95 Co 158/2025-96 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 237,23 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu pro částku 20 976,60 Kč, úrok ve výši 7 820,36 Kč, úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 218,42 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.971,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.)2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 107 213,83 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 218,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7 820,36 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 104 773,83 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení. Podle žaloby účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2022 smlouvu o úvěru na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 96 měsíčních anuitních splátkách po 1 828 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje od 15. 5. 2022. Žalovaný začal splácet dne 15. 4. 2022, kdy uhradil částku 528 Kč. První pravidelnou splátku jistiny žalovaný uhradil dne 15. 5. 2022. Žalovaný uhradil na jistině částku 15 226,17 Kč, na obchodním úroku částku 15 934,60 Kč a na poplatcích částku 2 602 Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 19. 9. 2023. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy, a proto žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 3. 2024. Jelikož žalovaný dlužné splátky do 8. 5. 2024 neuhradil, žalobkyně úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 20. 3. 2023 ke dni 8. 5. 2024 zesplatnila. Po dni zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 30. 5. 2024 činí 116 252,61 Kč a skládá se z jistiny 104 773,83 Kč, poplatků ve výši 2 440 Kč (poplatek za pojištění 7/2023 až 4/2024, tj. 10 x 144 Kč, celkem 1 440 Kč, poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč, tj. 2 x 500, celkem 1 000 Kč), obchodního úroku ve výši 7 820,36 Kč (za období od 16. 8. 2023 do 30. 5. 2024 činila 7 907,07 Kč, avšak žalobkyně požaduje pouze částku 7.820,36 Kč) a úroku z prodlení ve výši 1 218,42 Kč (úrok z prodlení ke dni 30. 5. 2024 činí 1 604,91, avšak žalobkyně požaduje pouze částku 1 218,42 Kč). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.3. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela nejen z informací poskytnutých žalovaným (spotřebitelem), ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to jak zdrojů veřejně dostupných, tak především ze zdrojů neveřejných. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. V BRKI a NRKI žalobkyně zjistila, že u žalovaného nebyl evidován žádný negativní záznam. V registru SOLUS ani v interní databázi žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. V CEE žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Následně žalobkyně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022 žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrnou výši čistého měsíčního příjmu za období 8 měsíců ve výši 18 180 Kč. Pokud jde o výdaje, posuzovala žalobkyně nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaným uvedenou částku na bydlení porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu a započítala částku vyšší, vyplývající ze statistických údajů. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 13 195 Kč, které se skládaly z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2 516 Kč, výdajů na bydlení 5 156 Kč a částky představující životní minimum 3 860 Kč, dále uvedl výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a výdaje na závazky u žalobkyně ve výši 1 663 Kč. Žalobkyně porovnala částku ověřených příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 17,36 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevná. Žalovaný také uhradil 17 splátek, tedy byl schopen úvěr splácet, a proto má žalobkyně za to, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena řádně.4. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal dne 29. 3. 2022. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20. 3. 2024, odeslaným dne 21. 3. 2024, celý dluh ke dni 8. 5. 2024 zesplatnila. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně prověřila dle prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2022 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 18 180 Kč (který žalobkyně ověřila z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 22. 3. 2022). V případě příjmů tyto doloženy byly, avšak žalobkyně měla žalovaného podrobit podrobnějšímu prověřování, kdy ze žádosti žalovaného vyplývá, že jeho pracovní poměr byl uzavřen pouze na dobu určitou, a to do 30. 6. 2022. Samotná smlouva o úvěru stanovila splacení úvěru do 15. 3. 2030. Žalovaný nedoložil a žalobkyně ani netvrdila, že by jí žalovaný prokázal jistotu nebo alespoň možnost dalšího zaměstnání. Skutečnost, že žalovaný měl v době sjednání úvěru uzavřený pracovní poměr pouze na dobu určitou a nedoložil možnost dalšího prodloužení či zaměstnání měla mít dozajista vliv na podrobnost zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením 5 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč a pojištění 2 016 Kč, tj. 7 516 Kč. Žalobkyně počítala s celkovými výdaji 11 532 Kč. Okresní soud uzavřel, že mu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Podle okresního soudu se žalobkyně nezajímala o faktické výdaje žalovaného (který uvedl výdaje ve výši 7 516 Kč), kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými doloženými výdaji žalovaného. Žalobkyně pro žalovaného vedla bankovní účet, kdy tak měla k dispozici případné výpisy z bankovního účtu žalovaného. Tyto bankovní výpisy dozajista poskytují personifikovaný přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně však údaje z bankovních výpisů žalovaného nepoužila (žádné okresnímu soudu ani nepředložila) a zvolila obecnou, a především podpůrnou metodu za využití statistických dat. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U výdajů žalovaného se podle okresního soudu žalobkyně nezajímala o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto