95 Co 19/2026-107 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jehož součástí je , Anonymizováno, , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. V rozsudku skutkově vycházel z toho, že nedatovanou kupní smlouvou, v níž vystupoval žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující, byl sjednán převod vlastnictví , Anonymizováno, s , Anonymizováno, v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , za dohodnutou kupní cenu. Smlouva, kterou žalobce označil za návrh smlouvy, byla žalovanému předána s ověřeným podpisem žalobce v roce , Anonymizováno, . Dále spolu účastníci řízení nejednali. Žalovaný smlouvu opatřil svým podpisem s ověřením dne , datum, a následně podal návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí u katastrálního úřadu, který provedl vklad vlastnického práva s právními účinky ke dni , datum, . Okolnost zaplacení kupní ceny zůstala mezi účastníky sporná.3. Právně věc posoudil podle § 80 o. s. ř. a § 1735, § 1740 odst. 1, § 1745 o. z. a § 570 odst. 1, § 572 a § 3028 odst. 1, 2 o. z. a uzavřel, že k podpisům účastníků smlouvy došlo v nepřítomnosti druhé strany. Smlouva nebyla opatřena datem a nebylo tak možné předpokládat, že žalobce a žalovaný smlouvu podepsali v jeden den. Dále okresní soud vycházel z předpokladu obvyklého postupu ověřujícího úřadu, podle kterého oba účastníci před ověřující osobou listinu vlastnoručně podepsali. Dne , datum, žalobce potvrdil návrh smlouvy a žalovaný návrh potvrdil dne , datum, . Žalobci jako navrhovateli smlouvy nedošel zpět návrh smlouvy podepsaný žalovaným jako adresátem návrhu, a tak proces uzavírání smlouvy zůstal nedokončený. Smlouva tedy nebyla uzavřena a její právní účinky nenastaly. Požadavek žalobce měl tedy okresní soud za důvodný a žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Okresní soud v průběhu řízení usnesením ze dne , datum, uložil žalovanému povinnost zaplatit státu pořádkovou pokutu ve výši , částka, , ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení. Usnesení odůvodnil odkazem na § 53 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl předvolán k prvnímu ústnímu jednání, k tomuto jednání se bez včasné omluvy nedostavil, omluva jeho zástupce při jednání byla nedoložená, a v chování žalovaného spatřoval hrubé ztěžování postup řízení, neboť pokud by se k jednání dostavil, mohl být vyslechnut a soud mohl bez odročení jednání rozhodnout.5. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání a namítal v něm, že rozsudek je nepřezkoumatelný, když jediným argumentem okresního soudu je, že svědka nevyslechl, protože žalovaný vypověděl, že od žalobce podepsané vyhotovení smlouvy dostal v roce , Anonymizováno, . Z protokolu z jednání i po přehrání zvukového záznamu vyplývá, že okresní soud odůvodnil svůj rozsudek tím, že žalovaný již nevrátil žalobci podepsanou kupní smlouvu a šlo tak pouze o ofertu ze strany žalobce. Žalovaný před okresním soudem ovšem uvedl, že obdržel od žalobce celkem 2 smlouvy, jednu s ověřeným podpisem a jednu s jednoduchým podpisem. Smlouvu bez ověření žalovaný podepsal a vrátil ji obratem žalobci zpět. Tím je naprosto vyloučeno, že by šlo jen o nabídku kupní smlouvy neboli ofertu, ale zcela jistě šlo o řádné uzavření kupní smlouvy. Druhou kupní smlouvu, s ověřeným podpisem žalobce, si žalovaný nechal u sebe a zavkladoval ji v roce , Anonymizováno, , tedy k účelu, pro který byla tato smlouva určena. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc zpět k soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.6. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce tak, že rozsudek okresního soudu je přezkoumatelný, neboť okresní soud vysvětlil, z jakých tvrzení a závěrů vycházel. Pokud jde o druhé – oběma účastníky podepsané – vyhotovení kupní smlouvy, které po podpisu zůstalo žalobci, takové tvrzení žalobce odmítl jako nepravdivé a uplatněné po koncentraci řízení (§ 118b o. s. ř.). Účinky koncentrace řízení nastaly po uplynutí 14 dnů od prvního ústního jednání dne , datum, , tvrzení o druhém vyhotovení smlouvy (podepsaném vyhotovení bez ověření podpisů) bylo vneseno do řízení dne , datum, při účastnickém výslechu žalovaného. Žalovanému nic nebránilo, aby takové tvrzení uplatnil před koncentrací řízení, přičemž není dána žádná z výjimek koncentrace