30 Co 310/2025-93 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované, aby se písemně omluvila žalobci, jeho matce , jméno FO, , jeho otčímovi , jméno FO, , jeho bratrovi , jméno FO, a jeho přítelkyni , jméno FO, za trestní řízení, které probíhalo v souvislosti s křivým obviněním ze znásilnění dítěte, a výrokem II uložil žalobci povinnost nahradit žalované polovinu nákladů řízení ve výši 7 714 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.2. Z odůvodnění se podává, že žalobce se domáhal po žalované písemné omluvy, neboť žalovaná podala na žalobce trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužití dcery , jméno FO, , narozené , datum, . Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že nezletilá dcera se matce (žalované) svěřila, že jí otec (žalobce) „šimrá na přirození“, proto se žalovaná obrátila na Policii ČR. Zahájené trestní stíhání bylo zastaveno. Žalovaná při podání vysvětlení u Policie ČR podle okresního soudu vycházela z náznaků učiněných nezletilou dcerou, neměla tedy v úmyslu žalobce poškodit. Až v průběhu trestního řízení vyšlo najevo, že výpovědi nezletilé nebyly konzistentní, naopak byly vnitřně rozporné, a také byly v rozporu s listinnými důkazy. Žalobu jako nedůvodnou proto okresní soud zamítl. O náhradě nákladů okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za situace, kdy žalovaná byla ve svojí obranou úspěšná, avšak s ohledem na povahu projednávané věci, je podle okresního soudu nepřiměřeně tvrdé, aby žalobce hradil žalované plnou náhradu nákladů řízení. Okresní soud poukázal na to, že žalobce byl trestně stíhán za jeden z morálně nejhorších trestných činů, tedy pro podezření ze znásilnění vlastní nezletilé dcery, je proto pochopitelný jeho postoj, tedy že se cítí být trestním stíháním poškozen. Okresní soud proto podle § 150 o. s. ř. ponížil výši nákladů řízení, které má žalobce žalované nahradit, na polovinu. Náklady řízení v celkové výši 15 428 Kč jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalované advokátem, a to za tři úkony právní služby s odměnou počítanou z tarifní hodnoty 65 000 Kč podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), tedy odměnou ve výši 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před okresním soudem dne 7. 8. 2025), dále paušální náhradou k těmto úkonům ve výši 3 x 450 Kč, náhradou za promeškaný čas ve výši 300 Kč a dále náhradou za daň z přidané hodnoty. Polovina z této částky pak činí 7 714 Kč. Poukázal okresní soud rovněž na to, že výši cestovních nákladů zástupkyně žalované nedoložila, není je proto možné přiznat.3. Proti výroku II uvedeného rozsudku podala žalovaná včasné blanketní odvolání, které nedoplnila ani přes výzvu okresního soudu ze dne 13. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , k odstranění vad odvolání.4. Odvolací soud za splnění podmínek uvedených v § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II o náhradě nákladů řízení, a to i z důvodů, které nebyly žalovanou uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), avšak ve smyslu § 212a odst. 6 o. s. ř. výlučně z takových důvodů, které se týkají toho, co okresní soud řešil ve výroku II napadeného rozsudku. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.7. V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Výrok o náhradě nákladů řízení tak musí být v souladu s průběhem řízení a s úkony účastníků, respektive s obsahem příslušného soudního spisu, a úvaha k němu vedoucí musí být, byť stručně, odůvodněna; jinak zpravidla dochází k porušení práva účastníků na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1694/19).8. Zároveň platí, že § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V předmětné věci není úvaha okresního soudu o naplnění předpokladů pro aplikaci § 150 o. s. ř. vedoucí k částečnému nepřiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 50 % procesně úspěšně žalované zjevně nepřiměřená (neboť pouze v takovém případě ji lze účinně zpochybnit). Okresní soud zhodnotil okolnosti projednávané věci a povahu sporu, poukázal na to, že je pochopitelné, pokud se žalobce cítí být trestním stíháním poškozen, zvláště s ohledem na prověřovaný skutek. Nepřiměřená tvrdost, pro kterou přistoupil okresní soud k aplikaci moderačního práva, je současně způsobilým důvodem pro užití § 150 o. s. ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1525/2001).9. Správně okresní soud také vypočetl výši náhrady nákladů řízení, které jsou tvořeny náhradou za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. d) a. t. z tarifní hodnoty 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast při jednání před okresním soudem dne 7. 8. 2025], dále k těmto úkonům tři paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání soudu a zpět dle § 14 a. t. za dvě započaté půlhodiny v celkové výši 300 Kč. Protože je advokát žalované plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH ve výši celkem 2 678 Kč (tj. 21 % z 12 750 Kč). Souhrnně se tak jedná o částku 15 428 Kč, při aplikaci § 150 o. s. ř. vedoucí k částečnému nepřiznání náhrady nákladů řízení, a to v rozsahu 50 %, se jedná o částku 7 714 Kč.10. Správně rovněž okresní soud uzavřel, že advokát žalované nepředložil soudu doklady, ze kterých by bylo možné vypočítat náhradu cestovních výdajů (tedy technický průkaz vozidla), proto není možné tyto náklady žalované přiznat.11. Z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06, nebo nález ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 215/09) plyne kromě jiného také to, že součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek (vyplývající v obecné rovině z práva na spravedlivý proces) je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Jinak řečeno, z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1605/15).12. K aplikaci moderačního práva Ústavní soud dále v nálezu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 727/2000, uvedl, že podle § 150 o. s. ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Nedá-li obecný soud v řízení najevo, že uvažuje o použití § 150 o. s. ř., a nevytvoří-li tak procesní prostor k tomu, aby se účastníci řízení mohli k takovému postupu vyjádřit, postupuje v rozporu s jejich právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. III. ÚS 3396/24).13. V projednávané věci okresní soud pochybil, když neupozornil žalovanou, že zvažuje uplatnění moderačního práva a neposkytl jí prostor k tomu, aby se k eventuálnímu uplatnění moderačního práva vyjádřila. Toto pochybení však nemá vliv na sp