10 Co 277/2025-276 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se v konečné formě žaloby domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že v katastru nemovitostí zapsané pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , nejsou zatíženy zástavním právem vzniklým na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 27. 2. 2019. Okresní soud shora citovaným rozsudkem podané žalobě vyhověl a zavázal současně žalované solidárně povinností nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38 926,37 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění žalobkyně a prvého žalovaného, jak bylo ostatně i rozhodnuto rozsudkem téhož okresního soudu z 11. 3. 2021 pod č. j. 14 C 57/2016–255 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. 3. 2022 pod č. j. 11 Co 77/2021–286 k žalobkyní podané určovací žalobě. Mezi žalovanými byla uzavřena dne 27. 2. 2019 zástavní smlouva, kterou byly výše uvedené pozemky zatíženy zástavním právem. Žalobkyně s uzavřením zástavní smlouvy nesouhlasila a nesouhlasí, předmětná zástavní smlouva byla uzavřena za trvání manželství žalobkyně a prvého žalovaného, měla sloužit k zajištění pohledávky druhého žalovaného vůči prvému žalovanému ve výši 140 000 000 Kč, zástavní smlouva nebyla opatřena podpisem žalobkyně jako manželky. Okresní soud uzavřel, že konkrétní zástava vybočovala svým rozsahem z běžné správy společného jmění manželů, mohla relevantním způsobem ovlivnit majetkovou sféru manželů a v rozhodnutí o podané žalobě manželky je tak třeba dovodit důsledky pramenící z ust. § 714 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud prvého stupně v této souvislosti rovněž odkázal na zástavní smlouvu, která vedle nemovitostí dotčených touto žalobou obsahovala i poměrně vysokých počet dalších nemovitostí, které rovněž měly sloužit k zajištění pohledávky mezi oběma žalovanými a ve vztahu k nimž bylo u dalších soudů rovněž žalobkyní podaným žalobám na určení neexistence zástavního práva vyhověno. Žalobkyně tak může v souladu se zásadou vyjádřenou v ust. § 13 občanského zákoníku očekávat, že její právní případ bude v této věci rozhodnut obdobně. S ohledem na plný procesní úspěch přiznal okresní soud žalobkyni proti žalovaným náhradu nákladů řízení.2. Žalovaní napadli rozsudek prvostupňového soudu odvoláním. Žalobkyně není a nebyla aktivně legitimována k podání žaloby a nemůže mít na podání žaloby naléhavý právní zájem, a to zejména z toho důvodu, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 11. 9. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 7. 5. 2019 bylo rozhodnuto o rozvodu manželství žalobkyně s prvým žalovaným. Naléhavý právní zájem na určení práva je dán zejména tehdy, pokud by bez takového určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kdy by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobkyně nejistým. Prvý žalovaný uzavřel předmětnou zástavní smlouvu s vědomím žalobkyně, která jakožto manželka prvého žalovaného věděla o tom, že prvý žalovaný musí z důvodu své špatné finanční situace zatížit předmětné nemovitosti zástavním právem. V tomto směru žalovaný doložil soudu smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , kde je žalobkyně jako zástavkyně výslovně uvedena a kde je na smlouvě i její podpis. Ve stejném duchu žalobkyně postupovala i ve všech ostatních dalších zástavách nemovitostí prvého žalovaného (?), kdy měla podrobný přehled o jeho podnikatelské činnosti. Žalobu ze strany žalobkyně lze podle žalovaných považovat toliko za šikanózní, účelovou a nemravnou. Okresní soud navíc zatížil své řízení ve věci vadami, když neprovedl navrhované důkazy ve věci, zejména účastnické výslechy. Rozsudek okresního soudu navíc trpí nedostatky v odůvodnění, je nepřezkoumatelný a vzhledem k množství vad je i nesrozumitelný. Pokud pak jde o nákladový výrok rozsudku, byly podle odvolatelů naplněny ve věci podmínky ust. § 150 občanského soudního řádu dovolující soudu při důvodech hodných zvláštního zřetele výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Odvolatelé navrhli napadený rozsudek okresního soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, případně žalobu zamítnout a přiznat žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Při odvolacím jednání odvolatelé prostřednictvím svého právního zástupce znovu akcentovali nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na podané určovací žalobě a odkázali v této souvislosti na vedená řízení mezi žalobkyní a prvým žalovaným o vypořádání společného jmění manželů a vypořádání podílu žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, ., v nichž tak jako tak musela rovněž být zkoumána i otázka, zda předmětné nemovitosti jsou anebo nejsou zatíženy zástavním právem. V konkrétním případě jde jen o zmnožování sporů a nikoliv o naléhavý právní zájem na požadované určovací žalobě. Stejně tak žalovaná v řízení o vypořádání společného jmění manželů sama uvedla ve svém vyjádření, že předmětné pozemky jsou v majetkovém společenství manželů.