29 Co 208/2025-569 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem II částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem III částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení a výrokem II částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem IV byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Výrokem VI napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem VII částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem VIII částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení a výrokem IX částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem X byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Výrokem XI rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobcům náhradu nákladů ve výši 45 612,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobci žalovali žalobou došlou soudu dne 17.2.2021 zaplacení částky 53 458 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení, neboť dne 5. 8. 2020 balík sena ve vlastnictví žalovaného kutálející se ze svahu narazil do vozidla řízeného žalobkyní. Policie ČR nezjistila cizí zavinění na rozkutálení balíku, balíky však nebyly uloženy tak, aby bylo zcela zabráněno jejich rozpohybování, žalobci tvrdili i možnost samovolného pohybu. Domáhali se tedy po žalovaném náhrady škody, který za škodu odpovídá, když neprovedl taková preventivní opatření, která by způsobení škody mohla s dostatečnou jistotou zabránit. Požadovali náhradu vynaložených nákladů na opravu vozidla ve výši 19 380 Kč (vynaložených žalobcem) a ve výši 4 078 Kč (vynaložených žalobkyní) a náhradu nemajetkové újmy každý ve výši 15 000 Kč, když žalobce byl spolujezdcem žalobkyně. Jednalo se po 5 000 Kč o újmu způsobenou stresem z dopravní nehody, 5 000 Kč za újmu z obav o nenarozené , rodné přijmení, a 5 000 Kč za nemožnost užití vozidla a ztrátu radosti z dovolené.3. Okresní soud po skutkové stránce shledal, že balíky sena byly žalovaným a svědkem , jméno FO, dne 1.8.2020 umísťovány proti svahu. Podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, balíky byly lisovány lisem s pevnou lisovací komorou bez vyhazovací rampy do balíků o průměru 1,20 m, všechny tyto skutečnosti snižují pravděpodobnost samovolného rozpohybování balíků, jde o technologii lisování, která je jediná možná, správná a bezpečná na svažitých pozemcích. Podle znalce není podstatné, jaký byl sklon louky v místě, odkud se balík rozpohyboval, protože když zvládne svahovou dostupnost technika, tak se balík po několika dnech nerozjede, to do něj někdo musel strčit a nasměrovat ho po válcové straně. Čím déle stojí balík na louce, tím se může míň rozjet. Čím větší je mokro, tím je pravděpodobnost, že se rozjede daleko nižší, navíc, když prší, tak hned roste tráva, ta vytvoří oporu tomu balíku a zabraňuje to dalšímu posunu. Přesné místo, odkud se balík rozkutálel, se nepodařilo zjistit, ale po vzájemném zhodnocení skutečností zjištěných z fotodokumentace louky a místním šetřením (sklon terénu na louce v místě uváděném různě ve výpovědích žalovaného, svědka , jméno FO, a obou policistů, kteří dokumentovali situaci na místě) okresní soud vyšel z výpovědi svědka , Anonymizováno, , že balík byl umístěn v místě, kde byla louka zaoblená, ale nebylo to v té prudké části a v místě, kde se louka začíná svažovat, ale bylo to na té hraně, kde to jde poměrně prudce. Okresní soud uvedl, že se nemohl spokojit s obecnou odpovědí Ústavu soudního inženýrství, že samovolný pohyb balíků nelze vyloučit, ale bylo nutno vzít v úvahu speciální okolnosti případu vyložené znalcem, také vzal v úvahu, že k lisování došlo 1 .8. 2020, následující den vydatně pršelo, pršelo i 3. 8. (již méně) a 4. 8. (minimálně), půda tedy byla rozmoklá a lze učinit závěr, že přírodní vlivy – vlhkost a také gravitace způsobily ještě důkladnější usazení balíku - tj. deformaci a vytvoření plošky, která znemožní samovolné rozpohybování balíku - než kdyby nepršelo. A protože balík byl uložen v místě, kde louka byla zaoblená, nikoliv v prudké části, okresní soud uzavřel, že balík se dne 5. 8. 2020 sám do pohybu nedal. Nesouhlasil tedy s žalobním tvrzením, že by z fotografií zachycujících pole, ze kterého se balík uvolnil, bylo patrné, že balíky nebyly uloženy tak, aby bylo zcela zabráněno jejich samovolnému pohybu.4. Okresní soud po právní stránce po předchozím pokynu odvolacího soudu daném usnesením č.j. 29 Co 42/2023-289 ze dne 30.1.2024 posuzoval věc podle ustanovení § 2924 o.z. o škodě způsobené provozní činností žalovaného, když žalovaný v rozhodnou dobu podnikal v zemědělství a balík sena, který způsobil následek, dopravní nehodu, a který je nutno považovat za věc použitou při provozu, umístil žalovaný na louce při výkonu své podnikatelské činnosti. Dospěl při tom k závěru, že okolnost, že se balík sám nemohl rozpohybovat by vedla k zamítnutí žaloby v případě posouzení podle § 2937 o.z. Protože je však věc posuzována podle § 2924 o.z., k zamítnutí žaloby může vést pouze prokázání toho, že žalovaný vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Dle okresního soudu se jedná o opatření, která se jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoliv všechna myslitelná opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na žalovaného přepjaté požadavky. Zároveň dle okresního soudu nepostačuje formalistické posouzení rozhodných okolností, ale musí být přihlédnuto k účinkům rozhodnutí, které má přispět k eliminaci takto nebezpečných situací, když v daném případě nelze přehlédnout, že právě tato péče může do budoucna zabránit případným škodám, které mohly být v tomto konkrétním případě – při nepříznivé shodě více skutečností – mnohem fatálnější včetně škod na zdraví. Okresní soud tak profil louky shledal vysoce rizikový s ohledem na případné škody s ohledem na prudké svažování k zástavbě a silnici, kdy při rozpohybování balíku nemohou zábrany živým ani pletivovým plotem zabránit dopadu balíku na vozovku. Otáčení balíku proti svahu na dané louce v rizikových částech louky, což je i tento konkrétní případ, tak okresní soud nepovažoval za dostatečně preventivní opatření, protože v daném případě je hrozící škoda vysoká, a je tak na místě požadovat další preventivní opatření. V daném případě by tak bylo rozumné alespoň požadovat, aby žalovaný svezl balíky na horní část louky, kde je plocha rovnější, navíc aby je sdružil, čímž by byla ztížena manipulace s balíky ve smyslu jejich otáčení a rozpohybování vnější silou a bylo by zabráněno situaci, při které balík stojící volně osamoceně v prostoru, navíc na místě, kde louka je zaoblená, ale na hraně, kde to následně jde poměrně prudce, byl nasměrován a postrčen po déle se prudčeji svažující louce dolů, aby v krátkém čase nabral takovou energii, že překoná i drátěný plot v pámelníkovém živém plotě a následně skončí dole na poměrně frekventované silnici, kde může způsobit i fatálnější škodu, než se stalo v daném případě. Nejúčinnějším preventivním opatřením proti rozpohybování balíku lidskou silou na předmětné louce, by bylo odvézt balíky po slisování z louky pryč a nenechávat je tam. Okresní soud proto dospěl k závěru, že byť žalovaný použil správný technologický postup a provedl opatření proti samovolnému rozpohybování balíků a k zásahu došlo zaviněním zřejmě cizí osoby, žalovaný neprokázal, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Protože soud neshledal naplnění liberačního důvodu, dále se zabýval jednotlivými složkami odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu, tj. nároky na náhradu majetkové újmy a nemajetkové újmy, které soud posoudil podle § 2897 o.z., podle kterého je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Uplatněné nároky v rozsahu majetkové újmy shledal prokázanými a požadovanou nemajetkovou újmu taktéž shledal prokázanou v požadované výši, pouze výši újmy za nemožnost využití vozidla na dovolené a tím ztrátu radosti z dovolené ponížil z požadovaných 5 000 Kč na částku 1000 Kč pro každého z žalobců, když v porovnání s duševními útrapami danými samotnou nehodou a obavami o nenarozené dítě považoval tuto újmu za méně významnou. O náh