95 Co 452/2025-116 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o žalobě na zvýšení výživného tak, že výživné dosud stanovené žalovanému v částce 2 300 Kč měsíčně se počínaje od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 zvyšuje na částku 3 100 Kč měsíčně a za období od 1. 7. 2025 se zvyšuje na částku 4 700 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy k 15. dni kalendářního měsíce k rukám žalobce. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 14 P 95/2014-20 ze dne 27. 11. 2018 (výrok I.); nedoplatek výživného za období od 1. 9. 2024 do 30. 10. 2025 v částce 17 600 Kč je žalovaný povinen splácet žalobci spolu s běžným výživným v částce 1 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.); žaloba, podle které by bylo výživné zvýšeno počínaje od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 o další částku 2 900 Kč měsíčně a za období od 1. 7. 2025 zvýšeno o další částku 1 300 Kč měsíčně, se zamítá (výrok II.), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Skutkově vycházel z toho, že výživné bylo určeno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 11. 2018, č. j. 14 P 95/2014-20. Výživné pro žalobce ve výši 1 900 Kč měsíčně počínaje 1. 8. 2016 zvýšeno na částku 2 300 Kč (dále bylo zvýšeno výživné pro nezletilého , Anonymizováno, , narozeného , datum, , ve výši 1 000 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně). V té době byl žalobce studentem prvního ročníku gymnázia a příjmy žalovaného činily 16 000 Kč měsíčně u posledního zaměstnavatele, kde žalovaný ukončil pracovní poměr dohodou bez vážného důvodu. U matky žalobce příjem činil 23 000 Kč (do února 2018 měla příjem 14 000 Kč měsíčně čistého). Žalovaný měl další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, . Žalobce od září 2025 studuje ve 2. ročníku bakalářského prezenčního studia Západočeské univerzity v Plzni. Když je v Plzni, bydlí na koleji, která stojí 3 490 Kč měsíčně. Přes víkendy bydlí v domě, který má jeho matka ve společném jmění manželů. Na domě vázne hypotéka s měsíční splátkou cca 22 000 Kč měsíčně. Matka má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Žalobce do školy dojíždí s náklady 2 000 Kč měsíčně, náklady na telefon činí cca 653 Kč měsíčně, dále má náklady se zájmovou činností 180 Kč a náklady na víkendovou akci jednou za měsíc 700 až 800 Kč. Jednou za dva roky u žalobce vznikají náklady za brýle, které činí 4 000 Kč až 6 000 Kč. Náklady na pořízení tabletu v listopadu 2024 činily 6 228 Kč, náklady na zimní oblečení a boty celkem 4 498 Kč. Žalobce má brigádu mimo zkouškové období v oblasti gastronomie, výdělek je nepravidelný cca 3 600 Kč měsíčně.3. Průměrný měsíční čistý příjem matky žalobce za období od září 2024 do července 2025 činil 41 366 Kč.4. Pokud jde o žalovaného, okresní soud zjistil, že od 1. 7. 2024 byl zaměstnán jako operátor logistiky – řidič VZV, od 2. 9. 2024 byl v pracovní neschopnosti do 31. 3. 2025. Po návratu z nemoci s ním byl ukončen ve zkušební době pracovní poměr ke dni 4. 4. 2025, jeho hrubá měsíční mzda činila 33 000 Kč. Od 7. 7. 2025 byl zaměstnán jako pekař-mísič se základní časovou mzdou 135 Kč/hod. Pracovní poměr byl ukončen žalovaným ve zkušební době ke dni 31. 8. 2025. Za období července a srpna 2025 činila průměrná mzda žalovaného 28 580 Kč. Od 1. 9. 2025 byl v evidenci úřadu práce, předchozí zaměstnání ukončil sám, podpora v nezaměstnanosti mu byla přiznána po dobu 8 měsíců a výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena z průměrného měsíčního čistého výdělku, který činil 26 582 Kč. Od 4. 3. 2024 je vedeno u Krajského soudu v , adresa, insolvenční řízení žalovaného, dne 7. 3. 2024 byl zjištěn úpadek a povoleno řešení úpadku oddlužením. Oddlužení žalovaného probíhá zčásti standardním způsobem, žalovaný s insolvenčním správcem plně nespolupracuje. V insolvenčním řízení hradí běžné výživné ve výši 2 300 Kč na žalobce. Nezletilý , jméno FO, , byl svěřen do péče žalovaného jako otce a matce , jméno FO, byla stanovena povinnost přispívat na nezletilého částkou 500 Kč měsíčně. V říjnu 2024 podstoupil operaci pupeční kýly, pooperačně bez komplikací, dva měsíce má být bez větší fyzické zátěže, nezvedat břemena, kouří až 20 cigaret denně.5. Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen sám se živit, když se připravuje na výkon budoucího povolání v denním studiu na vysoké škole, došlo ke změně poměrů na straně žalobce, náklady spojené se studiem na vysoké škole se zvýšily, a zvýšily se i jeho potřeby s věkem, průměrný příjem žalovaného činil od září 2024 do května 2025 měsíčně 17 664 Kč, v červnu 2025 pobíral podporu v nezaměstnanosti cca ve stejné výši, od července 2025 mohl dosahovat příjmu 26 582 Kč, z něhož vycházel i úřad práce při výpočtu podpory v nezaměstnanosti, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by žalovanému bránila v dosažení tohoto příjmu, žalovaný má další vyživovací povinnost, zvýšil okresní soud výživné na žalobce od září 2024 do června 2025 na částku 3 100 Kč měsíčně a od července 2025 na částku 4 700 Kč. Dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pro sjednocení praxe soudů v otázkách výživného pro zletilé dítě při existenci dvou vyživovacích povinností činí doporučené výživné 18 % z příjmu rodiče. Ke zletilému žalobci má ve stejném rozsahu vyživovací povinnost též jeho matka, které se zvýšil její příjem (41 366 Kč měsíčně) a již nemá vyživovací povinnost k synovi , Anonymizováno, . Dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném ve výši celkem 17 600 Kč a povinnosti žalovaného splácet dlužné výživné v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení.6. Proti rozsudku (dle obsahu odvolání proti výrokům I., II. a závislému výroku IV.) podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že plná moc matky žalobce coby jeho zástupkyně byla doložena soudu až dodatečně, a protože nebyl o dodatečném doložení plné moci informován, považuje to za procesní pochybení. Dále namítal, že výživné ve výši 4 700 Kč přesahuje jeho reálné možnosti, neboť jeho příjem činí 11 900 Kč (podpora v nezaměstnanosti), pečuje o mladšího syna, na kterého jeho matka přispívá částkou 500 Kč měsíčně a stanovené výživné je pro něj likvidační. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje najít si stabilní a dlouhodobé zaměstnání, je po operaci kýl, není schopen vykonávat fyzicky náročnou činnost, k níž byl vyučen (pekař). Žádal, aby další jednání probíhala u Okresního soudu v Chomutově a navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl o tom, že se ponechává výživné ve výši 2 300 Kč měsíčně, upravil výši splátek nebo aby vrátil věc soudu prvního stupně.7. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za důvodné. K námitce ohledně zastoupení uvedl, že plná moc žalobce byla doložena dne 27. 7. 2025 prostřednictvím datové schránky a soud s ní v řízení pracoval. Dotaz soudu při zahájení jednání, zda má zástupkyně žalobce u sebe originál plné moci, byl pouze formální povahy a neměl žádný vliv na průběh řízení ani na možnost žalovaného uplatňovat jeho procesní práva. Nejedná se o procesní vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost či správnost napadeného rozsudku. K tvrzení o neúnosnosti stanoveného výživného uvedl, že skutečnosti týkající se finanční situace žalovaného byly soudem prvního stupně podrobně zkoumány a vyhodnoceny. Okresní soud vycházel nejen z aktuálních příjmů žalovaného, ale především z jeho výdělečných schopností a možností, které soud stanovil ve výši cca 26 500 Kč měsíčně. Okresní soud rovněž zohlednil existenci další vyživovací povinnosti žalovaného. Žalovaný v odvolání nepředložil žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by zpochybňovaly závěry soudu prvního stupně. Ani námitky týkající se zdravotního stavu nejsou podle žalobce nové. Zdravotní dokumentace byla v řízení provedena a okresní soud dospěl k závěru, že zdravotní stav žalovaného mu nebrání v dlouhodobém výkonu výdělečné činnosti. Tento závěr žalovaný v odvolání nijak relevantně nevyvrací. Požadavek žalovaného, aby věc byla projednávána jiným soudem, nemá oporu v právních předpisech a je zcela irelevantní pro odvolací řízení. Dále uvedl, že rozsudek okresního soudu byl vyhlášen dne 30. 10. 2025 a v písemné podobě doručen do datové schránky dne 7. 11. 2025. Po vyhlášení rozsudku okresního soudu byly žalobci z insolvenčního řízení žalovaného poukázány pouze tyto částky do dnešního dne: -v prosinci 2025 částka 2 300 Kč (s označením v poznámce „výživné 10/2025“), -v prosinci 2025 částka 430,43 Kč (s označením v poznámce „výživné 11/2025“). Stanovené zvýšené výživné tedy nebylo ze strany žalovaného po vyhlášení rozsudku plně hrazeno, a to ani prostřednictvím insolvenčního řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dos