10 Co 111/2025-334 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora citovaným rozsudkem vyhověl okresní soud žalobě na zaplacení částky 1 000 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 12. 2020 do zaplacení a zavázal žalovaného povinností nahradit žalobci náklady řízení ve výši 238 400 Kč. Vzal provedeným dokazováním za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 16. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávky, ve které žalovaný jako postupitel deklaroval, že má za dlužnicí , jméno FO, pohledávku v celkové výši 2 060 000 Kč tvořenou pohledávkou 1 800 000 Kč ze zápůjčky poskytnuté dlužnici dne 29. 3. 2018 a pohledávkou 260 000 Kč ze zápůjčky poskytnuté dlužnici dne 4. 10. 2017. Pohledávky postupitel postoupil žalobci jako postupníku za sjednanou úplatu ve výši 1 000 000 Kč a oba účastníci smlouvy souhlasně prohlásili, že sjednaná úplata byla postupníkem přijata před podpisem smlouvy. Dlužnice byla o postoupení pohledávky vyrozuměna, žalobci však namítla, že si není žádných zápůjček vědoma, nežádala o ně a ani jí nebyly poskytnuty. Žalobce následně toto stanovisko , jméno FO, tlumočil žalovanému, odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky dopisem z 21. 11. 2020 a vyzval žalovaného k vrácení přijatého plnění ze smlouvy ve výši 1 000 000 Kč nejpozději do 30. 11. 2020. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že žalovaný je klientem pojišťovny Generali, kde svědkyně pracuje jako manažerka VIP skupiny a zde se na několika akcích organizovaných pro klienty setkala s žalovaným. Ten ji jednou vzal s sebou do prodejny motocyklů , právnická osoba, a čtyři nebo pět měsíců poté jí firma dovezla motocykl s tím, že jej zaplatil žalovaný. Svědkyně opakovaně osobně i telefonicky žádala žalovaného aby si motocykl odvezl, svědkyně motocykl nechce, nejezdí na něm a nemá k jízdě na něm ani řidičské oprávnění. Žalovaný reagoval tak, že se jedná o dárek, že ji miluje a pokud motocykl nechce, ať jej vyhodí. Když se na ni s žádostí o placení obrátil žalobce, nabídla mu svědkyně motocykl, následně pak požádala prodejce motocyklů, aby si motocykl odvezli, což se stalo, firma motocykl prodala a poslala svědkyni na účet 160 000 Kč, žalovaný odmítl od svědkyně peníze převzít. Svědkyně rovněž potvrdila to, co vyplynulo z listinných důkazů, tedy že má k produktu , právnická osoba, . vedený účet č. , Anonymizováno, , na který společnost , jméno FO, . , právnická osoba, . se sídlem v Žatci odeslala dne 29. 3. 2018 částku 1 800 000 Kč. Svědkyně požádala společnost , Anonymizováno, o vrácení peněz na odesílající účet, peníze byly vráceny, ale byly odmítnuty. Svědkyně se o tom, že tato částka byla zaslána na její účet, dozvěděla až od žalobce. Svědkyně nikdy žalovaného o poskytnutí zápůjčky nepožádala, je pravdou, že žalovaný věděl, že svědkyně má zájem o koupi nemovitosti, ale ani v této souvislosti nikoho nežádala o zápůjčku, navíc nemovitost nakonec ani nekoupila. Svědkyně popřela, že by došlo mezi ní a žalovaným k uzavření nějaké smlouvy o zápůjčce, v podstatě to připustil i žalovaný, který v tomto směru nepředložil žádné listinné důkazy, ani neuvedl konkrétní tvrzení o uzavření smluv o zápůjčce před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky s žalobcem. Žalovaný neprokázal své tvrzení, že ve skutečnosti mu žalobcem v souvislosti s postoupením předmětných pohledávek nebyla sjednaná úplata 1 000 000 Kč vyplacena, žalobce odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky, žalovaný je povinen v souladu s ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vrátit ze smlouvy poskytnuté plnění jako majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Okresní soud odmítl v důvodech svého rozhodnutí žalovaným uplatněnou námitku promlčení žalobního nároku, když promlčecí lhůta je v souladu s ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku tříletá, smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena a bylo z ní žalobcem plněno dne 16. 1. 2019 a žaloba byla u soudu podána dne 2. 12. 2020. Neakceptoval rovněž žalovaným dne 6. 2. 2024 uplatněnou námitku započtení do částky 280 000 Kč, když pohledávka žalovaného v této výši, odvíjející se od bezdůvodného obohacení žalobce na úkor žalovaného, který tuto částku poukázal za žalobce na plnění z kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2011 ve prospěch prodávajícího , právnická osoba, , Anonymizováno, , je s ohledem na uplynutí promlčecích dob a žalobcem uplatněné námitky promlčení promlčena. Kupní cena včetně žalovaným poukázané částky 280 000 Kč bez specifikace účelu platby byla na účet prodávajícího poukázána dne 14. 