95 Co 384/2025-41 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Ústí nad Labem (dále také „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 554 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 640 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 210 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).2. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalobkyně. Náhradu nákladů přiznanou žalobkyni okresní soud určil v celkové výši 2 210 Kč s tím, že tuto tvoří náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 210 Kč. Žalobkyni okresní soud přiznal rovněž dvě paušální náhrady po 100 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dvě předžalobní výzvy vyhotovené žalobkyní. Náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění učiněnou advokátkou žalobkyně okresní soud shledal neúčelnými, neboť žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení a byla upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky přímo žalobkyní a rovněž inkasní agenturou.3. Proti nákladovému výroku II. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení okresního soudu spatřovala v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení tento soud nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. Okresnímu soudu vytýkala, že žalobkyni nebyla pro neúčelnost přiznána odměna za předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně. Argumentovala tím, že výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, je-li z praxe známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. (viz BÍLÝ, Martin. § 142a [[Předžalobní výzva]]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.). Uváděla, že z jeho praxe vyplývá, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt než výzva zaslaná věřitelem, neboť teprve při obdržení upomínky advokáta si dlužníci uvědomí závažnost situace a řeší svůj dluh. Závěr okresního soudu o neúčelnosti předžalobní výzvy zasílané právním zástupcem žalobkyně proto odporuje § 142a o. s. ř., které bylo do o. s. ř. vtěleno k tomu, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni. Skutečnost, že pohledávka byla předána k řešení advokátem tak pro dlužníky jednoznačně signalizuje poslední možnost řešit tuto situaci jinak než soudní cestou. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek pouze v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tedy v napadeném nákladovém výroku, aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přičemž dospěl k následujícím závěrům. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok I. rozsudku, který již nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.8. V daném případě byla plně úspěšnou žalobkyně, které proto, jak správně dovodil soud prvního stupně, podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Pokud žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, náležela jí dle § 137 o. s. ř. i náhrada nákladů právního zastoupení, které představuje odměna advokáta, její hotové výdaje, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem.9. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 a. t.). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je odvozena od výše peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva (§ 7, § 8 odst. 1 a § 14b a. t.). Advokátní tarif ve svém ustanovení § 7 stanoví výši odměny za jeden právní úkon. Nerozlišuje přitom, kterému z účastníků advokát právní službu poskytuje, ani o jaký typ řízení se jedná. Ve vztahu k němu je § 14b a. t. ustanovením speciálním a jeho aplikace má ve stanovených případech přednost. Tímto jsou stanoveny zvláštní pravidla pro stanovení výše odměny pro řízení zahájená ode dne , datum, , kdy je snížena odměna i paušální náhrada hotových výdajů za úkony právní služby provedené do podání návrhu na zahájení řízení včetně, jsou-li advokátem zastupujícím žalobce, jemuž je přiznána náhrada nákladů řízení, učiněny v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Na projednávanou věc je tedy třeba aplikovat ustanovení § 14b a. t. Žalobkyni náleží odměna advokáta ve výši 2 x 400 Kč za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. (ve znění účinném od , datum, ). Jako náhrada hotových výdajů žalobkyni dále náleží režijní paušál po 100 Kč, ke každému z úkonů právní služby, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (ve znění od , datum, ). Spolu s náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 210 Kč z uvedených částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč činí účelně vynaložené náklady žalobkyně celkem 2 010 Kč.11. K požadavku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva ze dne , datum, , odvolací soud konstatuje, že nepovažuje předžalobní výzvu učiněnou cca měsíc poté, co byl žalovaný opakovaně vyzván k plnění samotnou žalobkyní (výzvami ze dne , datum, a , datum, , , datum, , upomínkou ze dne , datum, a , datum, ), resp. jí pověřenou třetí osobou (výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, s upozorněním na případné soudní vymáhání pohledávky), za účelný úkon, a proto žalobkyni za tento úkon odměna za zastoupení nenáleží.12. Rozhodným pro tento závěr je účel předžalobní výzvy, kterým je, jak uvedl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „zajištění určité míry ochrany dlužníků před podáváním „šikanózních“ žalobních návrhů za situace, kdy žalovaný ani neví, že je nějaký dluh za ním evidován, a účelem podání žalobního návrhu je pouze navýšení pohledávky o část nákladů řízení za poskytnuté právní služby.“ (in JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 3. 2019, 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019). Účelu předžalobní výzvy tak v předmětné věci bylo dosaženo již výzvou žalobkyně, resp. jí pověřené třetí osoby (tedy informovat žalovaného o existenci dluhu a dát jí možnost zaplatit před zahájením řízení). Další výzva advokátky žalobkyně je z tohoto hlediska nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení) a toliko neúčelně zvyšuje náklady řízení.13. K žalobkyní citovaným závěrů vyplývajícím z literatury (viz SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.) je třeba uvést, že odvolací soud zásadně souhlasí se závěrem, že za určitých okolností nemusí být opakovaná advokáta neúčelným úkonem. To však platí zejména pro situace, kdy je na straně výzvy účastníka zjištěna nějaká vada, např. v obsahu nebo v odeslání. Žádnou vadu ve vztahu k první předžalobní výzvě však žalobkyně netvrdila. Shodně se o neúčelnosti předžalobní výzv