35 Co 281/2025-122 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovaným domáhala ve prospěch vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, povolení nezbytné cesty jako služebnosti buď (a) přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok I), nebo (b) přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok II). Podle okresního soudu nelze nezbytnou cestu ve smyslu § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), přes pozemky žalovaných povolit, neboť jsou naplněny veškeré zákonné překážky, jak je vymezuje ustanovení § 1032 občanského zákoníku. Především by předpokládaná škoda na pozemcích převýšila výhodu nezbytné cesty [§ 1032 odst. 1 písm. a) o. z.], neboť žalobkyně požaduje cestu za účelem průjezdu těžkých zemědělských strojů, přičemž však se na pozemcích žalovaných nenachází zpevněná komunikace. Průjezd těžkých strojů by působil značnou erozi a znamenal by riziko sesuvu svahu do míst, kde žalovaní parkují svoje automobily. Vedle toho si nedostatek přístupu způsobila z hrubé nedbalosti sama žalobkyně [§ 1032 odst. 1 písm. b) o. z.], protože „nabyla svoje pozemky již v současné situaci bez přístupu, přičemž se předtím nepokusila zajistit si přístup“. Žalobkyně také žádá nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení [§ 1032 odst. 1 písm. c) o. z.]. Přístup k pozemkům žalobkyně je totiž (jak ověřeno při ohledání) možný i přes jiné pozemky, které jsou volně přístupné a zčásti jako cesta již užívané. Konečně, brání povolení nezbytné cesty i skutečnost, že má být dle požadavku žalobkyně vedena přes oplocenou zahradu u rodinného domu, tj. ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z. přes „prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup“. Nákladovým výrokem je v řízení neúspěšné žalobkyni s poukazem na „§ 142 o. s. ř.“ uloženo nahradit žalovaným na nákladech řízení před okresním soudem 23 667,60 Kč (výrok II). Má jít dle odůvodnění o odměnu (celkem 17 760 Kč) a paušalizované hotové výdaje (1 800 Kč) zástupce spojené se čtyřmi úkony právní služby a náhradu daně z přidané hodnoty (21 % z 19 560 Kč).2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání namítá, že okresní soud nevěnoval dostatečnou pozornost jejím tvrzením ani důkazům, ačkoliv se jednalo o skutečnosti a důkazy řádně a včas žalobkyní přednesené a označené. Žalobkyně připomíná, že se žalobou domáhala zřízení práva nezbytné cesty k pozemkům v jejím vlastnictví, a to v rozsahu určeném geometrickým plánem, jenž měl být vyhotoven v průběhu řízení. Navrhovaná cesta představuje dle žalobkyně jediné reálné a zároveň nejméně zatěžující řešení přístupu k předmětným pozemkům. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odkazem na možnost alternativního přístupu a údajnou hrubou nedbalost žalobkyně při nabývání pozemků. Tyto závěry nijak konkrétně neodůvodnil a jeho úvahy zůstaly v rovině nepodložených tvrzení. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Zejména posouzení míry zásahu do vlastnického práva žalovaných a úvahy o existenci alternativního přístupu nebyly podloženy žádnou analýzou ani významnější argumentací. Soud především pominul judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, dle níž nelze žalobu zamítnout [s poukazem na § 1032 odst. 1 písm. a) o. z.] pouhým konstatováním, že by navržená cesta „významně znehodnotila“ pozemky žalovaných, aniž by byla tato úvaha věcně podložena. Závěr o hrubé nedbalosti žalobkyně je rovněž v rozporu s ustálenou judikaturou (reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20). Podle ní nelze nabyvateli přičítat k tíži samotný fakt, že pozemek nabyl bez přístupu, pokud tento stav nezavinil nebo se ho nesnažil napravit bezvýsledně. Soud prvního stupně se od těchto východisek odchýlil a bez dalšího dovodil existenci hrubé nedbalosti, čímž věc nesprávně právně posoudil. Argumenty soudu ohledně oplocení pozemků žalovaných nejsou způsobilé cestu vyloučit, protože samotné oplocení nemůže být důvodem k odepření nezbytné cesty. Soud dále nesprávně posoudil možnost vedení přístupu přes jiné pozemky, aniž