36 Co 229/2025-173 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalobu žalobkyně zamítl a výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 32 730,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (správně žalovaného).2. Okresní soud rozhodoval o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala uložení povinnosti žalovanému hradit jí výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 3. 2024. Okresní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že účastníci jsou manželé, jejich manželství dosud trvá a základní předpoklad pro rozhodnutí ve smyslu § 697 občanského zákoníku je tak dán. Nárok žalobkyně je vymezen od 1. 3. 2024 v souladu s žalobním podáním do budoucího zániku manželství. Okresní soud zjistil, že účastníci nevedou společnou domácnost a jejich úroveň je odlišná, když žalobce je osobou výdělečně činnou s příjmem 26 000 Kč, žalovaná pobírá starobní důchod, příspěvek na péči a příspěvek na mobilitu. Žalobkyně disponuje úsporami ve výši 100 000 Kč. Její náklady tvoří měsíční výdaje spojené s bydlením ve vlastním bytě, kdy po zohlednění vrácené částky za zúčtovací období roku 2023 vychází skutečná výše nákladů na bydlení na 4 600 Kč měsíčně, má náklady na energie na chalupě v , Anonymizováno, 200 Kč za plyn a 890 Kč za elektřinu a za platby za sociální služby vydává 2 000 Kč. Náklady žalovaného tvoří podnájem ve výši 10 000 Kč, za televizi, internet a telefon platí 2 300 Kč měsíčně, má výdaje s náklady na energie na chalupě ve , adresa, 410 Kč měsíčně, za cestu do zaměstnání vynaloží 560 Kč měsíčně, za pojistku auta 3 568 Kč ročně a pojistku chalupy 4 192 Kč ročně. Po odpočtu výdajů od příjmů na straně žalovaného činí jeho měsíční disponibilní zůstatek 11 730 Kč a po odpočtu výdajů od příjmů žalobkyně činí její měsíční disponibilní zůstatek 11 967 Kč. Celková částka finančních prostředků obou manželů činí součet těchto částek, což je částka, s níž by manželé nakládali, kdyby hospodařili ve společné domácnosti. Aby tedy byla životní úroveň obou manželů stejná, připadla by na každého z nich polovina tohoto součtu a vzhledem k tomu, že žalobkyně disponuje s částkou, která je nepatrně vyšší, než kterou disponuje žalovaný, byl její návrh jako nedůvodný zamítnut a úspěšnému žalovanému byly přiznány náklady řízení za zastoupení advokátem. Pokud jde o náklady řízení, vyšel okresní soud z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal náhradu nákladů sestávajících z 5 úkonů právní služby po 5 020 Kč, 3 paušálních náhrad po 450 Kč, 2 paušálních náhrad po 300 Kč a 21 % DPH, dohromady 32 730,50 Kč.3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně a navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že její žalobě zcela vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení, případně aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně namítá, že rozsudek okresního soudu je zcela v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a to zejména s ohledem na nesprávné posuzování závěrů o stejné hmotné a kulturní úrovni. Poukazuje na to, že soud nemůže vycházet pouze z výší příjmů manželů, ale též z osobních, rodinných a majetkových poměrů manželů a jejich konkrétních potřeb. Pokud se zaměřil jen na majetkovou situaci, je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Odvolatelka má za to, že soud pouze přihlížel k výši příjmů, avšak nikterak nezohlednil, kdo se staral o rodinnou domácnost, nezohlednil ani , podezřelý výraz, stav a absolutní ztrátu sociálního života na její straně. Nezabýval se otázkou její odkázanosti na sociální služby a na třetí osoby, které jí umožňují zapojit se do života, aby nebyla izolována. Poukazuje na to, že před rozpadem manželství spolu účastníci často jezdili na své nemovitosti ve Svoru a Žibřidicích, kde se rekreovali a trávili společné chvíle a žalovaný ji také vozil k lékaři. Soudce se taktéž vůbec nezabýval jejím , podezřelý výraz, stavem, přestože požívala plný invalidní důchod téměř 30 let, o čemž žalovaný věděl. Opuštěním rodinné domácnosti žalovaným došlo ke snížení odslužnosti odvolatelky a proto je odkázána i na pomoc , podezřelý výraz, dopravní služby, když ne vždy má nárok na sanitu a je odkázána i na taxislužbu. Došlo tedy ke snížení její hmotné a kulturní úrovně, a proto má zato, že její žaloba je důvodná.4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že jeho příjmové a majetkové poměry zůstaly od rozhodnutí okresního soudu nezměněné. Tvrzení žalobkyně o důvodech rozvratu považuje