35 Co 31/2026-86 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zcela vyhověl žalobě a výrokem I z exekuce prodejem movitých věcí vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, k vymožení pohledávky oprávněného - žalovaného proti povinné , právnická osoba, , IČO , IČO, , („povinná“) vyloučil věci sepsané na soupisu věcí ze dne , datum, pod položkou č. , hodnota, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ntb Acer, PC sestavu Dell, tiskárnu HP, výčep lindr, ntb Acer, projektor Panasonic, kávovar Krups, cnc laser rel cut, mikroskop , IBAN, , ntb Dell, hodiny kývačky podlahové, natahovací gramofon, hodiny kývačky nástěnné hnědé, tiskárnu Konica Minolta, tiskárnu nálepek mimaki, PC sestavu černou, osvětlení k focení menik 4ks, btv plochu Samsung 2ks, židle černé 250ks, zametací stroj Kärcher, prodejní výčep na pivo, plnící linku na pivo Gábina mle661, vysavač Kärcher, vysokozdvižný vozík nissan25, plnící linku na bečky piva, vysokozdvižný vozík Linde k10). Nákladovým výrokem II uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 58 719,98 Kč. V odůvodnění nákladového výroku se podává, že i v řízení o tzv. excindační žalobě, kdy jde o sporné řízení, se uplatní pravidlo o zásadě úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Pro postup dle § 150 o. s. ř. okresní soud důvod neshledal a přiznal proto v řízení zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení.2. Proti nákladovému výroku II se včas odvolal žalovaný. Namítá, že vznik sporu byl vyvolán postupem soudního exekutora, který věci do soupisu movitých věcí zahrnul, nikoli jednáním žalovaného. Byl nucen bránit se žalobě, aniž by vznik sporu jakkoli zavinil. Aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. vede v daném případě k nepřiměřeně tvrdému výsledku, měl by se proto uplatnit korektiv zásady úspěchu ve věci dle § 150 o. s. ř., který okresní soud odmítl aplikovat bez konkrétního a individualizovaného posouzení okolností. Navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvádí, že žalovaný mohl po seznámení se s postupem soudního exekutora udělit souhlas s vyškrtnutím věcí ze soupisu, to však neučinil a zavdal příčinu k vedení sporu. Procesní pasivita žalovaného, jeho nezájem o řízení, odmítnutí mimosoudní dohody ani žalovaným tvrzené zavinění sporu soudním exekutorem nemohou jít k tíži žalobkyně. Nejedná se o výjimečný případ s důvody hodnými zvláštního zřetele, aby se uplatnil § 150 o. s. ř. Žalobkyně důvodně bránila svůj oprávněný nárok, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Navrhuje, aby napadený rozsudek ve výroku II byl potvrzen.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku II bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu.5. Z obsahu spisu vyplývá, že provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného - žalovaného proti povinné dle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 39 Cm 38/2023-43 ze dne 2. 11. 2023 byl Okresním soudem v Liberci pod č. j. 72 EXE 60585/2024-16 dne 8. 8. 2024 pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov , tituly před jménem, , jméno FO, , který rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí exekučním příkazem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Příloha protokolu o soupisu movitých věcí, jež je blíže specifikuje, datuje se ke dni 8. 10. 2024. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, soudní exekutor zamítl návrh žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu, jež byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí dne , datum, na podkladě exekučního příkazu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , s odůvodněním, že z předložené kupní smlouvy nabytí vlastnictví žalobkyně k předmětným věcem nevyplývá, resp. nejsou ve smlouvě jakkoli specifikovány. Žalobkyně podala proti žalovanému k okresnímu soudu žalobu na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí dne , datum, , k níž přikládá mj. smlouvu o koupi nemovitých a movitých věcí uzavřenou mezi povinnou a žalobkyní dne , datum, , přičemž předmět koupě (movité věci) byl specifikován v čl. I. bod 2. jakožto soubor věcí tvořící technologii minipivovaru , adresa, sloužící k výrobě piva, umístěné na adrese , adresa, , a soubor věcí tvořící technologii velkého pivovaru sloužící k výrobě piva, umístěné na adrese , adresa, . Okresní soud provedl dne , datum, dokazování a výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že předmětem koupě bylo „veškeré vybavení tvořící vybavení toho areálu“, a výslechem účastníka řízení , jméno FO, , předsedy představenstva žalobkyně, specifikaci předmětu koupě jako „všechno, co je v pivovaru“.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. Řízení o žalobě o vyloučení věcí z exekuce (excindační žalobě) ve smyslu 267 o. s. ř. je svou povahou řízením sporným. Uplatní se proto při rozhodování o nákladech toho řízení, skončilo-li meritorním rozhodnutím, primárně pravidla stanovená v § 142 o. s. ř. Specifika tohoto řízení spočívající především v okolnostech vzniku sporu, resp. v podílu žalovaného na vzniku sporu, vedla však v judikatuře (reprezentované rozhodnutím Ústavního soudu III. ÚS 292/07 ze dne 9. 6. 2009)k přijetí závěru, že je obecně „nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná“. Proto v těch případech, kdy soudní exekutor, postupujíc z úřední povinnosti (bez ingerence oprávněného), pojme do exekuce (neoprávněně) movité věci žalobce a žalobce v rámci exekučního řízení nedoloží dostatečně věrohodně, že mu k věcem svědčí právo, které jejich exekuční postih vylučuje, a je tak dán důvod pro jejich případné „vyškrtnutí ze soupisu“ ve smyslu § 68 exekučního řádu, nýbrž své právo prokáže až v řízení o excindační žalobě, je na místě úspěšnému žalobci dle § 150 o. s. ř. proti žalovanému (oprávněnému) právo na náhradu nákladů řízení odepřít, neboť oprávněný „vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil“ (viz Nález Ústavního soudu III. ÚS 292/07).9. V posuzované věci je i z odůvodnění meritorního výroku zřejmé, že k vyloučení věcí z exekuce nepostačovala žalobkyní soudnímu exekutorovi předložená smlouva o koupi nemovitých a movitých věcí ze dne , datum, . Z té bez dalšího, konkrétně bez výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a účastníka řízení , jméno FO, , nelze učinit závěr, že předmětem koupě byly veškeré předmětné věci, tedy i ty, které při zachování běžné opatrnosti nelze označit jako spadající do souboru věcí tvořícího „technologii sloužící k výrobě piva“. Nemohl proto žalovaný – oprávněný předpokládat, že předmětné věci patří žalobkyni. Okresní soud proto ve prospěch žalobkyně rozhodl nikoli na základě týchž důkazů, které měl k dispozici soudní exekutor, neboť žalobkyni vyhověl až po provedení dalšího dokazování.10. Za takových okolností je třeba přijmout závěr, že žalovaný vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil, neboť jeho postup jak v průběhu exekuce, tak v průběhu vlastního řízení o excindační žalobě nevybočil z povinnosti zachovávat při hájení svých práv (zde práva na uspokojení pohledávky z majetku povinného) s běžnou opatrností respekt k právům třetích osob.11. Jsou tedy v daném případě dány předpoklady pro užití § 150 o. s. ř., pročež odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II o nákladech řízení podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný. Proto má žalovaný podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 637,80 Kč, což zahrnuje odměnu zástupce za 1 úkon právní služby (odvolání) ve výši 1 730 Kč, z tarifní hodnoty 58 719,98 Kč stanovené z výše přiznaných nákladů řízení (dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za tento úkon (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradu daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 457,80 Kč (21 % z 2 180 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.).