by se vypořádal se skutečnostmi zjištěnými při ohledání, zejména s nepříznivým terénem (svažitost, boule, haldy zeminy, stromy, keře) a značnou délkou takové trasy. Naproti tomu žalobkyní navrhovaná cesty přes pozemky žalovaných „kopíruje přibližně z ¾ již v současnosti cestu existující“, která je užívána žalovanými. Jde přitom zjevně o nejkratší napojení na veřejnou komunikaci. Žalobkyně uzavírá, že soud prvního stupně pochybil jak při zjištění skutkového stavu, tak při jeho právním hodnocení. Nezohlednil relevantní judikaturu, nevypořádal se s podstatnými argumenty žalobkyně a vyšel pouze ze selektivně vybraných tvrzení žalovaných. Zamítnutí žaloby proto považuje za nesprávné a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku. Podle žalovaných je sice napadené rozhodnutí v odůvodnění stručné, stručnost sama však nepřezkoumatelnost nezakládá. Soud prvního stupně provedl dle žalovaných veškeré navržené důkazy, provedl ohledání a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť jsou naplněny všechny čtyři negativní podmínky dle § 1032 občanského zákoníku, z nichž každá by samostatně postačila k zamítnutí žaloby. Podle žalovaných se rozhodnutí okresního soudu žalobkyní zmiňované judikatuře nevymyká. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1075/2006 řeší přiměřenost rozsahu věcného břemene. Soud prvního stupně však svůj závěr na otázce přiměřenosti nezaložil. Nebylo to ani třeba, neboť již v prvním kroku posouzení konstatoval existenci negativních podmínek dle § 1032 o. z., což samo o sobě vylučuje povolení nezbytné cesty. Otázka přiměřenosti je významná až tehdy, jsou-li splněny předpoklady jejího povolení, což se v této věci nestalo. Souladným je rozsudek okresního soudu i se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, neboť „hrubou nedbalostí“ ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. lze rozumět i lehkovážné spoléhání nabyvatele, že přístup bude zajištěn sousedy či soudem, aniž by si jej zajistil sám před nabytím pozemku. To odpovídá postupu žalobkyně, která o nedostatku přístupu věděla nebo vědět měla, a jako profesionální subjekt se měla o jeho zajištění postarat. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20 se pak dle žalovaných týká specifické situace staveb na cizím pozemku a na posuzovanou věc, týkající se nezastavěných zemědělských pozemků, nedopadá. Žalovaní mají za to, že žalobkyně požaduje nezbytnou cestu skrze prostor u obytného domu uzavřený oplocením, což je situace, kdy zákon povolení cesty vylučuje (§ 1032 odst. 2 o. z.). Žalobkyní v odvolání použitá citace odborné literatury, jež připouští povolení nezbytné i přes pozemek oplocený, vztahuje se k pozemkům nezastavěným (rodinným domem). Dle žalovaných je správným i závěr okresního soudu o alternativní cestě a poukazují na to, že účastníci tuto sami při ohledání prošli bez obtíží. Tím je existence přístupové alternativy dostatečně prokázána, zejména s ohledem na zemědělský charakter pozemků.4. Odvolací soud projednal odvolání žalobkyně a ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem zrušení rozsudku (§ 219a o. s. ř.), a že v meritorních výrocích obstojí napadený rozsudek jako věcně správný.5. Pokud jde o okolnosti, které byly předmětem dokazování před okresním soudem, lze přisvědčit odvolateli potud, že je okresní soud v odůvodnění rozsudku popisuje nikoli zcela přehledně a srozumitelně. K přijetí okresním soudem naznačeného právního závěru o naplnění všech zákonných předpokladů, za nichž soud dle § 1032 o. z. nezbytnou cestu nemůže povolit, pak nejsou tato zjištění úplná. Okresním soudem v odůvodnění zachycené okolnosti, jejichž prokázání se opírá o důkazy v řízení provedené – zejména o ohledání dotčených pozemků provedené 21. 3. 2025 a listiny obsahující údaje z katastrálních operátů, nicméně postačují k přijetí jednoznačného závěru, že požadavku na povolení nezbytné cesty v podobě vyjádřené žalobou nelze vyhovět.6. Rozhodným je v tomto směru zjištění, že zemědělské pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ve vlastnictví žalobkyně (n