35 Co 269/2025-167 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem z 21. 3. 2025 okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení 345 284,75 Kč s příslušenstvím, jako jemu postoupené pohledávky, která měla být založena smlouvou o úvěru uzavíranou s úvěrující společností , právnická osoba, . dne , datum, . Své rozhodnutí založil okresní soud na zjištění, že smlouvu neuzavírala žalovaná, nýbrž pod její identitou , adresa, (jak uzavřeno rozhodnutím soudu v řízení trestním). Protože žalovaná peníze úvěrem poskytované ani nečerpala, společnosti , právnická osoba, . proti žalované nárok na jejich vrácení nevznikl. Nemůže proto svědčit ani žalobci. Případný nárok na náhradu škody vůči žalované, měla-li na jejím vzniku nějaký podíl, nebyl v řízení pro nepřipuštění změny žaloby projednáván a žalobci by dle okresního soudu ani nesvědčil, neboť mu takový nárok (smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 7. 2023) společností , právnická osoba, . postoupen nebyl.2. Nákladovým výrokem bylo neúspěšnému žalobci s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši celkem „72 966 Kč“ (výrok II). Usnesením č. j. 36 C 327/2022-156 ze dne 1. 7. 2025, pravomocným 18. 7. 2025, okresní soud nákladový výrok postupem dle § 164 o. s. ř. opravil tak, že nesprávně uvedenou částku „72 966 Kč“ nahradil správnou 74 629 Kč. V odůvodnění nákladového výroku uvádí okresní soud, že účelně vynaloženými náklady žalované v řízení jsou odměna zástupce žalované (celkem 58 200 Kč) a jeho paušalizované hotové výdaje (celkem „1 500 Kč“) spojené s (1) převzetím zastoupení, (2) vyjádřením k žalobě, (3) podáním z 13. 3. 2025, (4) poradou s klientem 19. 3. 2025, (5) podáním z 20. 3. 2025 a (6) účastí u jednání dne , datum, , dále výdaje na cestě zástupce k soudu (602 Kč), náhrada za ztrátu času 9 půlhodin strávených na cestě (1 350 Kč) a náhrada daně z přidané hodnoty (12 663,42 Kč a „313,50 Kč“). Naopak, okresní soud nepovažuje za účelné náklady spojené s (neúspěšnou) obranou žalované proti vstupu stávajícího žalobce na místo původně žalující spol. , právnická osoba, . ve smyslu § 107a o. s. ř. Mezi úkony neúčelné tak zahrnuje okresní soud (i) neúspěšné odvolání žalované proti usnesení okresního soudu o procesním nástupnictví, (ii) doplnění tohoto odvolání a (iii) dodatečné vyjádření žalované k návrhu původního žalobce na rozhodnutí o procesním nástupnictví.3. Proti rozsudku se včas odvolali žalobce i žalovaná. Žalobce však své odvolání směřující i proti meritornímu výroku vzal podáním z 19. 5. 2025 zpět. Žalovaná pak směřuje své odvolání výlučně proti nákladovému výroku. V odvolání namítá, že bylo jejím procesním právem bránit se odvoláním proti usnesení okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 27. 10. 2023 a protože byla ve věci samé zcela úspěšná, měla by jí být přiznána náhrada všech nákladů, tj. i nákladů vynaložených při (celkem třech) úkonech, jimiž se bránila rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně žalobce. Žalovaná s odkazem na praxi soudů (reprezentovanou žalovanou označeným rozhodnutím Městského soudu v Praze) dovozuje, že není rozhodné, zda byla úspěšná s odvoláním proti usnesení o procesním nástupnictví, jestliže měla úspěch v meritu věci. Dále žalovaná namítá, že jí okresní soud měl přiznat na náhradě za ztrátu času v souladu s jejím požadavkem celkem 1 650 Kč, nikoli pouze 1 350 Kč. V petitu odvolání navrhuje, aby byl napadený nákladový výrok změněn tak, že jí náhradou bude přiznáno 93 657 Kč.4. Protože odvolání žalobce směřující proti meritornímu výroku I rozsudku okresního soudu bylo vzato zpět, odvolací soud dle § 207 odst. 2 o. s. ř. řízení o odvolání žalobce zastavil. Přezkoumán tak byl na základě odvolání žalované výlučně nákladový výrok II rozsudku, a to ve smyslu § 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), bez nařízení jednání.5. Odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., že je žalobce jako zcela neúspěšný účastník povinen žalované v plném rozsahu nahradit ty náklady, které v řízení účelně vynaložila k bránění práva. Ačkoli náklady vynaložené na zastoupení účastníka advokátem obecně mezi „účelně“ vynaložené náklady náleží, musí soud – i s ohledem na skutečnost, že se (při neexistenci předpisu o paušalizované odměně) pro účely náhrady nákladů vychází z odměny a hotových výdajů spojených s jednotlivými úkony právní služby zástupce ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dál též jen „AT“) – posoudit, které z úkon, resp. výdajů při zastupování lze považovat za účelné. Účelnými nebudou např. ty výdaje, které se pojí s úkony zástupce, jež mohly být učiněny v rámci úkonů jiných (obvykle při ústním jednání soudu).6. Neúčelnými ve vztahu k předmětu řízení jsou i ty úkony, které představují neúspěšnou obranu účastníka proti dílčímu procesnímu rozhodnutí soudu. Tuto výjimku z obecné zásady, že „vítěz bere vše“ formuloval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 628/2015 ze dne 20. 12. 2016 do závěru, podle kterého „byl-li podán proti procesnímu rozhodnutí soudu opravný prostředek, o němž je rozhodnuto jinak, než že soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí změní či zruší, zásadně nelze mít úkony účastníka, jež rozhodnutí napadl, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva“.7. V daném případě nebyla v průběhu řízení úspěšnou obrana žalované proti usnesení o procesním nástupnictví při singulární sukcesi ve smyslu § 107a o. s. ř., pročež lze ve shodě s naznačeným judikatorním pravidlem nahlížet náklady na tuto obranu vynaložené jako neúčelné. Okresní soud z tohoto pohledu správně žalované nepřiznává náhradu odměny a hotových výdajů zástupce spojených s odvoláním proti usnesení, žádostí o zaslání návrhu na procesním nástupnictví a doplněním odvolání. Nad to je třeba uvést, že označená podání zástupce představují ve smyslu advokátního tarifu jediný „úkon právní služby“, a to úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) AT.8. K požadavku žalované na náhradu za ztrátu času v rozsahu 11 půlhodin strávených dle tvrzení zástupce na cestě ze sídla zástupce v Praze k jednání u Okresního soudu v České Lípě a zpět, okresní soud zcela přiléhavě veřejně inzerovaným údajům o době cesty vlakem (v jednom směru 2 hodiny 7 minut) vysvětluje, že „adekvátní zvolenému druhu dopravy“, je ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) AT ztráta času v délce 9 půlhodin. Takové ztrátě odpovídá náhrada ve výši 1 350 Kč (§ 14 odst. 3 AT.)9. Okresním soudem v odůvodnění předkládanému výčtu účelně vynaložených nákladů žalované tak, lze (i po opravě) vytknout pouze tolik, že (dle § 13 odst. 4 AT) paušalizované hotové výdaje zástupce spojené s celkem 6 úkony právní služby, vyčísluje (při správně naznačeném výpočtu: „2 x 300 Kč, 4 x 450 Kč“) úhrnem částkou 1 500 Kč, ačkoli jde celkem o 2 400 Kč.10. V převážné shodě s okresním soudem tedy odvolací soud uzavírá, že žalované náleží za řízení před okresním soudem náhrada odměny zástupce spojená se 6 úkony právní služby ve výši celkem 58 200 Kč (jde o 9 700 Kč za každý z úkonů dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 AT), náhrada hotových výdajů v paušální výši celkem 2 400 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada cestovného ve výši 602 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1 350 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 13 135,92 Kč (21 % z 62 552 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 75 687,92 Kč.11. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II o nákladech řízení podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení před okresním soudem 75 687,92 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).12. S přihlédnutím k petitu odvolání žalované, je třeba nahlížet žalovanou jako v odvolacím řízení převážně neúspěšnou, a tudíž ve smyslu § 142 odst. 2 o s. ř. případně povinnou k náhradě nákladů v odvolacím řízení žalobcem účelně vynaložených. Žalobce naproti tomu nese odpovědnost za zastavení řízení o jeho odvolání, a proto by měl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. nahradit případné náklady žalované. Protože však žalobce (v reakci na odvolání žalované) ani žalovaná (v reakci na odvolání žalobce) náklady nevynaložili, bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků.