35 Co 58/2025-143 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované zaplatit žalobci na vypořádání podílu částku 3 952 625,88 Kč, výrokem II zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 4 331 906,33 Kč a výrokem III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované v žalobě specifikované movité věci a žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 450 000 Kč, představující polovinu hodnoty těchto movitých věcí, a dále částku 8 284 532 Kč představující součet splátek, které byly dle žalobce zaplaceny z jeho výlučných prostředků na závazky ve společném jmění manželů. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu vypořádání movitých věcí ve společném jmění manželů (okresní soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením č. j. 15 C 320/2022-92 ze dne 5. 11. 2024) a předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení 8 284 532 Kč. Žalobce ohledně této částky tvrdil, že v průběhu manželství, které bylo rozvedeno ke dni 27. 8. 2021, uzavřeli účastníci dne 6. 12. 2011 smlouvu ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Ivou Pánkovou pod sp. zn. NZ 218/2011, kterou došlo ke zúžení společného jmění manželů. Dle notářského zápisu nabyla žalovaná do svého výlučného vlastnictví veškeré nemovitosti ve společném jmění manželů a dále bylo ujednáno, že veškerý majetek, který některý z účastníků nabude ode dne podpisu smlouvy, netvoří předmět společného jmění manželů, ale tvoří předmět výlučného vlastnictví toho z účastníků, který majetek nabyl. Účastníci se zároveň dohodli, že podpisem smlouvy jsou zcela vypořádáni a žádný nebude druhému z účastníků vyplácet finanční či jiné vyrovnání. Dále účastníci prohlásili, že ve společném jmění manželů ke dni podpisu této smlouvy není žádný závazek, a pokud by v budoucnu byl zjištěn závazek patřící do společného jmění, pak tento závazek je povinen uhradit ten z účastníků, kterému závazek vznikl. Prohlášení účastníků obsažené v tomto bodě však nebylo pravdivé, protože ke dni sepisu notářského zápisu měli účastníci sjednány dva závazky, a to na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 23. 6. 2008, reg. č. , Anonymizováno, , (dále jen „smlouva č. 1“), ve výši 6 060 000 Kč a smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 20. 4. 2009, reg. č. , Anonymizováno, , (dále jen „smlouva č. , hodnota, “), ve výši 5 000 000 Kč. Protože na tyto závazky, které byly součástí společného jmění manželů účastníků, uhradil žalobce po zúžení společného jmění manželů celkem 8 284 532,21 Kč (na dluh ze smlouvy č. 1 od prosince 2011 do května 2019 částku 4 666 804,41 Kč a na dluh ze smlouvy č. 2 od prosince 2011 do června 2019 částku 3 617 727,80 Kč ), a protože finanční prostředky z těchto úvěrů byly použity na nákup nemovitostí, jež nabyla žalovaná na základě předmětného notářského zápisu, požaduje po žalované uhradit celou jím vynaloženou částku, tedy 8 284 532,21 Kč. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ujednání v notářském zápisu o tom, že jsou účastníci vypořádáni a žádný z účastníků nebude druhému účastníku vyplácet finanční či jiné vyrovnání, je „generální klauzulí, která rekapituluje a utvrzuje ujednání v předchozích článcích“ a nemůže změnit nic na skutečnosti, že účastníci měli v době jeho sepisu společné závazky ze smluv č. 1 a č. , hodnota, , které spadaly do společného jmění a nebyly vypořádány. Dle okresního soudu tak má žalobce právo na polovinu toho, co ze svých výlučných prostředků uhradil na tyto společné závazky, jak stanovuje ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákoníku. Protože žalobce uhradil na dluh ze smlouvy č. 1 za období od prosince 2011 do května 2019 částku 4 666 804,41 Kč a na dluh ze smlouvy č. 2 od prosince 2011 do června 2019 částku 3 238 447,35 Kč, což dokládají výpisy z účtu č. , č. účtu, , který je veden na jméno žalobce, dospěl okresní soud k závěru, že žalobci náleží polovina z jím uhrazené částky 7 905 251,76 Kč, tedy 3 952 625,88 Kč. Vyhověl proto okresní soud žalobě v požadavku na zaplacení částky 3 952 625,88 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tedy v částce 4 331 906,33 Kč žalobu zamítl. Nákladový výrok odůvodnil okresní soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu tím, že v daném případě neshledal žádné zvláštní důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů jedné ze stran v řízení mající povahu tzv. iudicii duplicis.2. Proti výroku I rozsudku okresního soudu vyhovujícímu žalobě v požadavku