dané věci jde o závazek z deliktního jednání žalované. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II ÚS 2149/17, k této problematice uvedl, že nárok na zaplacení úroků z prodlení oprávněnému vzniká již ode dne následujícího poté, co vyzval povinného k plnění. Tento názor se odráží i v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. v rozhodnutí ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 7 Tdo 1373/2020. Je irelevantní, zda a s kým má škůdce uzavřenu pojistnou smlouvu. Z žádného ustanovení neplyne povinnost žalobkyně připojit k výzvě k plnění důkazy prokazující existenci nároku a jeho výši. Z výzvy žalobkyně je jasné, že požadovala odčinění vytrpěných bolestí v souvislosti s komplikacemi po gynekologickém zákroku, který podstoupila , datum, , Anonymizováno, a to konkrétně při výkonech dne 21. 4. 2021, 29. 6. 2021 a dne 2. 11. 2021. Tyto výkony podstoupila v zařízení žalované, která tak disponovala potřebnou dokumentací. Výzva byla učiněna v situaci, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o odčinění za bolesti vytrpěné v této souvislosti v letech 2019 a 2020. Závěr soudu, že se pohledávka stala splatnou až po likvidaci pojistné události pojišťovnou žalované, vychází z absurdní konstrukce, že dokud nárok poškozeného neuzná za oprávněný škůdcova pojišťovna, není pohledávka poškozeného splatná. Dále namítá, že úrok z prodlení jí náleží i za den, kdy bylo (opožděně) plněno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1450/2008). Ve vztahu k nákladovému výroku namítá, že závěr okresního soudu, že zavinila zpětvzetí žaloby o 21 637 Kč, neodpovídá § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba byla podána důvodně a byla v této části vzata zpět pro chování žalované. Při výpočtu nákladů na zastoupení advokátem okresní soud směšuje dva odlišné a nekompatibilní judikatorní přístupy. Při výpočtu odměny advokáta vyšel z paušální tarifní hodnoty sporu 50 000 Kč, ale na ni roubuje princip poměrného úspěchu ve věci, a to v rozporu s právním názorem Ústavního soudu, podle něhož tarifní hodnota 50 000 Kč přichází ve věcech náhrady nemajetkové újmy v úvahu jen v případě neúspěchu žalobce (viz nález ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22). Byla-li žalobkyně úspěšná v