řízení. Soud tak k uvedenému tvrzení nemůže přihlížet. Dále uvedl, že tvrzení žalovaného je nepravdivé a výpověď žalovaného nevěrohodná. Poukazoval na rozpor mezi výpovědí žalovaného, dle níž „v roce , Anonymizováno, na smlouvě nechal jen ověřit podpis“, zatímco z kupní smlouvy, resp. ověřovací doložky, je patrné, že listinu vlastnoručně podepsal, a ne že by podpis uznal za vlastní. Za velmi nepravděpodobnou označil teorii prezentovanou žalovaným, že měl více než , Anonymizováno, let u sebe k dispozici kupní smlouvu, včetně návrhu na vklad vlastnického práva, a tento návrh katastrálnímu úřadu nepředložil a vlastnického právo nenabyl, a takové jednání nevysvětlil. Takovou situaci žalobce označil za absurdní. Naopak s prostou logikou a dokazováním je souladný skutkový stav prezentovaný žalobcem, a sice že účastníci spolu v roce , Anonymizováno, o prodeji , Anonymizováno, jednali, ale k uzavření kupní smlouvy nedošlo, čehož si oba byli vědomi a o tom, kdo je (má být) vlastníkem , Anonymizováno, mezi nimi nepanovala žádná pochybnost. V souladu s tím se také oba účastníci po celých , Anonymizováno, let chovali a žalovaný nikdy jako vlastník , Anonymizováno, v tomto období nevystupoval. Navrhoval, aby odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil.7. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání rovněž žalobce, a to do nákladového výroku II. V odvolání namítal, že mu okresní soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši , částka, , zatímco požadoval , částka, . Podle odvolatele okresní soud za tarifní hodnotu sporu považoval částku , částka, podle § 9 odst. 3 písm. a) a. t., avšak v řešené věci činí tarifní hodnota částku , částka, podle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., protože předmětem řízení je určení vlastnického práva k , Anonymizováno, , jehož součástí je , Anonymizováno, , a jde tedy o nemovitou věc. Okresní soud dále přiznal žalobci náhradu za 4 úkony právní služby, ale žalobce nárokoval 7 úkonů. Soud konkrétně nepřiznal, tj. nepovažoval za účelné předžalobní výzvu ze dne , datum, , písemné podání žalobce ze dne , datum, a písemné podání žalobce ze dne , datum, . Všechny tyto úkony měly svůj konkrétní účel a smysl, nejednalo se o samoúčelná a bezobsažná podání. Naopak byla vyvolána snahou žalobce věc vyřešit bez nutnosti podání žaloby (předžalobní výzva) anebo reagovala na konkrétní průběh řízení. Dle žalobce by bylo ještě pochopitelné, pokud by za některé úkony soud přiznal náhradu jen v poloviční výši (§ 11 odst. 2 a. t.); nepřiznání náhrady zcela však v případě citovaných úkonů není podle žalobce správné. Navrhoval, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně co do výše nákladů řízení, když požadoval přiznat , částka, , a dále žádal přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolání žalobce do nákladového výroku považoval žalovaný za nedůvodné.9. Proti usnesení okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že chování žalovaného nenaplňuje premisu hrubého ztěžování postupu řízení, toto řízení nezavinil, žalovaný řádně reagoval na předchozí výzvu okresního soudu a vyjádřil se k podané žalobě, byl v řízení aktivní. Na jednání vyslal svého zástupce, který byl zplnomocněn za něj jednat, tudíž opět projevil iniciativu v řízení, které sám nezavinil. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že pokud by se žalovaný dostavil, mohl bez odročení jednání rozhodnout, když z protokolu o jednání ze dne , datum, vyplývá, že okresní soud vyzval žalobce, aby své prokázal své tvrzení o tom, že kupní smlouvy byla žalovanému předána bezprostředně po jejím podpisu žalobcem, a aby označil důkazy k takovému tvrzení. Na tuto výzvu žalobce reagoval tím, že po přerušení jednání a poradě se zástupcem navrhl výslech svědka. Svědek nebyl k jednání předvolán a ani jeho přítomnost u jednání nezajistila strana žalobce, která předmětného svědka navrhla. Oběma účastníkům byla poskytnuta lhůta 14 dní k doplnění důkazního návrhu. I za předpokladu, že by se žalovaný k jednání dostavil, jednání by bylo přesto odročeno, neboť protistrana navrhla výslech svědka a okresní soud poskytl stranám lhůtu k doplnění jejich důkazních návrhů. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.10. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.),