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných naopak navrhla napadený rozsudek prvostupňového soudu jako správný potvrdit. Soud prvého stupně správně dovodil, že žalobkyně jako vlastnice sporných nemovitostí je oprávněna podat žalobu na určení, že tyto nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, ostatně jiný způsob k ochraně těchto svých práv žalobkyně ani nemá. Bez autoritativního rozsudku soudu se žalobkyni zástavní právo z katastru nemovitostí odstranit nepodaří, svůj naléhavý právní zájem na konkrétní určovací žalobě tedy žalobkyně nepochybně prokázala. Není rovněž pravda, že by žalobkyně o uzavření předmětné zástavní smlouvy věděla, a proto ani žalovaní neprokázali a nemohli prokázat toto své tvrzení ani poté, kdy byli v tomto směru poučeni soudem. Pokud by žalobkyně o uzavření zástavní smlouvy věděla, nepodávala by žalobkyně bezprostředně po jejím uzavření žalobu k soudu. Okresní soud dostatečně zdůvodnil, proč neprovedl ve věci další žalovanými navrhované důkazy, jeho závěry navíc korespondují i závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z 2. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3889/2014, podle kterých soud neprovede důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor. Z odůvodnění rozsudku je dostatečně zřetelné, proč a z jakých důvodů okresní soud žalobě vyhověl, rozsudek je přezkoumatelný.4. Odvolání není důvodné a odvolací soud je v konkrétním případě v situaci, kdy v zásadě jen může odkázat na přiléhavé a správné skutkové a právní závěry okresního soudu obsažené v důvodové části napadeného rozsudku. Tyto důvody rozsudku zcela zjevně splňují náležitosti předpokládané u důvodů písemného vyhotovení rozhodnutí ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, jsou přesvědčivé, vypořádávají se s argumentací obou stran sporu a dovolují sledovat úvahy, kterými se soud při provádění dokazování i formulaci svých skutkových a právních závěrů řídil. K odvolacím námitkám pak je třeba uvést následující. Žalovaní navrhli provedení výslechu účastníků při posledním jednání ve věci dne 11. 7. 2023, přičemž sami se ani k tomuto jednání nedostavili a přítomna jednání nebyla ani žalobkyně. Prokazované skutečnosti v řízení vyplynuly dostatečně z provedených listinných důkazů, účastníci se k těmto listinám mohli vyjádřit a také tak učinili, a to poměrně jednoznačně, odročení jednání k možnému výslechu účastníků (kteří by nakonec ani nemuseli se svým výslechem souhlasit) v situaci, kdy zásadní skutečnosti pro rozhodnutí již byly prokázány listinnými důkazy (srv. v této souvislosti ust. § 131 odst. 1 o. s. ř.) by nebylo ani v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. Souhlasit nelze ani s tvrzeným nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neexistence zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí. Upozornil na to již právní zástupce žalobkyně a velmi pravděpodobně je i právnímu zástupci žalovaných známo, že zápis ohledně práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí může být realizován jen na základě výroku rozhodnutí vydaného v občanském soudním řízení. Na základě vydaného rozsudku nalézacího soudu je nesporné, že předmětné nemovitosti zatížené žalobkyní popíraným zástavním právem jsou ve společném jmění žalobkyně a prvého žalovaného jako manželů, předmětná zástavní smlouva však žalobkyní jako manželkou podepsána není, žádným důkazem nebyl prokázán její (byť konkludentní) souhlas s uzavřením zástavní smlouvy, naopak bezprostředně po jejím uzavření podává žalobkyně určovací žalobu, a to v situaci, kdy žalovaný vystupuje v zástavní smlouvě jako výlučný vlastník dotčených nemovitostí a tedy z jeho pohledu objektivně ani neexistoval důvod, pro který by podpis žalobkyně na zástavní smlouvě požadoval. Uzavření zástavní smlouvy k nemovitostem manželů pro zajištění vysoké peněžní pohledávky rozhodně nelze považovat za běžné, pro absenci souhlasu žalobkyně jako manželky s uzavřením zástavní smlouvy je nutné tuto smlouvu kvalifikovat jako neplatnou (srv. ust. § 714 občanského zákoníku). Vyhovující roz