12 Co 330/2025-71 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva ze dne , datum, , jejímž předmětem je , Anonymizováno, , která se nachází v budově s č. p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , je neplatná (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11 797,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, , podle níž , Anonymizováno, účastníků , jméno FO, , zemřelá , datum, , prodala , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , Anonymizováno, (dále také jen „bytová jednotka“). Tvrdil, že , Anonymizováno, účastníků v závěru života trpící , Anonymizováno, . Přesto, že její zdravotní stav neumožňoval pro naprosté vymizení rozpoznávacích a volních schopností činit jakékoli právní jednání a posoudit jeho důsledky, právě v tomto stavu měla zmocnit žalovanou (svou , Anonymizováno, ) k prodeji bytové jednotky a žalovaná jejím jménem kupní smlouvu uzavřela dne , datum, . Sám se o prodeji , Anonymizováno, bytu dozvěděl až po její smrti. Žalovaná mu sdělila, že nechtěla, aby bytová jednotka byla součástí dědictví a z kupní ceny 2 660 000 Kč mu dne , datum, zaslala částku 500 000 Kč. Na vyrovnání dědického podílu mu přislíbila vyplatit dalších 830 000 Kč, což neučinila. Žalobce má za to, že byl jednáním žalované zkrácen na svém dědickém právu, že právní jednání , Anonymizováno, spočívající v udělení plné moci k prodeji bytové jednotky je absolutně neplatné, stejně jako celá kupní smlouva, a proto by mělo proběhnout nové pozůstalostní řízení. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala nedostatek své pasivní legitimace, neurčitost žalobního petitu a poukazovala na dobrou víru kupujících. V doplnění žaloby žalobce tvrdil, že , Anonymizováno, účastníků byla v době od , datum, do , datum, hospitalizována pro , Anonymizováno, . Připustil, že dobrá víra kupujících je dána, jejich řádně nabyté vlastnické právo není ohroženo, ale kupní cena za prodej bytové jednotky by měla být bezdůvodným obohacením žalované.3. Okresní soud vyšel z nesporných zjištění, že kupní smlouva, jejíž neplatnost byla v řízení namítána, byla uzavřena a vložena do katastru nemovitostí, že zesnulá , Anonymizováno, účastníků byla jako prodávající při jejím uzavření zastoupena žalovanou na základě plné moci ze dne , datum, a že aktuálními vlastníky bytové jednotky jsou , jméno FO, a , jméno FO, , každý s podílem o velikosti ½.4. Primárně se okresní soud v souladu s § 80 o. s. ř. zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Konstatoval, že žalobce po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnutém mu při jednání o povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti svědčící o jeho naléhavém právním zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy, uvedl, že jej spatřuje ve zdravotním stavu , Anonymizováno, účastníků, který ji činil neschopnou právně jednat a v tom, že žalovaná se přijetím kupní ceny bytové jednotky obohatila. Okresní soud zdůraznil preventivní charakter určovací žaloby (v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozhodnutím ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2147/2018) a dovodil, že otázka neplatnosti kupní smlouvy je k otázce, zda zemřelá , Anonymizováno, účastníků byla ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky, resp. zda bytová jednotka byla součástí pozůstalosti po , Anonymizováno, účastníků, otázkou předběžnou, na jejímž meritorním vyřešení žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem. Určení neplatnosti kupní smlouvy nemá totiž v dané věci potenciál předejít dalším sporům mezi účastníky, neboť neřeší jejich spor o vypořádání tvrzeného bezdůvodného obohacení a nijak by se nepromítlo v dodatečném pozůstalostním řízení po , Anonymizováno, účastníků (obzvlášť tvrdil-li žalobce, že kupující nabyli jednotku v dobré víře a jejich vlastnické právo není ohroženo). Uzavřel, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy a dodal, že pouze žaloba na určení vlastnictví , Anonymizováno, účastníků ke dni jejího úmrtí by mohla vzájemné vztahy účastníků uspokojivě vyřešit. Okresní soud dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4257/2017 dovodil, že má-li být určena ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. neplatnost smlouvy, musí se řízení (ať již jako žalobci nebo žalovaní) účastnit všichni, kteří ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci. Předmětnou kupní smlouvu ze dne , datum, , jejíž neplatnosti se žalobce dovolává, uzavřela na straně prodávající paní , jméno FO, (, Anonymizováno, účastníků) a na straně kupující pan , jméno FO, a paní , jméno FO, (nyní , jméno FO, ), kteří se však řízení neúčastní, a žaloba je tak nedůvodná i s ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované. Okresní soud proto pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené důkazy (jeho účastnickým výslechem, zdravotní dokumentací , Anonymizováno, účastníků, písmoznaleckým posudkem, propouštěcí zprávou , právnická osoba, ze dne , datum, ) a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 797,50 Kč vůči žalobci, který úspěch neměl. Jednotlivé položky přiznaných nákladů řízení podrobně specifikoval.5. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že okresní soud tím, že nezjistil řádně skutkový stav, jednal v rozporu se zásadami civilního procesního práva, porušil jeho právo na spravedlivý proces a předvídatelnost soudního rozhodnutí. Žalobu na určení neplatnosti právního jednání považoval v daném případě za adekvátní procesní postup vzhledem k tomu, že podle lékařských zpráv nebyla , Anonymizováno, účastníků schopna projevit svou vůli a byla zneužita pro osobní obohacení žalované. Pokud okresní soud měl na věc jiný právní názor, bylo jeho povinností podle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. seznámit jej s odlišným právním posouzením, poskytnout mu poučení o povinnosti doplnit tvrzení, včetně toho, o čem má tvrzení doplnit, a poučit jej o následcích v případě, že výzvě nevyhoví. Nepostupoval-li okresní soud tímto způsobem a neumožnil provedení důkazů, které by podstatu sporu vyjasnily, je výsledné rozhodnutí překvapivé. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.7. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.8. Základním předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je podle § 80 o. s. ř. existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe je již dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod č. 21/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. z 26. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 522/2015, přičemž ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud České republiky usnesením z 15. prosince 2015, sp. zn. I. ÚS 2607/15). Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany; není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. října 1998, sp. zn. 2 Cdon 246/97, a dále např. z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1313/2015).9. Soud prvního stupně se při posuzování naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení od ustálené judikatury neodchýlil, jeho závěrům nelze nic vytknout a na odůvodnění napadeného rozsudku tak lze v zásadě odkázat. Jde-li o žalobcem namítaný nedostatek poučovací povinnosti soudu, z obsahu spisu vyplývá, že při jednání konaném , datum, soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění tvrze