11. 2011. Žalovaný vyzval žalobce k zaplacení částky 280 000 Kč dne 30. 1. 2024 a 2. 2. 2024 mu oznámil zápočet vzájemných pohledávek. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by měli účastníci uzavřenu v písemné formě smlouvu o budoucí kupní smlouvě ve vztahu k pozemkům prodávaným , právnická osoba, , Anonymizováno, , věděl žalovaný již v době, kdy byla z jeho účtu na účet prodávajícího ve prospěch žalobce jako kupujícího odepsána částka 280 000 Kč, že dochází z jeho strany k plnění za žalobce, který takto získává na jeho úkor bezdůvodné obohacení. Soud prvého stupně tedy ze všech výše vyložených důvodů shledal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným důvodnou.2. Žalovaný napadl vyhovující rozsudek prvostupňového soudu v celém rozsahu odvoláním. Vyjadřuje v něm názor, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když okresní soud se v něm nevypořádal s námitkami žalovaného a změnou jeho skutkových tvrzení v průběhu řízení. Dospěl-li soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by vznikly pohledávky ze zápůjček, které měly být následně postoupeny žalobci, měl se zároveň vypořádat s právním hodnocením toho, z jakého titulu bylo plnění žalovaným , jméno FO, poskytnuto. Nebyl-li prokázán právní titul označený v předmětné smlouvě jako zápůjčka, bylo by možné posoudit postoupenou pohledávku jako bezdůvodné obohacení, nesprávná právní kvalifikace postupované pohledávky sama o sobě na platnost smlouvy o postoupení pohledávky nemá vliv. Žalobce v původně podané žalobě netvrdil, že by od smlouvy odstoupil, rovněž nově v průběhu řízení tvrdil, že ze strany žalovaného došlo k podstatnému porušení smlouvy o postoupení pohledávky, že se stala pohledávka žalobce nedobytnou, že ze strany žalovaného došlo k postoupení neexistenční pohledávky. Měla-li být tato nová, změněná tvrzení akceptována, měl soud rozhodnout o změně žaloby, což neučinil. Až v důsledku učiněných změn žaloby pak také dochází ke stavění běhu promlčecí lhůty. Odvolatel rovněž nesouhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že neprokázal, že neobdržel za postoupení pohledávek předmětnou částkou 1 000 000 Kč. Je si vědom chyby, že smlouvu podepsal, vztah žalovaného k žalobci však byl přátelský, takřka otcovský, navíc aby mohl žalovaný tuto „negativní“ skutečnost prokázat, měl by žalobce poskytnout konkrétní skutková tvrzení k „pozitivnímu“ ději. Podotkl rovněž, že platná právní úprava předání hotovosti ve výši milionu korun zakazuje. Soud neměl rovněž uvěřit bez dalšího svědkyni , jméno FO, , měl se např. vypořádat s tím, že bez znalosti bankovního spojení, rodného čísla svědkyně a existujícího finančního produktu nemohl žalovaný bez potřebné součinnosti svědkyně peněžní převod na její účet realizovat. V řízení nebyl prokázán žádný právní titul, pro který by si svědkyně mohla od žalovaného poukázané peníze ponechat, částky bylo možné vymáhat a postupované pohledávky tedy neměly takové vady. Soud platnost a včasnost žalobcova odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek posuzoval s poukazem na ust. § 1921 odst. 3 občanského zákoníku s tím, že se jednalo o vědomou vadu postoupených pohledávek a že u vědomých vad včasnost jejich vytknutí není podstatná, neuplatní se ani lhůta bez zbytečného odkladu ani objektivní reklamační lhůta. Ust. §§ 1914 a 1925 občanského zákoníku se sice na práva postupitele a postupníka přiměřeně vztahují, ovšem s dovětkem v ust. § 1885 odst. 3 občanského zákoníku, že vadu pohledávky musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit. Za dopis, kterým žalobce vůči žalovanému uplatnil vady postoupené pohledávky, lze považovat až dopis z 27. 7. 2020, ačkoli již na základě dopisu dlužnice , jméno FO, z 21. 1. 2019 žalobce vady znal. Stejně tak neodstoupil žalobce od smlouvy bez zbytečného odkladu, učinil-li tak až téměř čtyři měsíce po vytknutí vad. Podle speciálního ust. § 1885 odst. 1 občanského zákoníku není samotná nedobytnost pohledávky důvodem pro odstoupení od smlouvy, ale toliko pro uplatnění nároku z titulu ručení. Odvolatel odkazuje rovněž na splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení a s tím související nepromlčení nároku uplatněného žalovaným v rámci námitky promlčení. Odvolatel navrhl napadený rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta a jemu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání naopak navrhl napadený rozsudek jako správný potvrdit a přiznat mu náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce se zcela ztotožňuje se závěry prvostupňového soudu, že provedenými důkazy nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že