95 Co 90/2026-94 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 134 187,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 18 223,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 354,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 152 411,60 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 139 298,35 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému stanovil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , jméno FO, náhradu nákladů řízení ve výši 14 989,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 152 411,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 24. 1. 2024 smlouvu o úvěru, resp. půjčce, na jejímž základě mu byly dne 26. 1. 2024 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 142 359 Kč na konsolidaci úvěru od předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 16 % ročně splácet v 120 měsíčních splátkách po 2 624 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 1. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 1. 2025 s účinností ke dni 10. 1. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný přes výzvu žalobkyně zaslanou dne 30. 5. 2025 dluh nezaplatil.3. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z příjmu deklarovaného žalovaným, měsíční příjmy a výdaje žalovaného však neprokázala žádným důkazem, proto okresní soud uzavřel, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. pro rozpor s § 86 odst. 1 z. s. ú. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 142 359 Kč, Anonymizováno, a žalovaný uhradil 8 171,24 Kč. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny 134 187,76 Kč (142 359 Kč - 8 171,24 Kč), které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 z. s. ú vydat. Okresní soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 134 187,76 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, okresní soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně, když v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú., tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto okresní soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku, a to jen proti výroku II. v rozsahu zamítnutého zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 134 187,76 Kč od 4. 2. 2025 podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně nenapadá právní závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy. Žalobkyně však nesouhlasí s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Podle žalobkyně žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by okresní soud o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2025, které mu bylo odesláno dne 21. 1. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 4. 2. 2025 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2025, se lhůtou k zaplacení do 14. 6. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem okresní soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k jeho tíži, které je navíc fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu, když navíc ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud k důkaznímu břemenu rozhodl přímo pro poměry zákona o spotřebitelském úvěru viz výše. Žalobkyně je tudíž právního názoru, že má vedle nároku na zaplacení části nesplacené jistiny úvěru (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 134 187,76 Kč také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 134 187,76 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení.6. Krajský soud jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně je podáno včas, jedná se o odvolání, podávané oprávněnou osobou, o odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 2 o. s. ř., a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.7. Krajský soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú.8. Podle § 87 odst. 1 poslední věta z. s. ú., spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Krajský soud jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně je podáno včas, jedná se o odvolání, podávané oprávněnou osobou, o odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 2 o. s. ř., a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.11. Krajský soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú.12. Podle § 87 odst. 1 poslední věta z. s. ú., spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 11/2026 vylovil v právní větu, podle níž: Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s usta