84 Co 265/2025-79 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 4 840 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě podané na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru a zároveň smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč tak, že uvedenou částku převedla žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Podle úvěrové smlouvy měl žalovaný svůj závazek vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem z úvěru, celkem tedy částku 10 400 Kč, splnit dne , datum, . Na svůj dluh vůči žalobkyni žalovaný ničeho neuhradil. Částka 8 000 Kč požadovaná žalobkyní představovala jistinu dluhu z úvěrové smlouvy, dále žalobkyně požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a- 2 400 Kč jako smluvní úrok v denní sazbě 1,00 % dle čl. 2. smlouvy o úvěru, ode dne , datum, do dne , datum, ,- 980 Kč jako náklady za dvě žalovanému zaslané upomínky podle čl. 2. smlouvy,- 4 840 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s vrácením poskytnuté částky, za dobu od , datum, do dne podání žaloby,3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.4. Okresní soud vyšel na podkladě provedeného dokazování ze zjištění, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , která měla být podle tvrzení žalobkyně uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, neobsahuje elektronický podpis žalovaného. Bylo pouze uvedeno, že smlouva měla být podepsána zasláním SMS kódu žalovaným.5. Z listiny nazvané potvrzení o přijaté platbě okresní soud zjistil, že dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč.6. Z potvrzení o přijaté platbě vyplynulo, že na účet žalobkyně byla dne , datum, připsána částka 1 Kč z účtu č. , č. účtu, se jménem žalovaného jako odesílatele. Okresní soud však konstatoval, že z tohoto důkazu nevyplývá, že majitelem uvedeného účtu byl ke dni , datum, stále žalovaný.7. Posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet prokazovala žalobkyně předložením výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, , který si před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala. Z uvedených výpisů vyplynulo, že žalovaný je majitelem uvedeného účtu a je mu na něj mimo jiné vyplácen příjem ze zaměstnání.8. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Jelikož žalobkyně neprokázala ani tvrzení, že na účet žalovaného zaslala částku 8 000 Kč, okresní soud žalobu zamítl. O povinnosti důkazní okresní soud žalobkyni nepoučoval, neboť ta se nedostavila k jednání.9. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.10. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu odvoláním. Namítala, že smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána pomocí unikátního SMS kódu. Kontraktační proces probíhal tím způsobem, že žalovaný na webovém rozhraní žalobkyně zadal své osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště) a informace o svých příjmech a výdajích. Následně nahrál kopii svého občanského průkazu do svého klientského profilu a poskytl podklady pro ověření úvěruschopnosti. Dále se zavázal poskytnout žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, za účelem ověření totožnosti. Po přijetí této platby byla smlouva o úvěru a rámcová smlouva o úvěru podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Odvolatelka odkázala na článek 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“). Zároveň odkázala na § 561 odst. 1 o. z. s tím, že při právním jednání učiněném elektronickými prostředky lze písemnost podepsat elektronicky. Dále uvedla, že domníval-li se okresní soud, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, měl nárok žalobkyně vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že účet, na nějž žalobkyně zaslala dne , datum, částku 8 000 Kč, patřil k uvedenému dni žalovanému. Patřil-li totiž tento účet žalovanému ke dni , datum, , kdy z něj žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku , částka, , pak musel žalovanému patřit i nadále, neboť banky neumožňují přenositelnost čísel účtů mezi různými klienty. Žalovaný byl stálým klientem žalobkyně, úvěr, který je předměte řízení, byl již pátým v pořadí. Všechny čtyři předchozí úvěry, které byly rovněž vyplaceny na č. , č. účtu, , žalovaný řádně uhradil. Jelikož byl žalovaný stálým klientem žalobkyně, nepožadovala žalobkyně již ověření jeho totožnosti při uzavření další úvěrové smlouvy provedením korunové platby. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.11. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k odvolacímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, se nedostavil.12. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.13. Z ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.14. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.15. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.16. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.17. Podle čl. 25 bod 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Odvolací soud nepovažuje za správný názor žalobkyně, že autorizační kód zaslaný osobou jednající s žalobkyní při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru má náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód považovat za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby. Úvěrová smlouva ze dne , datum, tedy nebyla elektronicky podepsána.20. Ze shora citovaného znění § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými komunikačními prostředky je písemná forma zachována za předpokladu, že technické prostředky použité pro učinění právního jednání umožňují- zachytit obsah jednání a- určit totožnost jednající osoby.21. Odvolací soud se (shodně jako soud prvního stupně) proto dále zabýval otázkou, zda popsaný způsob učinění právního jednání naplnil hypotézu právní normy vtělené do § 562 odst. 1 o. z.22. Je zřejmé, že elektronické prostředky použité v kontraktačním procesu žalobkyní umožnily zachytit obsah jednání, když umožnily zaslání textu návrhu na uzavření smlouvy adresátovi.23. Pokud jde o otázku,