95 Co 294/2025-91 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 940 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od 1. 6. 2024 do zaplacení, do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), co do zbývající částky žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení 198 Kč, rovněž do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovanou byla dne 25. 1. 2021 uzavřena úvěrová smlouva (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které byla žalované poskytnuta částka 160 000 Kč, při úroku 9,49 % ročně. Za sjednání úvěru byl žalované účtován poplatek 3 200 Kč. Úvěr měl být splacen v 54 měsíčních splátkách po 3 716 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná předložila výpis z účtu za období části října 2020 až prosince 2020. Z něj vyplývá příjem 10 800 Kč z rodičovského příspěvku. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 150 060 Kč (včetně poplatku 3 200 Kč). Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neověřila skutečné poměry žalované, zejména skutečné výdaje na živobytí a zejména bydlení, respektive když dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně. Okresní soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledně tomuto právnímu posouzení přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 9 940 Kč, ke které dospěl tak, že od jistiny poskytnutého úvěru 160 000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 150 060 Kč.3. K jistině okresní soud přiznal část zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2024 do zaplacení. Výši úroku z prodlení vázal na dobu uzavření smlouvy. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se jedná o „relativně vysoké plnění“.4. Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl, a to včetně zbývajícího příslušenství.5. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s ohledem na poměrný úspěch účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to dle obsahu proti části výroku I., a dále proti výrokům II. a III., neboť má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když nesprávně určil výši zákonného úroku z prodlení. Uvedla, že se neodvolává do skutkových zjištění ani do posouzení úvěruschopnosti žalované, ale výlučně do právního posouzení výše úroku z prodlení a určení lhůty k plnění.7. Namítala, že okresní soud odůvodnil krácení zákonného úroku z prodlení tím, že smlouva o úvěru byla údajně od počátku neplatná, a že věřitel úmyslně odložil zesplatnění závazku s cílem inkasovat vyšší úrokovou sazbu. Takový závěr je podle odvolatelky nepřijatelný z hlediska právní jistoty, předvídatelnosti práva i ustálené judikatury. Zákonný úrok z prodlení je upraven nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jako pevně stanovená sazba: repo sazba ČNB platná k prvnímu dni prodlení zvýšená o 8 procentních bodů. K datu 1. 1. 2024 činila repo sazba 6,75 %, takže zákonný úrok z prodlení činí 14,75 % ročně. Tato sazba je pevně stanovena právním předpisem a její snížení není věcí soudního uvážení. Výklad, který by umožnil soudu ji libovolně měnit bez opory v zákoně, by odporoval principu zákonnosti (§ 2 odst. 2 o. z.) a narušil by rovnost stran. Ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., na které okresní soud odkázal, se vztahuje pouze k okamžiku splatnosti dluhu, nikoliv k výši úroku z prodlení. Výklad soudu prvního stupně je tak podle odvolatelky nepředvídatelný, odporuje právní jistotě a není podložen žádnou konkrétní judikaturou.8. Dodala, že ze spisu vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 38 měsíčních splátek, což svědčí o tom, že smluvní vztah byl oboustranně akceptován a plněn, žalovaná byla schopna plnit a v plnění pokračovala i po datu údajných pochybností o své bonitě, a na straně žalované není dán žádný liberační důvod ve smyslu § 1970 o. z., který by odůvodňoval snížení nebo nepřiznání úroku z prodlení. Za této situace nelze žalobkyni vyčítat, že závazek zesplatnila až po několika měsících prodlení, neboť jde o běžný postup bank při snaze udržet závazkový vztah. Má za to, že nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení jí vznikl, když žalovanou dne 22. 5. 2024 vyzval k zaplacení celé dlužné částky do 31. 5. 2024, žalovaná dluh neuhradila a na výzvu nijak nereagovala.9. Dále uvedla, že se odvolává proti lhůtě k plnění, kdy okresní soud určil, jak ve výroku I., tak ve výroku III. lhůtu do 28 dnů od právní moci rozsudku. Tato lhůta je vnitřně rozporná a současně vybočuje z obvyklé soudní praxe, kde se plnění přiznává ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Uložení výjimečně dlouhé lhůty 28 dní odporuje principu rovnosti a předvídatelnosti, neboť není běžné a ani není odůvodněno žádnou konkrétní okolností.10. Také poukázala na výrok II. rozsudku: „Co do zbývající částky se žaloba zamítá.“ a vyjádřila názor, že takto formulovaný výrok je neurčitý, neboť nevymezuje, která konkrétní část žalobního návrhu byla zamítnuta. Neurčitý výrok znemožňuje přesné odvolání a narušuje přezkoumatelnost rozsudku odvolacím soudem.11. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. změnil a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 940 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z této částky od 1. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, aby byla dále povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení.12. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadené části výroku I. (co do lhůty k plnění) a výroku II. (v části úroku z prodlení přesahující 8,25 % ročně od 1. 6. 2024 do zaplacení), a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, bez nařízeného ústního jednání, za souhlasu obou účastníků řízení, a dospěl k následujícím závěrům.13. Výrok I. rozsudku okresního soudu (v části jistiny 9 940 Kč, úroku z prodlení 8,25 % z částky 9 940 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení), a část výroku II. (zamítavý výrok vyjma úroků z prodlení 6,5 % z částky 9 940 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení), které nebyly odvoláním napadeny, nabyly samostatně právní moci.14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Pokud jde o nárok na zaplacení (zákonného) úroku z prodlení, žalobkyně se v řízení domáhala přiznání mj. úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 940 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení. Okresní soud žalobkyni přiznal část (zákonného) úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 9 940 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení. Závěr o počátku prodlení žalované se zaplacením jistiny nebyl v odvolacím řízení zpochybněn.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Jestliže žalovaná byla se zaplacením jistiny od 1. 6. 2024 v prodlení, okresní soud měl postupovat v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a uložit jí povinnost zaplatit žalobkyni (zákonný) úrok z prodlení z částky 9 940 Kč ve výši 14,75 % od 1. 6. 2024 do zaplacení, neboť