8 Co 296/2025-64 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76 277,11 Kč spolu s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu do částky 6 050,22 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 087,33 Kč od 20. 12. 2024 do 15.2.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 810,22 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 76 277,11 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 476,88 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 429,59 Kč (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 967 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , včetně dodatku ze dne 11. 3. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které měla žalobkyně převzít povinnost žalované poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu ve výši 15,50 % ročně, žalovaná měla v pravidelných splátkách úvěr vrátit do 15. 11. 2028. Smlouvu měla žalovaná podepsat prostřednictvím aplikace Mobilní banka. Stejným způsobem žalovaná podepsala i listinu Standartní informace o spotřebitelském úvěru, součástí úvěrového vztahu byly i všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby, které žalovaná nepodepsala, a rovněž sazebník poplatků. Žalovaná čerpala částku 80 000 Kč a vrátila žalobkyni 3 722,89 Kč, poskytnuté prostředky dále nesplácela, ačkoliv o to byla žalobkyní několikrát upomenuta, a to i formou předžalobní výzvy. K tomu, jak žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, okresní soud zjistil, že žalovaná měsíčně platila nájemné ve výši 16 300 Kč ze svého běžného účtu, který vykazoval v listopadu 2023 zůstatek ve výši 1 032,09 Kč, byla svobodná, bydlela u rodičů, kterým platila 4 000 Kč měsíčně a její příjem činil 28 000 Kč měsíčně, hradila si pojištění částkou 282 Kč a její ostatní měsíční výdaje činily 1 500 Kč. Účastnice spolu dále uzavřely smlouvu o elektronickém podpisu a bankovní identitě, z níž okresní soud naznal, že se žalovaná zavázala pro smluvní vztahy se žalobkyní používat elektronický podpis s tím, že metody pro vytváření elektronického podpisu s identifikačními údaji žalované představují bankovní identitu žalobkyně. Po právní stránce okresní soud věc hodnotil podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v první řadě však podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále již jen z. č. 297/2016 Sb.), zabýval se totiž prvotně tím, zda smlouva o úvěru byla žalovanou podepsána. Dovodil, že smlouva o úvěru nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána, byla signována prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně, přičemž však není zřejmé, kdo ji použil, kdo takto na dálku s žalobkyní komunikoval, není jisté, že to byla vskutku žalovaná. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že prostý elektronický podpis na smlouvě je podpisem žalované, což mohlo být učiněno prohlášením žalované, která však v řízení zůstala pasivní. Ostatní nepřímé, důkazy v podobě toho, že běžný účet, na který byly prostředky čerpány, je účtem žalované, a že právě z něj byl úvěr splácen, jsou nedostatečné, neboť z nich lze dovodit toliko pravděpodobnost, že smlouvu o úvěru podepsala žalovaná, vždy však zůstane prostor pro pochybnosti, že podpis ve skutečnosti připojil například člen její domácnosti. Okresní soud uzavřel, že nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s žalobkyní o uzavření smlouvy o úvěru. Nebyla tak dodržena písemná forma smlouvy o úvěru, jež je stanovena obligatorně, smlouva o úvěru je z toho důvodu podle § 104 ZSÚ ve spojení s § 588 o. z. neplatná. Pro úplnost okresní soud uvedl, že smlouva o úvěru by byla absolutně neplatná i z toho důvodu, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Listiny, které žalobkyně v tomto ohledu předložila, si vzájemně protiřečí, z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná platila nájemné ve výši 16 300 Kč měsíčně, na druhou stranu žalovaná tvrdila, že bydlí u rodičů a přispívá jim na domácnost částkou 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud se dále zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Uzavřel, že k bezdůvodnému obohacení došlo, neboť žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 80 000 Kč, tu měla žalovaná vrátit, avšak uhradila pouze 3 722,89 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 76 277,11 Kč. Okresní soud dále dovodil, že žalovaná je v prodlení se splácením dlužné částky, a to od 15. 