na zaplacení částky 3 952 625,88 Kč se žalovaná včas odvolala. Namítala, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po právní stránce. Notářským zápisem byl dle bodu čtyři odstavec šestnáct vypořádán veškerý majetek patřící do společného jmění manželů, s výjimkou obvyklého vybavení společné domácnosti. Pokud pak v bodu pět odstavec čtyři notářského zápisu bylo dohodnuto, že pokud by v budoucnu byl zjištěn závazek patřící do společného jmění, pak tento závazek je povinen hradit ten z účastníků, kterému závazek vznikl, tak tímto ujednáním si účastníci vypořádali veškeré své tehdy existující závazky, tedy i ty, které v notářském zápisu nejsou výslovně uvedeny. Nelze proto přijmout závěr okresní soudu, že by ke dni podání žaloby existovaly závazky, které spadají do společného jmění účastníků a které by bylo možné vypořádat soudní cestou. V notářském zápisu účastníci jasně a srozumitelně projevili svůj úmysl a vůli vypořádat veškeré své závazky patřící do společného jmění manželů, a v tomto smyslu je třeba dohodu účastníků vtělenou do notářského zápisu vykládat. V souvislosti se zúžením společného jmění na obvyklé vybavení domácnosti jsou zcela vypořádáni, neboť v bodu pět bylo dohodnuto, že žádný z účastníků nebude druhému vyplácet finanční či jiné vyrovnání, a to nyní ani v budoucnosti. Dovozuje z toho žalovaná, že okresní soud v rozporu s touto částí notářského zápisu povinoval žalovanou k úhradě finanční částky. Dále žalovaná zdůraznila, že její nesprávný právní názor, způsobený absencí právního vzdělání, ohledně toho, které závazky spadají do společného jmění manželů, nemůže mít vliv na platnost dohody účastníků ohledně způsobu vypořádání závazků dle bodu pět notářského zápisu a ani na platnost dohody o tom, že účastníci vůči sobě nebudou požadovat žádné finanční vyrovnání. Nelze pak dle žalované nahlížet na toto prohlášení jako na zkracující žalobce na jeho právech, protože měl možnost se svých práv vůči žalované z důvodu uhrazených úvěrů domáhat z titulu vypořádání spoluvlastníků, a tedy uplatnit svůj regresní nárok vůči spoludlužníku žalobou na vypořádání spoluvlastnictví, a nikoliv žalobou na vypořádání společného jmění manželů. Pokud by byl správný názor okresního soudu o povinnosti žalované zaplatit žalobci finanční vyrovnání za vypořádání závazku spadajícího do společného jmění manželů, vznikla by tím dle žalované absurdní situace, kdy by zároveň vzniklo žalované vůči žalobci právo na náhradu škody způsobené porušením smluvního ujednání v bodu šest notářského zápisu, tzn. porušením ujednání o tom, že si strany nebudou nic vyplácet. Nadto žalovaná namítá, že okresní soud nesprávně zhodnotil výpisy poskytnuté bankou k úvěrovým hypotečním smlouvám, z nichž zohlednil při stanovení částky k vypořádání pouze platby úvěru provedené žalobcem a nikoli ostatní platby. Tyto platby okresní soud pouze odečetl od celkové splacené částky úvěru, ale nezohlednil je jako platby žalované, přičemž však při stanovení konečné částky vypořádání je třeba vzájemně porovnat částky zaplacené každým z účastníků. Při existenci pouze dvou úvěrových dlužníků je z povahy věci zřejmé, že platby, které neprovedl jeden z účastníků, provedl druhý z účastníků. Nesprávná je proto částka k vypořádání ve výši poloviny plateb uhrazených žalobcem. Vedle toho považuje žalovaná rozhodnutí okresního soudu za velmi nespravedlivé, neboť žalobce použil finanční prostředky získané z předmětných úvěrů výlučně pro své potřeby (tzn. nikoliv k účelu stanovenému v úvěrových smlouvách). Protože žalovaná z těchto finančních prostředků neměla žádný prospěch, a přesto je zčásti splácela, je třeba i z tohoto důvodu na požadavek žalobce na zaplacení žalované částky nahlížet jako na nemorální. Navrhuje proto změnu napadeného výroku tak, aby byla žaloba i ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.3. Žalobce vyjádřil s odvoláním nesouhlas s tím, že považuje rozhodnutí okresního soudu za věcně správné. Na tvrzení žalované je dle žalobce třeba nahlížet jako na nepravdivé a účelově zkreslené. Účastníci, respektive jejich právní zástupci (notářský zápis byl uzavírán v zastoupení obou účastníků), zcela zjevně závazky spadající do společného jmění manželů při sepisu notářského zápisu notářce nesdělili, a naopak v rozporu se skutečností uváděli, že žádné závazky spadající do společného jmění manželů nemají. Z tohoto dle žalobce vyplývá, že vypořádány tyto společné závazky být nemohly. Jelikož účastníky obou předmětných úvěrových sm