za účelové. K ukončení manželství došlo po dlouhém období citového a praktického odcizení, když opustil společnou domácnost cítil se na 70 let, měl psychické problémy a musel vyhledat péči odborníků. Nemohl ani pokračovat v práci u CNC strojů. Ve svazku s žalobkyní byl nešťastný a měl obavu, aby jeho psychika nenarušila fyzické zdraví. Žalobkyně jej opakovaně vyhazovala z bytu a zakazovala mu stýkat se s jeho rodinou. Žalobkyně je osobou v důchodovém věku, disponuje stabilním, garantovaným důchodem, má zajištěné bydlení a její , podezřelý výraz, stav jí umožňuje základní soběstačnost a má běžnou životní úroveň.5. Krajský soud přezkoumal při nařízeném jednání rozsudek okresního soudu, včetně řízením, které předcházelo jeho vydání a odvolání žalobkyně důvodným neshledal.6. Výživné mezi manžely je řízením sporným a okresní soud při posuzování nároku žalobkyně správně vycházel ze zjištěného skutkového stavu, který účastníci v souladu s ustanovením § 120 odst. 1 o. s. ř. svojí aktivitou určili. Vycházel tedy z tvrzení účastníků a jimi navržených důkazů. Jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 26. 3. 2025, účastníci byli okresním soudem řádně poučeni podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k systému neúplné apelace, kterým je ovládáno odvolací řízení ve věcech sporných, účastníci nemohou v odvolacím řízení uplatňovat skutečnosti a důkazy, které mohli uplatnit před soudem I. stupně, s výjimkou skutečností a důkazů vyplývajících z ustanovení § 205a občanského soudního řádu.7. Okresní soud posuzoval nárok žalobkyně na výživném manželky za dobu od 1. 3. 2024, když žaloba byla podána 20. 2. 2024 za situace, kdy manželství účastníků trvalo. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě učinil správná skutková zjištění, na která krajský soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje. Učinil správný závěr o tom, že hmotná a kulturní úroveň manželů byla v době, za kterou je požadováno výživné manželky, shodná.8. Odvolací soud doplnil řízení v souladu s ustanovením § 205a písm. f) o. s. ř. ve spojení s § 120 odst. 2 o. s. ř. o důkaz, který nastal po vyhlášení napadeného rozhodnutí, a to o rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, č. j. 36 Co 299/2024-110 ze dne 10. 4. 2025, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 6. 2024, č. j. 51 C 185/2023-71, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 5. 2025. Z odůvodnění citovaného rozsudku krajský soud zjistil, že manželství účastníků je nefunkční po všech stránkách manželského soužití, o čem svědčí i skutečnost, že manželka 2× sama podala návrh na rozvod manželství, poprvé jej vzala zpět údajně pro žádost manžela, podruhé vzala návrh na rozvod manželství zpět proto, že se jí měl zhoršit zdravotní stav, pro který však původně trvala na co nejrychlejším projednání věci. Manželka nakonec přiznala, že její zájem na zachování manželství je ryze ekonomický, a že by potřebovala někoho, kdo by o ni pečoval a staral se o domácnost. Již okresní soud vyzdvihl z výslechů účastníků patrný vzájemný nepřekonatelný odpor, u manžela se toto projevilo na zdravotním stavu, kdy byl psychiatricky léčen s anxiózně depresivním , podezřelý výraz, v reakci na matrimoniální zátěž a byl , podezřelý výraz, na psychoterapeutickém oddělení Krajské nemocnice v Liberci v květnu až červnu 2023. Dále z odůvodnění rozsudku vyplývá, že nepříznivá situace v manželství účastníků trvá již minimálně od roku 2021, v souvislosti s prvním návrhem na rozvod manželství. Bylo prokázáno, že manžel v dubnu 2023 opustil společnou domácnost v bytě ve výlučném vlastnictví manželky ve , Anonymizováno, a žil na chalupě ve , Anonymizováno, . Manželé spolu nijak nekomunikují a každý si žije za své prostředky. Osobně se viděli pouze v rámci řízení o výživném manželky u Okresního soudu v , adresa, v březnu 2025, kam manželka přišla sama bez doprovodu se svým právním zástupcem. Z tohoto rozsudku dále vyplývá, že manželé spolu dlouhodobě netrávili volný čas, vzájemné vztahy byly a jsou vyhrocené, manželé k sobě nemají kladný citový vztah, nemohou se vystát a v podstatě si přijít na jméno. Neshodovali se na způsobu financování společné domácnosti či nemovitých věcí ve společném jmění manželů, intimně se nestýkali, v manželství nebyly naplněny sexuální potřeby manžela, manžel přestal manželce, která měla jít na operaci kolena poskytovat péči i v souvislosti s tím, že sám byl psychiatricky léčen a hospitalizován. V manželství tak nebyla