2. 2025, tedy ode dne následujícího po dni, kdy ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu, ode dne následujícího tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalobkyni, která měla poměrný úspěch ve výši 76,66 %, přiznal 53,32 % jejích nákladů řízení, které sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 294 Kč a dále z nákladů zastoupení, které okresní soud určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“; srov. bod 41 odůvodnění rozsudku okresního soudu).3. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas s tím, jak na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval zejména ZSÚ a zákon č. 297/2016 Sb. Žalovaná smlouvu o úvěru podepsala elektronickým podpisem. Žalovaná před tím obdržela od žalobkyně Komerční osobní certifikát, jež slouží pro autentizaci do služeb žalobkyně včetně přímého internetového bankovnictví, udělení certifikátu je založeno na předchozím důvěryhodném ověření identity klienta, který se fyzicky dostaví do prostor žalobkyně a předloží platné osobní doklady, jež jsou žalobkyní ověřeny. Smlouva o úvěru byla podepsána na základě soukromého klíče – certifikátu, který má žalovaná ve své moci pod svou výhradní kontrolou, ID žalované bylo 293647456. Následně smlouvu podepsali elektronickým podpisem příslušní zaměstnanci žalobkyně a smlouva o úvěru proto byla dne 16. 11. 2023 mezi účastnicemi platně uzavřena. Ustanovení § 7 zák. č. 297/2016 Sb. propůjčuje všem druhům elektronického podpisu účinky vlastnoručního podpisu. Nedohodnouli se účastníci dvoustranného právního jednání jinak, postačí k jejich jednání v písemné formě připojit „jiný“ podpis (jiný typ elektronického podpisu). Dodala, že uvedené podepisování listin je zcela relevantním a běžně užívaným způsobem. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že ji v případě žalované prověřila řádně a dostatečně. Z výpisu z účtu žalované bylo patrné, že průměrný čistý měsíční výdělek žalované za období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru činil 33 166 Kč. Výpis z účtu je třeba považovat za dostatečný a relevantní důkaz k prokázání skutečností, které z něj vyplývají, zákon nikde nestanoví, že by bylo nutno příjem zjišťovat jinak, například z výplatní pásek. Pokud jde o výdaje, žalobkyně opět vycházela z údajů o nákladech na bydlení, které jsou patrné z běžného účtu žalované, konkrétně z toho, že platí nájemné ve výši 16 300 Kč měsíčně, ohledně ostatních výdajů vzala v potaz to, co uvedla samotná žalovaná, tedy, že její ostatní měsíční výdaje činí 1 782 Kč a výdaje ve výši životního minima, vedle toho žalovaná potřebovala měsíčně částku 1 744 Kč na úhradu svých dluhů u žalobkyně. Takto bylo zjištěno, že příjmy žalobkyně činily 33 166 Kč měsíčně, výdaje 24 446 Kč měsíčně, uvedené skutečnosti ještě byly prověřeny za pomoci výstupů z celé řady registrů a databází a byly verifikovány ve skóringovém modelu. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že obecně po poskytovateli úvěru nelze požadovat, aby veškeré výdaje dlužníka objektivně ověřil, mimo jiné i proto, že při ověřování úvěruschopnosti musí dbát na ochranu soukromí žalovaného. Podstatné obecně je, aby se úvěrující subjekt nespolehl jen na informace předložené úvěrovaným, ale prověřil je i jinak, případně je dosadil do vytvořených ekonomických modelů. Jejich aplikaci ostatně přitakává i odborná literatura, například Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru vydaný v roce 2017 v nakladatelství C.H.Beck, ve kterém je uvedeno, že již před více než třiceti lety bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti ostatně nastává pouze tehdy, když žalovaný není úvěr schopen splácet, neměl mu tedy být vůbec poskytnut. V daném případě však žalobkyně o úvěruschopnosti žalované neměla pochyb, neboť bylo zjištěno, že jí